Dobrá máma?

Odesláno od dne v Diskuse

Představte si, že se o svém předškolákovi od jeho učitelky v mateřské škole dozvíte toto:
„Jiřík je od začátku docházky do školky takový zvláštní. Nereaguje hned na pokyny, nechce v kroužku vyprávět, co se dělo o víkendu apod.  Dřív kreslil obrázky jenom černou a hnědou, tak jsem si říkala, jestli nemáte doma nějaké problémy, že má v sobě schovaný smutek a vztek. Říkala jsem mu, že už přece není malý a dávno ví, co se kreslí jakou barvou, že má nakreslit kmen hnědý, korunu zelenou a slunce žluté.  Že to už přece zvládají menší děti a jemu je pět a půl a kreslí to pořád jen jednou barvou.“

Jak byste se po přečtení takového „hodnocení“ vašeho dítěte cítili? A co kdybyste se o svém dítěti dozvěděli následující:

„Jiřík je v kontaktu velmi milý. Mluví méně, předpokládám, že neprojeví vše, co umí a zná. Mezi dětmi se dobře adaptoval, ale zatím nevyhledává kontakt s ostatními dětmi, hraje si většinou sám. Do společných činností vedených dospělým se zapojuje se zájmem, ale někdy odchází do svého vlastního světa. Jeho obrázky jsou velmi originální, rád si volí sám to, co bude tvořit. Když si k němu sednu a popíšu, co na obrázku vidím, rozpovídá se o svých představách a je pak snadné si s ním o čemkoliv povídat.

Cítíte se jinak? Proč? Vždyť je to pořád o jednom a tomtéž dítěti. Vašem dítěti. Jen ho hodnotí dvě různé učitelky. 

Ve své praxi se často potkávám s maminkami, které jsou až příliš citlivé na to, co se o svém dítěti dozvídají od okolí – od paní učitelky, trenéra ve sportu, vedoucí v kroužku.  Jako by se tím dozvídaly něco o sobě. Jako by jim paní učitelka říkala „nejste dobrá máma, když se vaše dítě na tréninku nesnažilo.. dostalo z diktátu pětku.. apod.“ 
Průvodním projevem této „mateřské vztahovačnosti“ je množné číslo, které při hovoru o svém dítěti maminky používají: „Zase jsme dostali trojku z diktátu,“ nebo „musíme se víc snažit, aby na vysvědčení nebyla žádná dvojka“. Má-li žena postavenu sebeúctu na tom, že je především „ dobrá máma“, negativní sdělení okolí ji pochopitelně silně ohrožují. A tak místo toho, aby své dítě podpořila, je smutná z toho, že dítě dostalo špatnou známku, vyčítá mu, že zlobí, nebo mu dokonce řekne: „Co si o mně paní učitelka pomyslí?“ Ale co si o sobě pomyslí dítě? 

V předškolním a mladším školním věku ještě dítě nemá natolik rozvinuté poznávací schopnosti, aby dokázalo vyhodnotit, zda to, co o něm dospělý říká, je nebo není pravda. S dospělými zatím příliš nepolemizuje, spíše reaguje emočně (pláčem, vztekem), když cítí, že není přijímáno, je negativně či nespravedlivě hodnoceno. Nemůže si vytvářet sebeúctu, o kterou by se v budoucnu mohlo opřít.
Dobrá máma není ta, jejíž dítě je hodné a dobře se učí. 
Dobrá máma je ta, která dává dítěti najevo, že její láska k němu je bezpodmínečná.  Taková, která přijímá dítě s jeho přirozeností a postupně mu umožňuje rozumět tomu, jaké je, co je mu přirozené a jde mu snadno, co mu přirozené není a musí se hodně snažit, abych to zvládlo. Dobrá máma pomůže dítěti naučit si vážit samo sebe za to, jaké je a co zvládá, aby mělo jednou v životě dost odvahy a vůle být tím nejlepším, kým může být. 

 

0

Komentáře

  • Aleš Kozák úterý, 26 duben 2016

    Je hezké, když člověk začne vnímat odlišnosti lidí. Toto mi zapadá nejen jako rodiči dvou dětí, ale také jako učiteli, který takové hodnocení má předávat. Je důležitá volba slov tak, abychom žáky motivovali. Děkuji Šárce za to, že nám otevírá oči a budu se těšit na další její postřehy z naší praxe.

  • Mirka čtvrtek, 28 duben 2016

    Mateřská vztahovačnost je pro mě cosi velmi přirozeného a zároveň děsivého v souvislosti se škodami, které tento přístup může napáchat. Projekce vlastních představ a vzorů do dítěte formou "my jsme" komunikace a paralelně s tím jedinečnost každého dítěte a snaha se vymezit je dle mého názoru jedna z nejtěžších oblastí rodičovství. Šárka nás učí, jak správně chápat zpětnou vazbu na chování dítěte (a dítěte samotného) a nebrat si to jako osobní selhání. Nezbývá než pracovat sami na sobě a dosáhnout téhož vytouženého stavu, jaký chceme pro naše dítě - totiž aby bylo člověkem vážícím si sebe sama, s dostatečným sebevědomím a sebeúctou.

  • Martina Coufalová Tarasová neděle, 01 květen 2016

    Dobrá máma, myslím, že každá matka chce být dobrá. Piplá děťáťko od prvních dní, když se dítě rozkouká a přijde do kolektivu, častokrát v komunikaci s učitelkou ta dobrá máma utrpí šok. Mám tři děti a každé je jiné, jinak se projevuje a reakce okolí jsou také odlišné. V současné době působím jako vychovatelka ve školní družině a teprve se učím, jak správně komunikovat hlavně s rodiči. Snažím se v komunikaci vyzdvihovat to, v čem dítě vyniká nebo ho baví. Teorie typů mi pomohla najít svůj typ a poznat i ty ostatní. Děkuji

  • Chcete-li psát komentáře, je třeba se přihlásit.