První díl

Odesláno od dne v Nemluví. Nemluví?

„Náš pětiletý syn Štěpán má velké problémy v komunikaci s dospělými i dětmi. V loňském roce začal chodit do školky, ale celý rok se nezapojoval do her, neodpovídal na otázky. Teď po prázdninách je situace stejná, hraje si sám, stranou dětí, na zahradě stojí u plotu a vyhlíží nás. S cizími lidmi nekomunikuje vůbec, na ty, které zná, ale nějakou dobu je neviděl, reaguje až po dvou, třech hodinách, a i tak mluví minimálně. Nepozdraví souseda, nemluví s nikým kromě rodičů, sestry a babiček. Čekali jsme, že se to časem upraví, ale paní učitelky ve školce říkají, že bychom to měli řešit. Podle paní logopedky má Štěpán pravděpodobně elektivní mutismus, doporučila nám navštívit klinického psychologa a absolvovat nějakou terapii. Slyšeli jsme taky od známých, že by mohl mít Aspergerův syndrom. Bojíme se, že opravdu není normální, že nám ho nevezmou do školy a že nebude v životě normálně fungovat. Mohla byste nám nějak pomoct?“
Tohle byl mail, který mi poslala jedna maminka. Její zoufalství a obavy o budoucnost chlapce mě hluboce zasáhly. Je to ale opravdu tak, jak říká paní logopedka, je třeba stanovit diagnózu a nasadit nějakou léčbu či terapii? 

Jak celou situaci vnímáte vy? 
Na co bych se rodičů měla zeptat? Co všechno bych měla zjistit?

Odpovědi na otázky pište prosím jako "komentář", čtěte reakce dalších čtenářů a těšte se na pokračování tohoto příběhu!

0

Komentáře

  • Michaela Němcová úterý, 31 prosinec 2013

    Podle toho, co vím z článku, a podle mých zkušeností učitelky, se nedá usoudit, zda se jedná o mutismus, autismus nebo jakýkoli jiný mus. Vím jen, co očekávají dospělí a co on nedělá podle tohoto očekávání ve školce. Vím a rozumím, z čeho má obavy maminka, ale nevím, z čeho má obavy Štěpán. Nevím, jaký ten chlapeček opravdu je, uvnitř, pod nálepkou. Nevím, co ho baví, co má rád k jídlu, čemu se směje, co ho těší, z čeho se raduje, o čem sní, s čím si nejraději hraje, co dělá dobře, co v jeho životě funguje, co má rád a koho má rád. Nevím, ke komu má důvěru, kde se cítí bezpečně, co vnímá jako podporu, když je smutný, nespokojený nebo prostě není ve své kůži. Nevím, jestli má sourozence nebo babičku, nevím, jak vypadá jeho den. Na to bych se ptala nejen rodičů, ale i jeho samotného a lidí, které případně označí, jako ty, které má rád kolem sebe. A to v každém případě, ať už bych měla ve své blízkosti dítě, které má nějakou diagnozu nebo ne.

  • Beata P. středa, 01 leden 2014

    Všimla jsem si v článku, že chlapec nemluví v novém cizím prostředí, ale s rodiči, sourozenci a prarodiči komunikuje, ačkoliv dle rodičů málo. Další můj postřeh se týká toho, že s cizími lidmi nemluví vůbec, ale se známými se po nějaké době rozmluví. Myslím si, že potřebuje mít dostatečně bezpečné prostředí, aby se rozmluvil a první rok ve školce zřejmě ještě toto prostředí nevytvořilo a nebo je to na něj krátká doba (vzpomínám si na mou dceru, která začala komunikovat dle představ učitelek až jako předškolák a to jsem si ještě vyslechla, že neví, neví, jak to zvládne ve škole, když tak málo mluví). Otázkou zůstává, zda paní učitelky toto umožnily nebo na něj nevyvíjely přílišný tlak, aby se zapojil, a když se nezapojil hned, byl jiný. Asi bych se ptala na to, jaké prostředí vytváří učitelky ve třídě, jak se rodičům toto prostředí zdá bezpečné, jak reagují jiné děti ve třídě, jak reaguje Štěpán. Asi bych chtěla znát i názor p. učitelek, jak celou situaci vidí ony a zároveň by mě zajímalo, jak moc je Štěpán komunikativní, když hovoří s rodiči, sourozenci, kdy je opravdu sám sebou a uvolněný, jestli je raději v kolektivu druhých nebo sám, zdalipak mu vyhovují velké akce typu Mikuláš, besídky, nebo kam chodí rád, kde je mu bezpečně,.....

  • Blanka Drozdková středa, 01 leden 2014

    Zajímalo by mě, jak se Štěpán chová doma v prostředí, které dobře zná. Jestli si raději hraje sám nebo preferuje společnost známých lidí. Má oblíbené hračky nebo knihy? Oblíbený místo v domě? Moje malá čtyřletá neteř se chová velmi podobně. Nemluví s cizími lidmi, ale ani s blízkou rodinou, pokud je na ni upřena pozornost a nebo ji neustále zahrnujeme otázkami. Po několika hodinách začne šeptat a pak jen s někým začne mluvit. Možná, že by bylo dobré zjistit, jak reaguje okolí na Štěpánovo mlčení. Zda ho na to upozorňuje, vysvětluje, že to není správné a v pořádku. Jak se chovají učitelky. Řeší před ním jeho mlčení?
    Může to způsobit docela zmatek v dětské hlavičce.

  • Tomáš O. čtvrtek, 02 leden 2014

    Myslím, že v předchozích komentářích jste přesně vystihli, které informace ještě potřebujeme znát. Právě unáhlené diagnózy např. logopedky, nebo známých mohou být tím největším nebezpečím. Nemůžeme se řídit tím, jaké požadavky klade na naše dítě stereotypní okolí. Také mám vlastní zkušenost s pětiletou dcerou, která má velmi podobné projevy ve školce. Je pozorovatel, který se rád dívá, jak si hrají ostatní. Po roce si našla kamarádku, na nové prostředí si zvyká pomalu. Zato doma spokojeně tancuje, zpívá, maluje a tvoří. Jednou z cest je myslím takové dítě podporovat v jeho zájmech, respektovat jeho chování, do ničeho ho netlačit, mluvit s ním, ale i s učitelkou o tom jaký je a jak to vnímá...

  • Andělka neděle, 05 leden 2014

    Budu-li předpokládat, že se Štěpán mezi svými nejbližšími projevuje jako "běžné" dítě, pak se chlapcův problém v komunikaci s cizími lidmi spíše může týkat jeho výrazné introverze nežli cokoliv jiného. Znám díky své profesi 15 chlapce, který má dodnes obdobné problémy. Je si jich vědom, umí již popsat, co cítí. Například ví, že bude ústně vyvolán (kdyby to šlo, byl by nejraději zkoušen pouze písemně), dopředu se tedy může psychicky připravit, ale pak přijde "jeho chvíle" a on situaci zvládne, ale často také ne. Prostě se zasekne, nevysloví ani jedno slovo. Chtěl by, ale nejde to. Jako by se se mu sevřelo hrdlo, měl v něm obrovský knedlík, je celý jakoby paralizován, a tak pochopitelně na své okolí nepůsobí příliš "moudře". Je z toho neštastný, protože ví, že se poctivě připravoval a látku docela uměl. Zároveň si nevěří, bojí se posměchu, a tak se dostává do bludného kruhu. Svým "selháním" se utvrzuje ve své nedostatečnosti. Postupně se ale učí svůj handicap překonávat, ale krůčky to jsou opravdu malé. Avšak rozhodně nemá mutismus ani Aspergerův syndrom.
    U Štěpána je také důležité zjistit, zda mu samota vyhovuje, nebo je v ní neštastný. Když nechce mluvit, může malovat.... Chlapec může být i extrémně citlivý a tím pádem silně fixovaný na rodiče. Zároveň bych se ptala rodičů, zda sami či někdo z jejich příbuzných neměli obdobné potíže. Často se mi totiž také stává, že rodič přijde, že má jeho potomek veliký problém, ale po čase se dobereme k závěru "on se chová jako já v jeho věku". Rozhodně bych zvážila více možností, než dát na závěry odborníka v oblasti nápravy řeči.

  • Šárka sobota, 11 leden 2014

    Děkuji Vám všem za komentáře k 1. dílu seriálu. Po tomto prvním kontaktu s maminkou jsem si nebyla jistá, jestli dokážu rodině nějak pomoci. Nejsem expert na mutismus ani Aspergerův syndrom. Zároveň jsem se ve své praxi potkala s mnoha případy, kdy příčinou podobných problémů nebyla „porucha“. Pokud by tomu tak bylo i v tomto případě, možná bych rodině pomoci dokázala.
    Druhý díl přináší odpovědi na některé z otázek, které jste položili. Především na ty, které jsem mohla zjistit přímo od Štěpánovy maminky, protože jiný zdroj informací jsem zatím neměla.

  • Chcete-li psát komentáře, je třeba se přihlásit.

Kniha NEJSOU STEJNÉ již brzy k prodeji

Jak díky teorii typů porozumět dětem i sami sobě

 

Přihlaste se na úvodní seminář do teorie typů

 

Vytváříme dlouhodobé vzdělávací programy

Tento web, tak jako skoro všechny weby na světě, využívá k poskytování služeb cookies. Teorie typu Vás o tom musí dle nařízení EU informovat a požádat o souhlas, což tímto činí. Děkuji!
Souhlasím