Pátý díl

Odesláno od dne v Nemluví. Nemluví?

Je možné  odhadnout typ dítěte už v předškolním věku? Je. Musíme však velmi dobře rozumět Teorii typů, tj. projevům jednotlivých psychických funkcí nejen v dospělém, ale i v dětském věku, a také zákonitostem vývoje typu v průběhu života. A v neposlední řadě se nesmíme na projevy dítěte dívat pouze typologicky. Je potřeba vzít v úvahu všechny faktory, např. způsob výchovy, pořadí narození apod. 

Projevy Štěpána velmi korespondují s rozvíjejícími se dominantními introvertními smysly (SI), které doplňuje prozatím málo rozvinuté, ovšem v chování se již odrážející, extravertní myšlení (TE). Tato kombinace vytváří typ ISTJ. Tyto děti popisují jejich rodiče často jako „vážné“ už od batolecího věku, většinou působí velmi zamyšleně a rozhodně se neusmívají na cizí lidi. Stává se, že si vyberou jednu klíčovou osobu – většinou matku – a s tou vytvoří silné pouto a jsou velmi citliví na to, když s nimi někdo zachází jiným způsobem, než jsou zvyklí. To, aby se věci děly obvyklými a osvědčenými způsoby, je bude provázet celým dětstvím, vždycky budou dávat přednost tomu, co už dobře znají před něčím novým.
Díky introvertní orientaci jsou tyto děti po většinu dne zaměřené do svého vnitřního světa a jakoby odpojené od toho, co se děje kolem nich. Mají silnou schopnost koncentrace pozornosti na to, co právě dělají, a v hlavě jim neustále běží vnitřní dialog. Je proto obtížné přerušit jejich myšlenky, když je chceme zapojit do konverzace nebo přimět k nějaké činnosti. Vnitřní svět je jim zkrátka bližší, cítí se v něm lépe a bezpečněji, proto je vyčerpává pobyt v kolektivu a nutnost interakcí s lidmi. Potřebují pak dostatek času o samotě, ve svém vnitřním světě, aby své baterky dobili. Od útlého věku proto působí tiše, vážně a odtažitě. Neiniciují sociální interakce a pro aklimatizaci na novou situaci potřebují hodně času – času na to, aby posbírali dostatek informací. Většinou sedí opodál a dívají se, mohou se rozhodnout ignorovat to, co dělají ostatní, a zůstat spokojení hraním si o samotě či s jediným kamarádem. Nepomáhá tlak ani zastrašování. A pokud zažijí skutečnou separační úzkost, mohou zůstávat stranou ostatních lidí po dlouhou dobu. 

Jazyk těchto dětí je velmi doslovný a realistický, od začátku se v něm odráží to, čemu věnují pozornost – reálnému světu kolem sebe. Zajímá je příroda či chtějí přesně vědět, jak přesně se jmenují předměty v jejich domě. Ptají se na velmi konkrétní otázky a očekávají velmi přesné a konkrétní odpovědi. Mají rádi dospělé, kteří jsou velmi konkrétní ve svých očekáváních a přesní v tom, co říkají. To platí také, pokud se jedná o časy a data pro budoucí plány. Chtějí vědět, kdy přesně někam půjdou nebo za přesně kolik dnů bude další díl jejich oblíbeného dětského pořadu. Moc rádi se učí fakta a rádi je sdílejí s rodinou či blízkými přáteli.

Proces socializace u chlapce negativně ovlivnilo několik faktorů. Ty způsobily separační úzkost, zvýraznily projevy osobnostního typu a oddálily normální proces socializace. 

Složitá situace pro chlapce nastala po narození sestry. Jak už jsme zmínili výše, pro tyto děti je klíčová velmi těsná vazba na matku spojená s rutinou a stereotypem pečování. Tato vazba a režim byly příchodem sourozence narušeny. Druhým podstatným faktorem byla nepravidelnost, s jakou chlapec docházel do mateřské školky. Při adaptaci na nové prostředí je zásadní, aby vše probíhalo v ustáleném řádu a režimu, co možná nejpravidelněji. Kvůli častým nemocem chlapce to nebylo možné. Adaptaci navíc ztěžovalo to, že matka byla v té době s mladší dcerou doma a chlapec z jeho pohledu do školky chodit nemusel a mohl to podvědomě vnímat jako „zradu“. A navíc, jeho nejlepší a jediný kamarád, se odstěhoval. Okolí čím dál víc vyvíjelo na rodinu tlak, že projevy chlapce nejsou normální. Chlapec vnímal nespokojenost okolí s jeho chováním, nemohl být sám sebou, byl neustále konfrontován s tím, že by se měl chovat jinak: měl by být aktivnější v komunikaci, měl by si hrát s dětmi, reagovat na dospělé atd. Na tento tlak reagoval výbuchy emocí, ale taky jejich potlačováním, což vedlo k psychosomatickým projevům, které mohly mít souvislost s častou chlapcovou nemocností.  

Co byste doporučili rodičům a učitelkám v mateřské školce? Jak by měli k chlapci přistupovat?

 

0

Komentáře