Prokrastinace = šetrné nakládání s naší energií

Odesláno od dne v Články

     Každý z nás někdy odkládá úkoly, prokrastinace je univerzální lidské chování. Většinou ho pokládáme za něco negativního: jsme naštvaní na ty, kteří prokrastinují a my kvůli nim nemůžeme pokračovat v práci; vytáčí nás naše děti, protože nechávají úkoly na poslední chvíli. Zlobíme se také sami na sebe, když jsme kvůli prokrastinaci něco prošvihli. A někteří z nás kvůli prokrastinaci dokonce trpí pochybnostmi o sobě samých. 
     Je však prokrastinace vždycky negativním jevem? Nikoliv. Pokud prokrastinujete v souladu se svými vrozenými potřebami, šetříte své zdroje energie. 

 Příčiny prokrastinace 

     Příčin odkládání může být mnoho. Někteří lidé mají svou sebeúctu silně napojenou na výkony, a tak mohou některé úkoly odkládat kvůli strachu ze selhání. I strach z úspěchu ale může být důvodem pro odkládání. Často se to děje u dospívajících, kteří se kvůli hledání vlastní identity a odpoutávání se od rodičů upínají na skupinu vrstevníků. A být v něčem úspěšný nemusí být zrovna ceněná skupinová hodnota. 
     Většina z nás však prokrastinuje v situacích, kdy úkol, který před námi stojí, neodpovídá přirozenému fungování našeho mozku a nenaplňuje naše vrozené potřeby. Ty jsou zdrojem naší vnitřní motivace, motorem, který dává našemu chování energii, a kompasem, který udává jeho směr. Chováme se většinou tak, abychom naše potřeby naplňovali. K tomu jsme dostali do vínku talent pro rozvoj určitých dovedností – jejich používání pociťujeme jako přirozené, jde nám to snadno. V práci, jako i v celém životě, však musíme dělat i takové činnosti a rozvíjet takové dovednosti, pro které talent přirozeně nemáme. To nás stojí výrazně více úsilí a naši energii to vyčerpává, nikoliv dobíjí. A právě u činností vyžadujících tyto dovednosti většinou prokrastinujeme.  

Různé typy osobnosti, různé potřeby, různé typy prokrastinace
     Pro ISTJ a ISFJ je klíčovou potřebou jistota a zodpovědnost, jejich mozek je uzpůsoben sběru a třídění velkého množství dat. Mohou proto odkládat úkoly, pro které ještě nemají dostatek informací či dovedností a nemohli by je tedy udělat opravdu dobře. Protože důvěřují zkušenostem z minulosti, mohou váhavě přistupovat také k úkolům, které z jejich pohledu nesmyslně mění to, co se osvědčilo.  
     Mozek SP typů je nejvýkonnější, pokud je ve stavu pohotovosti rychle reagovat na okamžitou změnu. Klíčovou potřebou těchto typů je tedy akce a možnost vidět okamžité reálné dopady toho, co činí. Odkládají proto úkoly, které jsou dlouhodobé nebo postrádají hmatatelný přínos. Často dělají úkoly „na poslední chvíli“, protože z jejich úhlu pohledu se situace neustále mění a není možné plánovat moc dopředu. ESFP a ISFP se mohou navíc vyhýbat situacím, ve kterých hrozí konflikt s jejich osobními hodnotami či druhými lidmi. 
     INFJ a INTJ potřebují přistupovat k úkolům novým způsobem, tíhnou k dosažení „ideálního řešení“, které jejich mozek přináší často formou komplexních „vhledů“. Jejich vnitřní touha dál objevovat se však tluče s potřebou splnit termín či očekávání vnějšího světa. 
     ENFP a ENTP přitahují nové možnosti. Jejich mozek je jako vánoční stromeček – bliká (aktivuje se) na různých místech současně a vytváří nová, neotřelá spojení. Pokud má tedy nový projekt vyřešeny inovativní otázky a má přejít do realizační fáze, začnou se nudit a odkládat úkoly, které vyžadují přesnost v detailech a řešení praktických záležitostí.  
     INFP a INTP potřebují, aby jejich rozhodnutí bylo v souladu s jejich vnitřními měřítky: INFP poměřují vše svým žebříčkem hodnot, u INTP musí vše projít logickou analýzou. Otevřenost novým možnostem a různým úhlům pohledu pak způsobuje, že jejich rozhodovací procesy mohou trvat velmi dlouho – z pohledu okolí své rozhodnutí odkládají, prokrastinují. 
     ESTJ a ENTJ mají přirozenou potřebu věci uzavírat. Odkládání rozhodnutí nebo řešení problémů by jim naopak někdy prospělo, protože by měli možnost získat více informací či zvážit více možností. Pokud něco odkládají, tak věci, které sami nemohou mít pod kontrolou nebo ve kterých tuší, že nemohou uspět. 
     I ENFJ a ESFJ raději věc uzavřou než by otáleli s jejím dokončením. ESFJ však mohou odkládat úkoly, které by nestihli dokončit – rádi totiž dělají věci „na jeden zátah“. ENFJ spíše odkládají úkoly či řešení problémů, u kterých očekávají konflikt s druhými lidmi. 
     Každý z nás musí v životě dělat i takové úkoly, které nenaplňují jeho vrozené potřeby a nemá pro ně tedy přirozené dovednosti. Pokud však takové úkoly např. v práci převažují, dochází k velkým ztrátám energie, demotivaci či syndromu vyhoření. 

     Díky Teorii typů tedy můžete odhalit, proč některé úkoly odkládáte, přestože jiní lidé se v nich vyžívají. Nemusíte trpět výčitkami, protože víte, že jiní naopak odkládají úkoly, ve kterých se vy cítíte jako ryba ve vodě. Snadněji pak i ty méně atraktivní úkoly přijmete jako výzvu k rozvoji, pro který můžete využít své nejsilnější stránky.  

 

0

Komentáře

  • Martina Coufalová Tarasová čtvrtek, 12 květen 2016

    Článek o prokrastinaci si čtu už asi po páté, vždy se nad ním usmívám, jak je přesný a jak vystihuje můj typ. Včera jsem se zamýšlela nad problémem, který už jsem řešila. Vzhledem k mému typu ISFJ mi přišlo zbytečné a nesmyslné znovu řešit to stejné. Takže to dopadlo tak, že jsem prokrastinovala tím, že jsem četla o prokrastinaci, abych věděla, jak na to. Úplně mně to uspokojilo. Opět děkuji za rozšíření obzorů.

  • Jitka Háková neděle, 17 červenec 2016

    To je výborné, sedí to, děkuji!:):)

  • Chcete-li psát komentáře, je třeba se přihlásit.