Puberta a komunikace

Odesláno od dne v Články

 Když jsem před časem připravovala seminář pro rodiče o komunikaci s dospívajícími, povídala jsem si o tom se svou téměř šestnáctiletou dcerou.   

Já: „Nám rodičům nejvíc vadí, když s námi nemluvíte!“ 
Dcera:
„A nám nejvíc vadí, když s námi mluvíte!“

 Do této lakonické reakce vložila poselství, které nemusí být snadné dekódovat. Mohlo by to vypadat, že nejlépe uděláme, když necháme naše dospívající na pokoji a nebudeme si jich všímat, že právě to by nejvíc ocenili. Opak je pravdou. Potřebují nás, jakkoliv dávají všemi signály najevo, že tomu tak není. Nevadí jim, že s nimi mluvíme, ale jakým způsobem to děláme.
     Vypadají jako dospělí, a proto od nich očekáváme dospělé chování. Rozumné jednání, zodpovědnost, pevnou vůli. Místo toho čelíme každý den jejich zjitřeným emocím a potýkáme se s důsledky jejich nesoustředěnosti, neschopnosti plánovat a dotahovat věci do konce. O tendenci riskovat a zkoušet „zakázané ovoce“ ani nemluvě.

Kdo za to může?

     Začátek puberty se na základě posledních výzkumů z oblasti neurovědy určuje na 11 let. V tomto věku máme jako rodiče pocit, že už dítě docela dobře známe: vykrystalizovaly se projevy jeho osobnosti a jsou poměrně stabilní. Chování dítěte díky tomu rozumíme, nemusí se nám sice vždycky líbit, ale je pro nás docela dobře předvídatelné. A pak najednou se nám dítě začíná doslova měnit před očima. A nemyslím tím změny tělesné.  Ty nám jasně signalizují, že vývoj probíhá směrem k dospělosti, zatímco chování dítěte nápadně připomíná období vzdoru tříletého batolete. Kde je ta Anička, která si po příchodu ze školy udělala úkoly, zahrála na housle, šla na gymnastiku, večer se nechala vyzkoušet na zítřejší písemku a před spaním si zkontrolovala aktovku? A kde je Honza, který sice potřeboval logicky zdůvodnit, když jsme po něm něco chtěli, ale pak byl ochoten přistoupit na dohodu a nést důsledky, když ji porušil? Dovednosti, které si dítě dosud osvojilo, jsou ty tam. Kde jsme jako rodiče udělali chybu? Nikde. Může za to mozek. Reorganizuje se. Firma přišla o šéfa a čeká, než se zaučí nový. Ve firmě to nemůže trvat několik let. V mozku ano.

Kdo to tady vlastně řídí?

     Kolem 11. roku se zvýší množství pohlavních hormonů, které jsou aktivní především v emočním centru mozku, tzv. limbickém systému. V této oblasti nastává prudký rozvoj doprovázený emoční nestálostí a touhou po zážitcích nabitých emocemi. V dospělosti bude emoční centrum mozku v roli podřízeného – šéfovat budou čelní laloky, centrum „rozumného“ rozhodování, vědomé regulace chování, ovládání impulsů, posuzování rizika, zvažování dopadů chování a přemýšlení o budoucnosti. Ty už svoji roli do jisté míry plnily v dětství, teď je však potřeba vytvořit nová, efektivní spojení, která dokáží dostatečně „ovládat“ rozbouřené centrum emocí. Pěšinky a stezky je potřeba nahradit dálnicí, po které se regulující nervový impuls dostane do emočního centra dřív, než stihne puberťák udělat nějakou hloupost. Efektivitu a rychlost zajistí především „myelinizace“ (obalení nervových spojení izolační vrstvou). Ve dvaceti už bude jakž takž obaleno J

Nejsou všichni stejní…

     Reorganizace mozku probíhá u všech dospívajících. Přesto se všichni nechovají stejně. Vrozené dispozice pro vývoj směrem k určitému typu osobnosti rozvíjející se od útlého dětství a odrážející „primární nastavení našeho mozku“ dál určují směr vývoje. I z typologického hlediska ale dochází k významné změně. Po intenzivním rozvoji dominantní psychické funkce (příjmové nebo rozhodovací) se začne rozvíjet funkce sekundární. Ta má vždy opačnou orientaci – extraverti začínají rozvíjet svou vnitřní stránku (a méně s námi mluví), introverti se více orientují na svět vnější. Že by naděje pro nás rodiče, že se od našeho introverta konečně něco dozvíme? Omyl. Dospívání je období, které slouží k nalezení vlastní identity. To nelze bez odpoutání od rodičů. Proto se vůči nám musí vymezovat. Ale nezvládnou to sami. Potřebují most, který je převede přes rozbouřenou řeku dospívání na druhý břeh samostatného fungování, a tím mostem jsou kamarádi. Čím více, tím lépe. Takže introvert se skutečně v pubertě většinou více socializuje. A jakkoliv mu to dává smysl, velmi ho to vyčerpává. A na komunikaci s rodiči už mu vůbec energie nezbývá.

Jednoduchá rada?

     Neexistuje. Rodiče, kteří mi svěřili své dítě, abych odhalila jeho vrozené typové dispozice a dostali, jak sami říkají, „návod na dítě“, mají komunikaci trochu usnadněnou. Projevy typu je nepřekvapují, zůstávají relativně stabilní složkou osobnosti dítěte, i v období dospívání. Navíc vědí, kam se vývoj jejich dítěte bude pravděpodobně ubírat, až se bouře dospívání přežene. A to jim dodává optimismus.     
     Vypadají jako dospělí, ale dospělými být zatím neumí. Přesto očekávají, že s nimi budeme jako s dospělými komunikovat. S úctou k jejich vidění světa, s respektem k jejich názorům, s pochopením pro jejich složité prožívání. Když se mě rodiče ptají na nějakou jednoduchou radu, říkávám: „Komunikujte s ním jako s dospělým, kterého máte rádi. Představte si třeba svého oblíbeného kolegu v práci. Řekli byste mu to stejně, jak se to chystáte říct svému puberťákovi?“

 

 

 

 

0

Komentáře

  • Justina Danišová středa, 07 prosinec 2016

    Díky za přínosný článek. Velmi zajímavé řádky. Nečekané souvislosti a výborná přirovnání (např. se změnou šéfa firmy).
    Říkala jsem si, že tohle u nás nikdy nebude tak horké téma. A už je. Nečekaně rychle. Děkuji za výbornou podporu. Především na závěrečnou radu se pokusím myslet. Dříve než něco řeknu. Díky za článek i všechny další. Už si ani nedovedu představit, jak by to u nás doma vypadalo, kdyby jsme neznali Teorii typu skrze semináře Šárky Mikové (např. Když u večeře poslouchám, jak starší sourozenci (8 a 6 let) rozčíleně komentují chování mladších. Ale hned připojují své zdůvodnění plné pochopení, proč to asi dělají. S vysvětlením skrze zjednodušenou TT.) Jak by to asi vypadalo bez nahlédnutí do TT? Raději nedomýšlím. Někdy zdánlivě jednoduché věci nejsou vidět. Díky za pomoct v porozumění sobě i světu kolem. Justina

  • Šárka čtvrtek, 08 prosinec 2016

    Ahoj, Justi, a všichni ostatní čtenáři.
    Připravuji další články na téma dospívání - např. ohledně významu spánku v dospívání, závislosti na digitálních technologiích atd. Budu ráda za vaše komentáře.
    Na sdílení se těší Šárka

  • Chcete-li psát komentáře, je třeba se přihlásit.