Šestý díl

Odesláno od dne v Nemluví. Nemluví?

Dejte nám konkrétní rady, jak můžeme našemu dítěti (žákovi) pomoci. Tuto větu slýchám z úst rodičů a učitelů velmi často. Jejich dosavadní zkušenosti jsou většinou takové, že od psychologa z poradny dostali doporučení spíše obecná a na konkrétní dítě málo zaměřená. Snažila jsem se proto být, a to jak v rozhovoru s rodiči, tak i ve zprávě, kterou mohou rodiče poskytnout učitelkám ve školce, opravdu velmi konkrétní. Pozorný čtenář si už podobná doporučení dokázal z předešlých dílů sám odvodit, zde uvádím autentické informace ze zprávy, kterou jsem rodičům poskytla. 

Především je potřeba začít vnímat chlapcovo chování jako projev normálního vývoje určitého typu osobnosti a takto k němu přistupovat. Zároveň by měli rodiče projevy chlapce vysvětlovat okolí a zamezit tomu, aby byl vystavován sociálním situacím, ve kterých si připadá zvláštní, méněcenný, „nenormální“. 
Adaptace a režim:

-   Dávejte mu dostatek času, aby si zvykl na nové věci. Netlačte jej do sociálních situací, do kterých se mu nechce. Vyjádřete empaticky pochopení: „Já vím, že potřebuješ víc času, než se rozkoukáš. Tak si tady klidně na chvíli sedni a jen tak se dívej. Až budeš chtít, přijď za námi.“ 
-   V novém prostředí se potřebuje nejprve seznámit detailně s tím, „jak to tady chodí“. Chce se chovat „správně“, podle pravidel, která jsou v prostředí stanovena, a pokud je nezná, může být zmatený. Zároveň může mít problém se zeptat a může působit zmateně, neschopně. Je pravděpodobné, že v takové situaci chce vědět přesně, co se od něj očekává (např. kam přesně má jít, co přesně má dělat apod.) 
-   Dodržujte režim, jak jen je to možné. Mluvte s ním v předstihu o tom, co se bude dít a co může očekávat, včetně „záložních plánů“, pokud první varianta nevyjde. 

Komunikace: 

-   Buďte jasní, přesní a velmi konkrétní v tom, co po chlapci požadujete. Říkejte přesně to, co si myslíte a myslete přesně to, co říkáte. Buďte logičtí a konzistentní ve svých požadavcích. 

-   Respektujte jeho potřebu klidu, ticha a nepřerušovaného času pro přemýšlení. 

-   Když se chlapce na něco zeptáte, dejte mu nejdřív čas, aby si mohl promyslet odpověď, nepřerušujte ticho povzbuzováním k odpovědi či doplňujícími otázkami. 

-   Buďte velmi trpěliví a vytrvalí. Počítejte s tím, že zapojit toto dítě do nějaké diskuse nebo aktivity, která ho nezajímá, je velmi náročný úkol. - -   Chcete-li se k němu přiblížit, dělejte s ním věci, které ono samo rádo dělá, připojujte se k jeho hře, k jeho zájmům.  

Spolupráce, hra, činnosti: 

-   Netlačte jej k rychlé změně aktivit, respektujte jeho potřebu pomalého přechodu (když je chlapec do něčeho zabraný, je nutné počítat s tím, že mu přerušení činnosti bude nějakou dobu trvat, změna zaměření pozornosti z jeho myšlenek do vnějšího světa od něj vyžaduje zvýšené úsilí a čas).

-   Nabízejte mu hry, které mají jasná pravidla. Poskytujte mu dostatek encyklopedií a knih plných faktů.

-   Tvořivé úkoly mohou být pro chlapce náročné – dokáže sám tvořit, pokud se pro to sám rozhodl a vychází to z jeho představy. Pokud však po něm žádáte splnění nějakého tvořivého úkolu, bude potřebovat přesně vědět, co od něj očekáváte, bude chtít přesně splnit zadání, které budete muset velmi upřesnit včetně konkrétního příkladu, jak má výsledek vypadat. Např. zadání „Vyrob dárek pro maminku,“ je pro něj velmi široké. Bude chtít vědět, co konkrétně to má být (můžete využít výběr z možností), co k tomu může použít, jak by mohl postupovat.

-   Vytváříte-li s dítětem dohodu, nepředpokládejte, že ticho znamená, že má dítě s dohodou problém, ale ani, že s ní souhlasí. Vybídněte jej, ať si to promyslí a za chvíli se jej zeptejte na názor. 

-   Žádejte je, aby vám pomohl nějakou věc vyřešit, a pak poslouchejte jeho radu. Ptejte se ho na jeho názor a pak čekejte tiše na to, až ho s vámi bude ochoten sdílet. 

Sebeúcta, zodpovědnost sám za sebe:

-   Rozvoj sebeúcty podporujte tím, že mu umožníte seznamovat se se světem pozorovatelských způsobem, a sbírat množství faktických informací předtím, než udělá logické rozhodnutí. 

-   Největší pochvalu a vyjádření lásky dítěti poskytnete, když si k němu sednete a tiše posloucháte, co vám detailně popisuje, a to až po dobu třiceti minut. Dítě to skutečně ocení, cítí se milované, je ochotno sdílet své pocity a vyjadřovat přirozeně své emoce.

-   "Odměňujte“ jej tím, že mu budete poskytovat stále více příležitostí pro to, aby mohl mít sám nad sebou kontrolu a mohl nést za sebe zodpovědnost.

V závěrečném, sedmém dílu našeho seriálu, se dozvíte, jak uvedená doporučení zafungovala a jak to se Štěpánem dopadlo. 

0

Komentáře