Třetí díl

Odesláno od dne v Nemluví. Nemluví?

Kromě všeho, co už jsem se od maminky dozvěděla, mě také zajímalo, jak by ona svého syna popsala. Zde je její odpověď: „Štěpán je hodný a v mnohém šikovný kluk, který se zajímá o svět kolem sebe a dost o něm přemýšlí, často se ptá na věci, které ho zajímají, o světě kolem sebe, o jiných zemích, o vesmíru (netuším co si z toho ale informačně odnáší). Má rád svůj režim, špatně snáší změny a to nejen změny pravidelnosti, ale i změny od toho, co si sám představoval, že se bude dít a jak. Není trpělivý, činnosti jako malování ho sice baví, ale maluje a kreslí “šmahem”. Není otevřený, chová se odtažitě, nepřístupně, trvá to, než někoho přijme. Nerad zdraví, a to ani své kamarády, oproti sestře není tak usměvavý, pohodový, je spíš “nervák” a často “bručoun”.  Sestře při hře neustále říká, co má a co nemá dělat. Má hrozně rád mašinky, od malinka chodil rád na nádraží, řekl i dřív slovo tramvaj než táta. Od mala říká, že bude pracovat s mašinkami, momentálně chce být strojvůdce rychlíků.
Na moji otázku 
Co dobře umí a zvládá a za co ho chválíte?, maminka odpověděla: „Je již delší dobu poměrně samostatný, sám se obléká (až na tkaničky), sám si hlídá toaletu, má-li žízeň, dojde si natočit vodu. Chválíme ho prakticky za vše, co se mu podaří, že něco hezky nakreslil, jaké postavil koleje pro vláčky. Taky oceňujeme, když je milý na sestru, něco jí pochválí. Označením šikulka se u nás nešetří.“ 

Všechny informace, které jsem o chlapci a jeho situaci měla, jsem se dozvěděla z mailové komunikace s maminkou. Ta probíhala v průběhu června (to je po roce docházky do školky). Dohodly jsme se, že řešení problému odsuneme na dobu po prázdninách, kdy Štěpán znovu začne do školky chodit. Termín setkání se Štěpánem nakonec vyšel až na polovinu října, požádala jsem proto maminku ještě o informaci o tom, jak se mu aktuálně ve školce daří: 
"Od září chodí každý den do školky od rána do čtyř odpoledne, ještě nebyl nemocný. Po týdnu prý řekl slovo, po druhém řekl větu, a to, že chce na záchod. Občas se prý "zapomene" a něco řekne, ale s dětmi si nehraje, i když o nich pak doma vypráví, hlavně o tom,
koho předběhl na vycházce. Jeho největší radostí je, když předběhne nějakého staršího kluka. A chtěl by umět předběhnout tátu. Když ho vyzvednu ze školky, mluví pořád, vybíjí si "agresi" na sestře a hrozně si potřebuje hrát doma s hračkami.“

 Jak bude Štěpán v prvním kontaktu se mnou reagovat? Na základě čeho si to myslíte?
Co byste mi doporučili? Jak bych se měla chovat? Co bych měla dělat, co bych naopak dělat neměla?

V předchozích komentářích jste zmiňovali, že bychom potřebovali vědět, jak celou situaci vnímá sám Štěpán. Myslíte si, že je reálné se to od něj dozvědět? Pokud ano, jak mám postupovat, abych to zjistila?

0

Komentáře