Vypadá jako ADHD, ale není...

Odesláno od dne v Články

     Porucha pozornosti, impulsivita a hyperaktivita? Typické znaky dítěte s ADHD. Některé děti se ale projevují podobně, i když tuto poruchu nemají. Už C. G. Jung popsal rozdíly ve vrozeném nastavení našich mozků, Teorie typů pak popisuje, co to znamená pro naše potřeby. Ty totiž NEJSOU STEJNÉ. Jen si to málo uvědomujeme a mylně si určité chování vykládáme jako projev ADHD nebo prostě zlobení. 
Porucha pozornosti nebo superschopnost?
     Zdá se vám, že má vaše dítě problémy se soustředěním? Že ho snadno něco vyruší a odvede od toho, co právě dělá? Nemusí se jednat o poruchu pozornosti. Naopak, možná máte dítě se superschopností - vnímat svými smysly vše tak detailně a intenzivně, že mu nic neunikne. Dítě, které přijímá informace skrze tzv. extravertní smysly (tj. jeden ze čtyř způsobu příjmu informací, které se liší tím, zda dáváme přednost realitě či představám a možnostem, současnosti, minulosti nebo budoucnosti).
     A nejde jenom o zrak a sluch, zvýšená citlivost se týká i jejich těla: „Nela (4 roky) se sama obléká, ale dost věcí jí vadí: příliš úzké nebo široké nohavice, výrazné prošití výstřihu, roláky. Dokáže se kvůli tomu dostat do hysterického záchvatu.“
Okolní podněty také vytrhávají tyto děti z činnosti, kterou právě dělají. „Při psaní domácích úkolů má Vítek (9 let) rád klid, nechce, aby se u něj mluvilo, ruší ho to, nedokáže nevnímat okolí, když pracuje.“ Ve třídě takové děti většinou jako první vyskočí, aby zvedly tužku, která spadla kamarádovi.   Nereagovat na okolní podněty, zaměřit zpět svou pozornost k tomu, co právě dělají (zejména pokud je to moc nebaví), je stojí velké úsilí a budou se to muset celý život učit. 
     A tak zatímco jiné děti musíte vytrhávat z vnitřního světa, aby vás vnímaly, tyhle naopak vnímají kromě vás také všechno kolem – a to je mnohdy mnohem zajímavější  Je dobré si ale uvědomit, že tyhle děti dělají to nejlepší, co mohou – neustále trénují své smysly, aby svět vnímaly nejen intenzivně, ale všímaly si stále více detailů a stále lépe rozlišovaly i ty nejjemnější nuance barev, tvarů, vůní, chutí apod. Pokud jim to umožníme, jednou z nich možná budou ti nejlepší degustátoři, fotografové či designéři.  
Zbrklost nebo „síla přítomného okamžiku“?
     „Franta (6 let) často něco udělá a nepřemýšlí o důsledcích. Když něco provede, většinou nedokáže paní učitelce vysvětlit, proč.“
Frantovy smysly neustále skenují, co se děje „teď a tady“. Ponoření do přítomné chvíle však může působit problém zapamatovat si přesně to, co se před nedávnem odehrálo a domýšlet následky.
     Dospělí nicméně očekávají, že dítě v mladším školním věku už bude schopno plánovat, předvídat důsledky svého chování a poučit se z minulosti. Některé děti to zvládají, ale pro děti s touto preferencí je to velmi obtížné. A tak často slyší: „měl bys víc přemýšlet“ nebo „kolikrát už jsem ti to říkala!“ Jenže i dodržovat pravidla a dohody nedává těmto dětem tak úplně smysl – jak může to, co se minule dohodlo, pořád ještě platit, když „včera je včera, dnes je dnes“ a všechno kolem se pořád mění? 
     Paradoxem je, že mnoho nás dospělých se dnes snaží naučit „užívat si sílu přítomného okamžiku“ - přesně to, co se děti s preferencí extravertních smyslu (Se) snažíme od mala odnaučit. Přitom bychom nemuseli chodit na semináře, číst knihy.. nejlepší učitele mají  mnozí z nás doma.
Hyperaktivita nebo jen potřeba akce? 
     „Co to je za zábavu, sedět!“ říká Prokop mamince, která večer v počítači třídí fotky. Vyjadřuje tím svou klíčovou potřebu akce „teď a tady“. Tu si můžeme nesprávně interpretovat jako hyperaktivitu. To ale rozhodně není totéž. 
     Děti s preferencí extravertních smyslů (Se) nejsou nemocné. Jen je jejich mozek od narození nastaven tak, že rychle reaguje na fyzické impulsy jejich těla a na podněty, které atakují jejich smysly. Ony ale musí ve škole většinu doby jenom sedět a mlčet. A to je stojí velké úsilí.
„Fanda (6 let) se při hodině vrtí na židli a má potřebu mluvit s kamarády či vymýšlet nějaké akce, které jsou pro něj zábavné.“ 
     Na rozdíl od dětí s ADHD se však tyto děti dokáží soustředit dlouho – pokud se mohou pohybovat a zaměstnávat své smysly (věci si sami zkoušet, ne si o nich jenom povídat, vidět obrázky, nejenom číst text apod.).  
     Potřebu akce „teď a tady“ má až 40 % lidí v populaci, ti dospělí si buď vybrali akční zaměstnání nebo se už částečně naučili její uspokojení odložit na vhodnější dobu. Sezení na celodenním semináři může být ale i pro ně nad jejich síly. Jako pro dvě paní učitelky, které se už nemohly dočkat, až se po jeho skončení půjdou projít do parku. Ani to však nestačilo uspokojit jejich potřebu akce, takže se po příchodu na hotel se slovy „Kdo tam bude dřív“ jedna rozběhla do schodů, zatímco druhá horečně mačkala tlačítko výtahu :-)  
     Je škoda, že takových učitelek je v našich školách poměrně málo - možná by ubylo nálepek hyperaktivity a diagnóz ADHD :-)  

 Více se o dětech, které vypadají jako by měly ADHD, ale jedná se u nich pouze o projev jejich typu osobnosti, dočtete v knize NEJSOU STEJNÉ

 

 

0

Komentáře

Kniha NEJSOU STEJNÉ již brzy k prodeji

Jak díky teorii typů porozumět dětem i sami sobě

 

Přihlaste se na úvodní seminář do teorie typů

 

Vytváříme dlouhodobé vzdělávací programy