Jak zabavit děti o prázdninách aneb Zažít nudu? Nevadí!

Jsou tu prázdniny a s nimi otázka, jak zabavit děti. Menším dětem samozřejmě potřebujeme zajistit nějaký program nebo alespoň hlídání. Děti by ale měly zažívat především spoustu neorganizovaného času, ve kterém mohou jen tak lelkovat nebo si samy vymýšlet hry, když se začnou nudit. Pro zdravý vývoj jejich mozku totiž neexistuje nic lepšího.

Digitální dudlík

Dřív mělo dítě v době, kdy na něco čekalo nebo prostě jen nemělo co dělat, dvě možnosti: samo si vymyslet hru (a klidně přitom zapojit ostatní) nebo být samo se sebou a nechat své myšlenky volně plynout. Začalo se nudit po několika hodinách. Dnes se děti začínají nudit do 30 vteřin. A po ruce mají digitální rozptýlení. A tak místo toho, aby si aktivně hledaly zábavu, škemrají o mobil nebo tablet. Místo aby se učily samy vyrovnávat s nelibými pocity zklamání či smutku a posilovaly svou psychickou odolnost, domáhají se „digitálního dudlíku“.

Zatím sice přesně nevíme, jak digitální technologie dětem škodí, víme ale jasně, co potřebuje dětský mozek pro svůj zdravý vývoj: dostatek spánku a tělesného pohybu, reálné sociální interakce, svobodnou hru a čas „sám se sebou“. Na poslední dva faktory se zaměříme podrobněji.

Svobodná hra

Jak zdůrazňují Justina Danišová a Petr Daniš, autoři knihy Svobodná hra, „hra je nejlepší způsob učení, který přímo ovlivňuje strukturu rozvíjejícího se dětského mozku“.  

• dítě samo vyvíjí úsilí, aby se zabavilo – rozvíjí se jeho kreativita a vůle
• dítě musí překonávat překážky – rozvíjí se psychická odolnost
• rozvíjí organizační dovednosti
• zažívá pocity hrdosti na to, co se mu podařilo vlastním úsilím – zvyšuje se jeho sebeúcta,
• učí se vnímat hranice a potřeby druhých, rozvíjí empatii a další sociální dovednosti.

Sám nacházet, jak si budu hrát, může být ale zároveň pro mnohé dnešní děti velkou výzvou. Pomáhá, když děti vezmeme někam do přírody, kde je spousta „materiálu“, která se dá ke hře využít, a máme s sebou víc dětí. Stavění domečků pro lesní skřítky, budování přehrady na potoce či šišková válka mohou děti nakonec překvapivě hodně bavit.

Být „sám se sebou“

Chvíle o samotě, bez vyrušování digitálními technologiemi a jinými lidmi, jsou naprosto zásadní pro zdravý vývoj dětského mozku. Ten se totiž teprve učí rozumět světu a nové informace potřebuje propojovat s tím, co už ví, aby je do své „mapy světa“ dobře začlenil. Potřebuje také reflektovat své prožitky, učit se rozumět svým emocím i tomu, jaké tělesné počitky je provázejí. Tím se totiž rozvíjí jeho sebe-uvědomění a seberegulace. Více se o přínosech bloumání našeho mozku dozvíte zde. Jenže dnešní doba nabízí tolik jiných možností, jak se zabavit, než být sám se sebou. Mnozí rodiče si stěžují, že přimět děti dělat něco jiného než hrát hry na mobilu nebo se dívat na videa na youtube, je extrémně těžké. Pocity vzrušení a radosti, které dřív děti získávaly při volné hře, čtení, kreslení či sportování, totiž získají mnohem snadněji a rychleji pomocí digitálních technologií.

Radujme se, pokud jen tak lelkují

V potřebě „jen tak bloumat ve své hlavě“ se jednotlivé typy osobnosti u dětí liší. Extravertní typy potřebují interakci s okolním světem a být jen samy se sebou se musí postupně učit. Introvertní typy a některé typy intuitivní do svého vnitřního světa naopak utíkají často a rády. Naopak od rodičů často slýchají, že by měly dělat něco pořádného. Pokud zrovna nikam extra nespěcháme, měli bychom se radovat, že naše dítě dokáže jen tak lelkovat. A třeba cestou v autě, když přemýšlíme, jak zabavit děti, bychom měli zkusit alespoň na část cesty dítě vyzvat, aby se zkusilo jen tak koukat z okna a upozorňovat vás, až uvidí něco zajímavého. Je možné, že bude na něco upozorňovat každou chvíli, ale také se možná za chvíli přepne do své hlavy a bude dělat to, co je pro jeho mozek tak důležité.

Jak zabavit děti u babičky a dědy?

Vztah s prarodiči je pro dítě důležitý a mohou s nimi prožít něco jiného, než s rodiči. Získat nové zkušenosti, jiné úhly pohledu na různé situace, prostě cokoliv, co dítěti pomáhá vytvářet si mapu světa a vztahů. Někdy si paradoxně dítě rozumí více s jedním z prarodičů než s vlastními rodiči. To se stává, když je dítě hodně jiný typ osobnosti než rodiče a prarodič je naopak typově podobný. Když nemá doma přirozený vzor pro rozvoj svého typu osobnosti, mělo by trávit co nejvíc času s typově podobným prarodičem. Možná vás překvapí, že právě s ním se nenudí.  

Co když k prarodičům děti nechtějí?

Jak zabavit děti, když k prarodičům nechtějí? Je potřeba pátrat, proč tomu tak je. Nudí se tam dítě? Pak je třeba si sednout a nechat dítě navrhovat, čím by se mohlo u prarodičů zabavit. Dítě si může udělat i seznam, do kterého může kouknout, když se bude nudit. Můžeme přicházet i s našimi návrhy – třeba  s něčím pomoct v domácnosti nebo na zahradě, nebo vyrazit společně do nedalekého lomu či do lesa na houby. Možná ale dítě k prarodičům nechce, protože jsou až moc přísní, dítě peskují za drobnosti, a to se s nimi necítí dobře. To je vážnější problém, o kterém je potřeba mluvit s prarodiči přímo (bez přítomnosti dětí). Pokud prarodiče stojí o to s vnoučaty být, měli by do jisté míry přijmout, že nebudou na dítě křičet kvůli prkotinám a vyčítat mu, že je nevychovaný spratek, když my se snažíme dávat dítěti autonomii a možnost o mnohém rozhodovat.

Co když nám prarodiče kazí výchovu?

Možná se bojíte, že nevhodný přístup prarodičů vaše dítě poškodí. Pokud má ale vaše dítě zdravou sebehodnotu a prarodiče se nechovají vyloženě patologicky, dítě to zpravidla ustojí. Určitě se vyplatí s dětmi mluvit o tom, v čem je výchova babičky a dědy jiná než ta naše. Děti mohou přemýšlet, jak se vyrovnají s případnými nepříjemnými pocity – na co budou myslet či čím se zabaví, aby se uklidnily. Toto zvládání frustrace je zásadní pro psychickou odolnost. Velmi pomáhá, když dítě v základu zná rozdíly mezi typy osobnosti, které mohou některé projevy prarodičů vysvětlit – nemusí si je brát tolik osobně a může se uklidnit tím, že „mi to babička nedělá schválně, ale má to prostě jinak než já“.

Na chalupě bude nuda!

Co když nemáme na drahou dovolenou a jedeme zase „jenom“ na chalupu? Jak to dětem vysvětlit? Upřímně a otevřeně. Ale zároveň na děti neházet naše finanční starosti či psychické problémy. Zároveň je to ale možná jen naše představa, že by děti raději letěly k moři. A když se jich zeptáte, tak možná zjistíte, že 40 stupňová vedra pro ně zas tak lákavá nejsou. Důležité je děti přibrat do rozhodování o tom, co budeme na chalupě dělat. Nabídnout jim, že mohou klidně pár dnů jen tak lelkovat, nabídnout jim nějaké výlety a nechat je vybrat, nebo vzít s sebou oblíbeného kamaráda. Děti obecně lépe snášejí cokoliv, co mohly aktivně ovlivnit svým názorem nebo možností výběru.

Pozorujte typy osobnosti v akci

Na závěr mám pro vás jeden letní tip. Během prázdnin a dovolených nastává spousta situací, které jsou nové nebo překvapivé. Typy osobností se přitom krásně projeví.

To je super! Tady jsme ještě nikdy nebyli!“

„Mně se tady nelíbí. Tady ještě nikdy nebyl!“

„Využijte tuto báječnou příležitost sledovat rozdílnost typů osobnosti v akci. Jejich projevy si zaznamenávejte a pak porovnávejte s popisy typů v knize Milovat nestačí.