Nejlepší dovolená pro mozek? Být „sám se sebou“

Víte, co je nejlepší dovolená pro mozek? Nejsou to silné zážitky za hranicemi všedních dnů ani sjíždění seriálů na streamovací platformě. Náš mozek nejlépe regeneruje, když jsme „sami se sebou“ a neděláme doslova nic. Dřív se nám to stávalo mnohokrát během dne, třeba při čekání u lékaře nebo cestou v tramvaji. Dnes většina dospělých při čekání na semaforu vytáhne do 4 vteřin mobil. Místo abychom nechali náš mozek odpočívat, pociťujeme nudu a okamžitě saháme po digitálním rozptýlení. Naše mozky nemají čas informace zpracovávat a prožitky reflektovat. Dopřejme si o dovolené chvíle zdánlivé nudy – uděláme tak nejvíc pro své duševní zdraví i produktivitu v práci, až se z dovolené vrátíme.

Mozek nutně potřebuje jen tak bloumat

Náš mozek nutně potřebuje chvíle, kdy jsme bdělí, ale neděláme nic cílevědomého, nesoustředíme se na žádný úkol. Právě tehdy se totiž v mozku aktivuje síť tzv. bazální mozkové aktivity, díky které může náš mozek průběžně zpracovávat informace, aby se nepřehltil, a reflektovat prožitky, abychom neztráceli kontakt sami se sebou. To je ta „nejlepší dovolená“ pro náš mozek.

Digitální doba nám bere čas „být sami se sebou“

Je to tak trochu začarovaný kruh. Díky digitálním technologiím máme mnohonásobně víc informací, díky sociálním sítím jsou mnozí z nás v neustálých interakcích s jinými lidmi. Náš mozek potřebuje mnohem víc času to všechno zpracovat. Jenže místo toho, abychom byli v průběhu dne několikrát „sami se sebou“ a volně přemítali o tom, co jsme se dozvěděli a zažili, pociťujeme nudu a saháme po mobilu, abychom sami se sebou být nemuseli.

K digitálním technologiím utíkáme také, když se necítíme dobře nebo se nám něco nedaří. Místo toho, abychom vnímali tělesné počitky a reflektovali své pocity, rozptylujeme se pohledem na obrazovku. Jenže pouze zvládáním emocí v náročných situacích se posiluje naše psychická odolnost, díky niž pak můžeme odolávat dalšímu stresu.

Bloumání našeho mozku během dne nepřeje také kultura zaměřená na výkony a dosahování cílů. Cení se, že se neflákáme a dotahujeme věci do konce, jsme neustále pod tlakem organizovaného programu. Slovo „nuda“ má i v tomto smyslu negativní konotaci. Jenže ve chvílích, kdy nic neděláme, se náš mozek rozhodně nenudí. Naopak, dělá extrémně užitečnou práci, která je pro naši následnou produktivitu klíčová. 

Zkuste si někdy před důležitou prezentací nebo zkouškou dopřát 20 minut procházky v parku. Mobil s sebou neberte. Zhluboka dýchejte a nechejte mysl volně plynout.

A nejde jen o to, že mozek ve chvílích nicnedělání regeneruje, aby se mohl lépe soustředit a jasněji myslet. Mnohem důležitější je, že ve chvílích aktivace sítě bazální mozkové aktivity automaticky reflektujeme své prožitky a propojujeme je s našimi dosavadními zkušenostmi a hodnotami. To je naprosto zásadní pro naše celkové duševní zdraví.

Pět důvodů, proč nechat mozek jen tak bloumat

1. Uspořádáme si své myšlenky

Během volného přemítání dáváme informacím, událostem a prožitkům význam a začleňujeme je do plynulého toku našeho života, aby se ve formě vzpomínek vynořily, až je budeme potřebovat.

2. Přijdou kreativní nápady

Necháme-li mysl volně bloumat, přicházejí tzv. aha-momenty – odhalují se nám nečekané vazby mezi věcmi, které spolu na první pohled nesouvisí. Vyřešíme tím dosud neřešitelný problém nebo dostaneme kreativní nápad.

3. Rozvíjíme sebe-uvědomění

Být sám se sebou je důležité proto, abychom si uvědomovali, co prožíváme a jak se vlastně máme. Jen v takových chvílích můžeme vnímat své tělesné počitky a propojovat je s našimi emocemi. Díky sebe-uvědomění se tak ukotvovat sami v sobě, rozumět, kým vlastně jsme, co je pro nás důležité, jaké jsou naše hodnoty. To je klíčový základ pro zdravé vztahy, ale v dnešní době také odolávání negativním vlivům sociálních sítí.

4. Rozvíjíme seberegulaci

Díky sebe-uvědomění můžeme efektivně ovládat naše emoce i chování. Naučíme se lépe rozpoznávat, kdy nám přestává být dobře a můžeme to včas řešit. Díky vnímání souvislostí mezi našimi tělesnými počitky a prožívanými emocemi snadněji nacházíme cesty, jak se ve chvíli rozrušení uklidnit – např. dýcháním, díváním se do zeleně, posloucháním zpěvu pátků, tělesnými dotyky či povídáním s jinými lidmi. Můžeme se naučit také celkově lépe ovládat své impulsy, zaměřit a udržet pozornost, využívat svou vůli, dokončovat aktivity apod.

5. Zlepšujeme vztahy s ostatními

Může to znít paradoxně, ale časem se sebou můžeme vylepšit i vztahy s ostatními. Být sám se sebou totiž neznamená cítit se osaměle. Naopak – bytí se sebou pomáhá pocitu osamělosti účinně předcházet. Skrze vnímání svých pocitů se můžeme učit rozumět pocitům a chování druhých lidí, rozvíjet empatii. Můžeme se také učit zaujímat tzv. sociální perspektivu, neboli dívat se na věci z pohledu druhých osob, brát vážně jejich úhly pohledu. V neposlední řadě si můžeme uvědomovat, jakou roli v životě druhých hrajeme a posilovat vztahy s rodinou a blízkými osobami založené na pocitu důvěry a bezpečí, které jsou nejlepší prevencí proti stresu.

Potřebují čas se sebou všechny typy osobnosti?

Podívejme se na potřebu trávit čas se sebou z pohledu introverze a extraverze, tak, jak ji v návaznosti na C. G. Junga definuje Teorie typů. Introverti jako by měli magnet uvnitř sebe a všechny podněty z okolí si potřebují nejdřív „nechat projít hlavou“. Extraverti jako by měli magnet vně a z jejich vnitřního světa jsou neustále vytrhováni okolními podněty, na které mají potřebu nějak reagovat.

Introvertní typy proto od mala přirozeně tíhnou k odpojování od okolního světa a rádi tráví čas sami se sebou. Profiltrovat podněty z okolí ve svém vnitřním světě před tím, než budou reagovat, je pro ně nutnost. Informace porovnávají s tím, čemu důvěřují z minulosti, hledají v nich hlubší významy nebo generují různé možnosti. Potřebují si promyslet odpověď na otázku, musí nasát atmosféru, než se zapojí do hovoru, či zpětně reflektovat zážitky o samotě. Nejen v dětství bohužel slýchají věty typu: „Proč ti všechno tak trvá!“ nebo „Ty nad tím moc přemýšlíš,“ či „Nemůžeš místo toho válení na gauči dělat něco pořádného?“ Samozřejmě, že i introverti potřebují být s lidmi, ale příliš mnoho sociálních interakcí je vyčerpává. V průběhu života se učí pružněji reagovat na položené otázky, ale velký tlak na rychlost reakcí je uvádí do stresu.

Extraverti naproti tomu v dětství potřebují hodně interakcí s okolím a být o samotě je tolik neláká. I oni se musí naučit trávit čas jen ve své hlavě, promýšlet své reakce a reflektovat prožitky. Být sami se sebou se postupně učí a v průběhu života si to čím dál více užívají.

V naší kultuře se nicméně cení spíše to, když lidé živě diskutují a jsou aktivní ve společnosti. Extraverti tedy nepociťují vnější tlak, aby sami se sebou trávili více času, zatímco introvertům je tento čas odpírán. Z hlediska regenerace mozku však v dnešní době trpí jak extraverti, tak introverti. Více si o potřebách jednotlivých typů osobnosti přečtete v knize Milovat nestačí.

Nejlepší dovolená (nejen) pro náš mozek

Až budete plánovat svůj dovolenkový čas, nezapomínejte na to, že především váš mozek si potřebuje odpočinout. Zahrnujte do svých plánů procházky v přírodě, při kterých budete koukat do zeleně. Kávu na terase si vychutnejte bez toho, abyste přitom koukali do mobilu. Někteří lidé potřebují pro to, aby mohly jejich myšlenky volně plynout, zaměstnat své tělo – třeba při práci na zahradě nebo běhu po známé stezce. Být sami se sebou ale můžeme i během čtení beletrie nebo při tzv. volném psaní, kdy necháváme tužku na papíře zaznamenávat naše volně plynoucí myšlenky, aniž bychom přitom mysleli na to, co chceme napsat nebo kdo to po nás bude číst.