Naše řídící jednotka

Co vlastně řídí naše chování? Běžně nad tím nepřemýšlíme a pak si vyčítáme, že jsme mohli udělat něco jinak, jen kdybychom si předtím zjistili víc informací, nebo naše rozhodnutí nemuselo mít tak negativní dopad, kdybychom vzali v úvahu víc hodnotících kritérií.  Proč jsou pro nás některé informace důležitější než jiné? Proč něco při rozhodování bereme v úvahu a něco jiného úplně pomineme? 
Na jednoduchém příkladu ze života si ukážeme, co všechno se v našich hlavách odehrává a jak to ovlivňuje naše chování. 
Pozvali jste pár přátel na večírek a chcete uvařit nějakou dobrou večeři. Vyrazíte do obchodu, abyste nakoupili potřebné potraviny. Jdete tam s jasnou představou, co budete na večeři servírovat, s vnitřním obrazem toho, jak bude večírek probíhat. V obchodě pak pečlivě sledujete kvalitu a čerstvost zeleniny a ovoce.

Pokračovat ve čtení

Co se mění a co zůstává?

Je to jedna z nejčastějších otázek těch, kteří se potkají s typologií: Mění se typ v průběhu života? Otázka je to přirozená. Je-li něco určitého „typu“, pak to má nějaký ustálený tvar nebo to reprezentuje společné vlastnosti, stálé, neměnné. Každý z nás ale vnímá, že se v průběhu života nějak proměňujeme. Vaše tolik upovídané a kamarády oblíbené dítě se najednou v pubertě jakoby uzavírá do sebe a tráví spoustu času ve svém pokoji koukáním „do blba“. Člověk, který se jako dítě do všeho vrhal po hlavě a jakoby podléhal každému impulsu, je v dospělosti klidnější a rozvážněji vyhodnocuje, do čeho se pustí a do čeho ne. Padesátiletý manažer, který na začátku své kariéry považoval za svou přednost tvrdost a nekompromisní přístup, nyní zvažuje, jak to, co říká, ostatní přijmou, zda se jich to nedotkne. 

Pokračovat ve čtení

Východiska a etické principy

Z čeho vycházíme a jaké principy při využívání Teorie typů v praxi ctíme?

Všechny typy jsou stejně hodnotné, není lepší či horší typ.
Typ je jednou z důležitých součástí komplexní lidské osobnosti, nemůže ale vysvětlit všechno. Neříká nám nic o schopnostech člověka, jeho inteligenci, pravděpodobnosti úspěchu, emocích nebo o tom, co je „normální“. 
Teorie typů je založena na principu preferencí. Ty se týkají našich mentálních procesů, nikoliv našeho chování. Typ tedy nepopisuje, jak se budeme chovat, ale čemu při přijímání informací a rozhodování dáváme přednost.
Projevy typu v našem chování se mění v průběhu života, a to v závislosti na tom, v jaké vývojové fázi se právě nacházíme.

Pokračovat ve čtení

Kořeny a historie Teorie typů

Historie Teorie typů se začíná odvíjet v práci Carla Gustava Junga. Ten se zpočátku věnoval především rozdílům mezi extraverty a introverty: jedni se přirozeně orientují na vnější svět a energii čerpají z lidí a aktivit, zatímco druhé jejich přirozenost obrací do jejich vnitřního světa myšlenek a představ, kde taky dobíjejí své baterky. I když Jung extraverzi a introverzi věnoval většinu své knihy „Psychological types“, šel v popisu rozdílů v chování lidí dál. Popsal čtyři různé typy extravertů a čtyři typy introvertů, které od sebe odlišoval důraz na čtyři mentální funkce: Sensing, Intuition, Thinking a Feeling. Každý z osmi typů jednu mentální funkci přirozeně preferuje (tzv. dominantní funkci), tu pak používá v tom světě, kterému dává přednost: ve vnitřním (introvertním) nebo ve vnějším (extravertním). 

Pokračovat ve čtení

Rizika používání Teorie typů

První setkání s Teorií typů (či s typologií MBTI) nám může přinést pocit objevu něčeho nového, zajímavého až okouzlujícího. Čím to je? Zdá se nám, že sami sobě najednou lépe rozumíme, máme vysvětlení pro svou jinakost, výjimečnost. Ve světle Teorie typů najednou vnímáme jinak své slabší stránky, zmírňují se naše pochybnosti o tom, jestli jsme „normální“. Zároveň můžeme začít své chování typem tak trochu „omlouvat.“ Většinu z nás ale taky napadne, že by nám tahle typologie mohla pomoci číst druhé lidi, vidět do nich, rozumět jejich motivům, jejich chování. To je pro mnoho lidí velmi lákavá představa. Kdo z nás by nechtěl být psychologem? Můžeme si taky myslet, že nám typologie pomůže druhé lidi ovlivňovat, či dokonce s nimi manipulovat, abychom mohli prosazovat své zájmy.

Pokračovat ve čtení

Teorie typů versus MBTI

Teorie typů, tak jak ji my pojímáme, je pojem širší než „typologie MBTI“, neboť ta se opírá o výsledky nástroje pro určení typu (Myers Briggs Type Indicator) a jeho interpretace. Z našich zkušeností však vyplývá, že výsledek dotazníku u mnoha lidí sebepoznání spíše omezuje. Proto základní východisko využívání Teorie typů, že totiž „každý sám u sebe se nejlépe rozhoduje, který typ ho nejvíce vystihuje“, podporujeme i tím, že se používání jakéhokoliv nástroje pro určení typu vyhýbáme. Přesto, a nebo možná právě proto, je sebepoznání těch, kteří se s námi do odhalování vlastních preferencí pustí, mnohem přesnější, komplexnější a pro rozvoj osobnosti užitečnější.

Pokračovat ve čtení