Kořeny a historie Teorie typů

Historie Teorie typů se začíná odvíjet v práci Carla Gustava Junga. Ten se zpočátku věnoval především rozdílům mezi extraverty a introverty: jedni se přirozeně orientují na vnější svět a energii čerpají z lidí a aktivit, zatímco druhé jejich přirozenost obrací do jejich vnitřního světa myšlenek a představ, kde taky dobíjejí své baterky. I když Jung extraverzi a introverzi věnoval většinu své knihy „Psychological types“, šel v popisu rozdílů v chování lidí dál. Popsal čtyři různé typy extravertů a čtyři typy introvertů, které od sebe odlišoval důraz na čtyři mentální funkce: Sensing, Intuition, Thinking a Feeling. Každý z osmi typů jednu mentální funkci přirozeně preferuje (tzv. dominantní funkci), tu pak používá v tom světě, kterému dává přednost: ve vnitřním (introvertním) nebo ve vnějším (extravertním). 

Za všechny alespoň dva příklady:
Spojením Smyslů a extravertního světa vznikají tzv.
Extravertní smysly. Je to aktivní zaměření na objektivní svět a sběr informací ve formě faktických dat a smyslových zkušeností.
Spojením Cítění a introvertního světa vzniká tzv. Introvertní cítění. Jedná se o reflektivní zaměření na subjektivní svět vnitřně hluboce prožívaných hodnot, hledání harmonie skrze soulad chování člověka s těmito hodnotami a vyhodnocování skutečností ve světle těchto hodnot.

Isabel Myers a Katharine Briggs rozvinuly Jungovo dílo tím, že explicitně vyjádřily to, co se v něm implicitně předpokládalo: že totiž dominantní funkci vyvažuje funkce sekundární, druhá v pořadí preferovanosti. Každý z osmi Jungem popsaných typů tak může mít ještě dvě varianty, například:
Extravertní smysly se sekundárním introvertním myšlením (ESTP)
Extravertní smysly se sekundárním introvertním cítěním (ESFP). 

Isabel Myers a Katharine Briggs tak prakticky využily Jungovu teorii a vytvořily empirický nástroj pro určování typů: Myers-Briggs Type Indicator (MBTI) a doplnily ho podrobnými popisy 16-ti typů osobnosti (ENFP, ISTJ, ESTP apod.). Věřily totiž, že Teorie typů může lidem umožnit růst skrze porozumění a oceňování individuálních rozdílů ve (zdravých) osobnostech. 

Jedny z nejdůležitějších současných prací, které vznikly na poli osobnostních typů, vytvořil americký psycholog David Keirsey. Je autorem teorie založené na tom, že určitému osobnostnímu typu je přiřazený určitý temperament. Ve svém výzkumu prováděl pozorování, na jejichž základě kombinuje dvě ze čtyř preferencí a 16 „čtyř-písmenkových“ typů tak člení do čtyř základních typů temperamentu (Racionálové, Idealisté, Hráči a Strážci). Příslušníky jednotlivých typů spojují především hodnoty, které vyznávají, a činnosti, které ve svém životě vyhledávají.
Tato aplikace Teorie typů přináší významný přínos pro lepší orientaci v šíři typů, můžeme ji díky tomu snadněji použít pro komunikaci a spolupráci s druhými lidmi. Tento koncept však přináší také mnohá rizika, především hrozí zjednodušování a zařazování lidí do "škatulek", hodnocení jejich chování dle vnějších znaků odvozených od charakteristik jednotlivých temperamentů apod.