Teorie typů versus MBTI

Teorie typů, tak jak ji my pojímáme, je pojem širší než „typologie MBTI“, neboť ta se opírá o výsledky nástroje pro určení typu (Myers Briggs Type Indicator) a jeho interpretace. Z našich zkušeností však vyplývá, že výsledek dotazníku u mnoha lidí sebepoznání spíše omezuje. Proto základní východisko využívání Teorie typů, že totiž „každý sám u sebe se nejlépe rozhoduje, který typ ho nejvíce vystihuje“, podporujeme i tím, že se používání jakéhokoliv nástroje pro určení typu vyhýbáme. Přesto, a nebo možná právě proto, je sebepoznání těch, kteří se s námi do odhalování vlastních preferencí pustí, mnohem přesnější, komplexnější a pro rozvoj osobnosti užitečnější.

Autorky MBTI vyšly z Jungovy teorie psychologických typů a rozpracovaly ji směrem k širokému praktickému využití. Jejich záměrem bylo umožnit lidem růst skrze poznání vlastních preferencí a zvyšovat harmonii ve vztazích mezi lidmi. V praxi se však často potkáváme s tím, že lidé mají s konceptem Teorie typů (či spíše s typologií MBTI) negativní zkušenost. Problém však nebývá v konceptu samotném, ale spíše v situaci, kdy se s ním člověk potkal (například při výběru do zaměstnání) a jak byly výsledky využity. Často totiž dochází k porušování etických principů nebo mylnému chápání východisek Teorie typů, které vede k zavádějícím interpretacím a nesprávnému využívání Teorie typů v praxi.  

 V USA se práce s nástrojem pro určení typu (MBTI) řídí přísnými etickými pravidly:

  • Výsledky patří pouze do rukou respondenta, nemohou být poskytnuty dalším osobám bez jeho výslovného souhlasu.
  • Typ identifikovaný skrze dotazník je třeba brát jako „pracovní hypotézu“, startovní čáru, na které začíná proces verifikace (ověřování) typu.  Pouze respondent sám je přitom expertem na svůj typ.
  • Seznámení s výsledky dotazníku musí probíhat při osobním setkání s certifikovaným specialistou (nikoliv neosobní cestou, např. emailem). Specialista poskytne respondentovi informace o teoretických základech MBTI a popisy jednotlivých dimenzí. Na základě toho určí respondent svůj typ (ten se může lišit od výsledku dotazníku). Teprve poté je seznámen s výsledkem MBTI a začíná proces verifikace, tj. ujasňování vlastních preferencí a hledání „best fit type“ , tedy typu, který nejvíce odpovídá respondentovým preferencím. K tomuto účelu získává respondent popis všech 16 typů, aby mohl ve verifikačním procesu pokračovat, má-li stále pochybnosti.
  • Velký důraz se klade i na etický způsob interpretace výsledků MBTI. Ta musí být založena především na správném pochopení východisek Teorie typů.
  • Je nutné používat pojmy a popisy, které jsou nehodnotící a popisují tendence, preference nebo tíhnutí, nikoliv absolutní pravdy. 
  • Při interpretaci výsledků je nutné vyhýbat se přílišnému zobecňování a zjednodušování, např. naznačovat, že všichni lidé nebo určité typy se chovají stejným způsobem.
  • Typ nemůže vysvětlit všechno – neodráží schopnosti jedince, jeho inteligenci, zájmy nebo „normálnost“. Typ je pouze jednou z důležitých složek komplexní lidské osobnosti.
  • Je neetické vyžadovat po uchazeči o zaměstnání vyplnění dotazníku, pokud by výsledky měly být použity k tomu, aby byl vyloučen z výběrového řízení. Není možné rozhodovat o vhodnosti uchazeče na určitou profesi pouze na základě výsledků MBTI.

Mnoho lidí, kteří vyplní dotazník a „vyjde“ jim nějaký typ, mají tendenci dávat větší váhu tomuto výsledku než odhadu, kterého se doberou skrze porozumění základům Teorie typů. Považují totiž dotazník za objektivnější nástroj. A to i přesto, že objektivitu dotazníku samotní autoři opakovaně zpochybňují a zdůrazňují nutnost verifikace typu. V takových případech je proces sebepoznání narušen, ne-li zastaven, a výrazně se zvyšuje riziko zařazení se do určité „škatulky“.

My naopak důsledně ctíme princip: „Každý sám u sebe se nejlépe rozhoduje, který typ ho nejvíce vystihuje“ a poskytujeme lidem, se kterými pracujeme, mnoho příležitostí, aby na základě nových informací mohli svůj typ osobnosti sami odhalovat a ověřovat, a to bez nutnosti použít nějaký „dotazník“. Nedochází tedy k vnějšímu „škatulkování“, ale k identifikaci s vlastním typem osobnosti na základě hlubokého sebepoznání.