Naše řídící jednotka

Co vlastně řídí naše chování? Běžně nad tím nepřemýšlíme a pak si vyčítáme, že jsme mohli udělat něco jinak, jen kdybychom si předtím zjistili víc informací, nebo naše rozhodnutí nemuselo mít tak negativní dopad, kdybychom vzali v úvahu víc hodnotících kritérií.  Proč jsou pro nás některé informace důležitější než jiné? Proč něco při rozhodování bereme v úvahu a něco jiného úplně pomineme? 
Na jednoduchém příkladu ze života si ukážeme, co všechno se v našich hlavách odehrává a jak to ovlivňuje naše chování. 
Pozvali jste pár přátel na večírek a chcete uvařit nějakou dobrou večeři. Vyrazíte do obchodu, abyste nakoupili potřebné potraviny. Jdete tam s jasnou představou, co budete na večeři servírovat, s vnitřním obrazem toho, jak bude večírek probíhat. V obchodě pak pečlivě sledujete kvalitu a čerstvost zeleniny a ovoce.

Pak si snažíte co nejpřesněji vzpomenout, co mají a nemají rádi vaši přátelé. Poté přemýšlíte, co nového byste mohli uvařit, jaké nové zajímavé kombinace byste mohli vyzkoušet, jaké možnosti se vám nabízí. Chcete, aby si vaši přátelé večírek užili a měli pocit, že jsou naplňovány jejich individuální potřeby. Přesto ale některé potraviny nekoupíte, protože nejsou české a je to proti vašim hodnotám zatěžovat přírodu dovozem potravin z daleké ciziny a zvětšovat tím vaši ekologickou stopu. Zároveň ale přemýšlíte nad tím, jaké důsledky bude mít, když se rozhodnete servírovat například dýňovou polévku s kokosovým mlékem: v jakých krocích budete postupovat, kolik času vám to zabere... a že musíte ještě do jiného obchodu, protože kokosové mléko tady neprodávají a vlastně ani doma nemáte mixér, kterým byste polévku nakonec rozmixovali. V neposlední řadě byste měli také přemýšlet nad tím, co všechno vás ten den, kdy se uskuteční večírek, ještě čeká – analyzovat, jak to, co všechno musíte stihnout, ovlivní přípravu večírku, vaše časové a organizační možnosti. 

Aniž si to uvědomujeme, použili jsme během krátké doby osm psychických funkcí. 

Carl Gustav Jung na základě pozorování lidí odvodil, že veškerá naše vědomá mentální aktivita se skládá ze dvou složek – procesu příjmu informací (na co zaměřujeme svou pozornost = Perceiving) a procesu rozhodování (co bereme v úvahu, když se rozhodujeme = Judging). Příjem i rozhodování provádíme neustále, různými způsoby, které Jung definoval jako osm psychických funkcí. 

Přijímáme-li informace v dané chvíli prostřednictvím smyslů (Sensing = S), znamená to, že se zaměřujeme na konkrétní a faktické informace, tj. co vidím, slyším, cítím…, co reálně existuje nebo jaké zkušenosti s tím mám z minulosti. Zajímá mě tedy především „co je teď“ nebo „co bylo“.

Pokud jsme přepnuti na příjem skrze intuici (Intuition = N), pak provozujeme příjem jdoucí tzv. „za smysly“, zaměřujeme se na vytváření asociací, významů a možností. Zajímá nás tedy především, co by to mohlo znamenat, s čím by to mohlo souviset, jaké možnosti to skýtá, "co by mohlo být“ nebo „co bude“.

Rozhodujeme-li se na základě myšlení (Thinking = T), pak je naše rozhodování založené na logické a systémové analýze. Vyhodnocujeme alternativy a jejich dopady na základě logických kritérií, snažíme se o objektivitu a neosobní přístup, nezaujatost, nestrannost. 

Pokud se v danou chvíli rozhodujeme na základě zvažování osobních hodnot a udržování harmonie, využíváme právě tzv. cítění (Feeling = F). Vyhodnocujeme, jak budou jednotlivé alternativy vyhovovat lidem, snažíme se o osobní přístup, pochopení pocitů a předvídání dopadů na lidi a vztahy.   

Jung zavedl také termíny Extraverze a Introverze (tj. navenek či dovnitř obrácený), které se týkají orientace naší energie. Extraverzi a introverzi přitom „provozujeme“ všichni každý den – obracíme se ven, ze sebe, abychom fungovali a byli aktivní ve vnějším světě, nebo se obracíme dovnitř, do sebe, abychom vzpomínali, představovali si, reflektovali. Extraverze a introverze však neexistují jen samy o sobě. Jsou napojeny na preferenci mentálních procesů (Sensing, iNtuition, Feeling, Thinking), jejich propojením tak vzniká 8 psychických funkcí: 

  • příjmové (SE, SI, NE, NI
  • rozhodovací (TE,TI, FE, FI)

SE = smyslové informace v daném okamžiku, tj. bezprostřední zážitky (vnější orientace)

SI = smyslové informace vyvolávané z minulosti, tj. minulé zkušenosti (vnitřní orientace) 

NE = vytváření možností, jejich propojování a hledání souvislostí (vnější orientace) 

NI = hledání hlubších významů, jejich syntéza do celku, vytváření komplexních představ (vnitřní orientace)

TE = aplikace objektivní analýzy na informace a data s cílem dojít k logickému, pro vnější svět obhajitelnému, rozhodnutí

TI = aplikace systémové analýzy na informace a data s cílem zajistit soulad informací s vnitřním logickým rámcem

FE = zaměření na vnější reakce s cílem dosáhnout rozhodnutí, které zajistí harmonii ve skupině

FI= zaměření na vnitřní soulad s cílem akceptovat jenom takové rozhodnutí, které je v souladu s vnitřními hodnotami

Vraťme se k našemu příkladu:

Do obchodu jdete s jasnou představou, co budete na večeři servírovat, s vnitřním obrazem toho, jak bude večírek probíhat - introvertní intuice). V obchodě pak pečlivě sledujete kvalitu a čerstvost zeleniny a ovoce (extravertní smysly). Pak si snažíte co nejpřesněji vzpomenout, co mají a nemají rádi vaši přátelé (introvertní smysly). Poté přemýšlíte, co nového byste mohli uvařit, jaké nové zajímavé kombinace byste mohli vyzkoušet, jaké možnosti se vám nabízí (extravertní intuice). 

Chcete, aby si vaši přátelé párty užili a měli pocit, že jsou naplňovány jejich individuální potřeby (extravertní cítění). Přesto ale některé potraviny nekoupíte, protože nejsou české a je to proti vašim hodnotám zatěžovat přírodu dovozem potravin z daleké ciziny a zvětšovat tím vaši ekologickou stopu (introvertní cítění). Zároveň ale přemýšlíte nad tím, jaké důsledky bude mít, když se rozhodnete servírovat určité jídlo – v jakých krocích budete postupovat, kolik času vám to zabere apod. (extravertní myšlení). Budete-li vařit například dýňovou polévku s kokosovým mlékem, zjistíte, že musíte ještě do jiného obchodu, protože kokosové mléko tady neprodávají a vlastně ani doma nemáte mixér, kterým byste polévku nakonec rozmixovali. V neposlední řadě byste měli také přemýšlet nad tím, co všechno vás ten den, kdy se uskuteční večírek, ještě čeká – analyzovat, jak to, co všechno musíte stihnout, ovlivní přípravu večírku, vaše časové a organizační možnosti (introvertní myšlení). 

Jak jsme si ukázali, všichni máme možnost využívat všech 8 psychických funkcí, dle Teorie typů však jednu příjmovou (SE, SI, NE, NI) a jednu rozhodovací (TE,TI, FE, FI) funkci preferujeme. Jejich kombinací vzniká náš „typ“ (např. ESTP, INFJ apod.)

Preference jsou nám podobně jako preference pro pravo či levorukost vrozené, tj. podmíněné neurofyziologickým fungováním naší nervové soustavy, máme je geneticky zakódované. A tak jako pravák může používat k většině činností i ruku levou (ovšem stojí ho to více času a úsilí a výsledek nebývá tak kvalitní), můžeme používat i své nepreferované funkce. To pro nás ale bývá většinou o něco obtížnější, stojí nás to více energie, více pozornosti a výsledek tohoto fungování bývá méně kvalitní. 

V praxi to pak znamená, že jednu příjmovou a jednu rozhodovací funkci upřednostňujeme, automaticky ji zapojujeme do našeho příjmu a rozhodování. V našem příkladu to může vypadat např. takto: 

Jste typ, který preferuje introvertní intuici, proto je pro vás zásadní představa, se kterou do obchodu přicházíte a té se snažíte všechno podřídit. To, že chřest nevypadá příliš čerstvě, vás neodradí od toho, abyste jej koupili, protože právě chřest přesně zapadá do vaší představy o ideálním občerstvení na večírku. Budete-li ale typ, který preferuje extravertní smysly, bude pro vás povadlý chřest zásadní informací, a řeknete si, že prostě koupíte a uvaříte něco jiného, protože suroviny vypadají podstatně čerstvěji.

To, že některé funkce preferujeme, ovšem neznamená, že ty ostatní nemůžeme využívat. Máme svobodnou volbu použít kteroukoliv z psychických funkcí, když to situace vyžaduje nebo když se pro to sami vědomě rozhodneme. Je však vysoce pravděpodobné, že nás použití našich méně preferovaných funkcí bude stát více úsilí, energie, času a nebudeme se při tom cítit úplně komfortně.