Východiska a etické principy

Z čeho vycházíme a jaké principy při využívání Teorie typů v praxi ctíme?

Všechny typy jsou stejně hodnotné, není lepší či horší typ.
Typ je jednou z důležitých součástí komplexní lidské osobnosti, nemůže ale vysvětlit všechno. Neříká nám nic o schopnostech člověka, jeho inteligenci, pravděpodobnosti úspěchu, emocích nebo o tom, co je „normální“. 
Teorie typů je založena na principu preferencí. Ty se týkají našich mentálních procesů, nikoliv našeho chování. Typ tedy nepopisuje, jak se budeme chovat, ale čemu při přijímání informací a rozhodování dáváme přednost.
Projevy typu v našem chování se mění v průběhu života, a to v závislosti na tom, v jaké vývojové fázi se právě nacházíme.

Vnější vlivy mohou projevy chování výrazně ovlivňovat. Typ však zůstává jakýmsi kompasem, který určuje směr našeho vývoje.  
Máme možnost volby, jak se v určité situaci zachováme.To, že něčemu dáváme vrozeně přednost, neznamená, že nás typ k něčemu zavazuje.

Teorie typů popisuje preference a z nich vyplývající 
osobnostní rozdíly u zdravých lidí (nikoliv psychicky nemocných).

Proto při využívání Teorie typů klademe důraz na tyto etické principy:

Teorii typů nepoužíváme jako nástroj pro zařazování lidí do rigidních kategorií, do zjednodušujících škatulek. Neplatí totiž, že všichni lidé stejného typu se chovají stejným způsobem. Každý se nachází v jiné vývojové fázi, ovlivnily nás jiné skutečnosti. Lidé stejného typu ale mohou mít spolu více společného než by měli s lidmi jiného typu.

Typy popisujeme nehodnotícím způsobem. Hlídáme si vlastní předsudky a zaujatost. Mohou totiž negativně ovlivnit slova, která při popisu typů volíme. 

Informace o typu osobnosti a přirozených preferencích vnímáme jako příležitost k růstu a rozvoji, nikoliv jako něco, čím můžeme své chování omlouvat.