Zobrazuji články označené tagem introvertní intuice

Odesláno od dne v Články

     Víte, co by byl pro naše dospívající ten nejlepší vánoční dárek? Pravidelný a dostatečný spánek. I kdyby to šlo zařídit, oni by to pochopitelně neocenili a povětšinou doufají, že pod stromečkem naleznou nějakého digitálního kamaráda, který jim jejich spánek bude spíše narušovat. Ale kdyby věděli, co všechno nedostatek spánku v dospívání způsobuje, třeba by si dali říct. 
     Jako dítě jsem nerozuměla tomu, proč se před spaním mají počítat ovce. Připadalo mi to nudné a stereotypní. V pubertě jsem se nejednou k tomuto způsobu, jak uklidnit „rozjetou“ mysl a usnout, ráda uchýlila. A jakkoliv se snažím ve svém zralém věku nespavosti co nejvíce předcházet, občas se k vyvolávání představy ovcí přecházejících po mostku na druhou stranu potoka vrátím i dneska. 
K čemu je spánek v dospívání tolik potřebný? 
     Mozek potřebuje čas a energii, aby mohl vybrat nejdůležitější informace a konsolidoval je v podobě vzpomínek. Potřebuje projít vše, co jsme se za den naučili a dozvěděli, vytřídit to a zapomenout nepodstatné. A zatímco les stačí prořezávat jednou za pět až deset let, mozek to musí dělat každou noc. To samozřejmě dělá v každém věku. Jenže v období dospívání je mozek mnohem více excitovaný než mozek dospělého. A při množství informací, které naše děti během dne přijmou, vzniká doslova o synaptický prales plný nepodstatných informací, ve kterém se bez pravidelného intenzivního zásahu motorovou pilou začnou brzy ztrácet. 

Nedávný komentář k tomuto článku - Ukaž všechny komentáře
  • Zuzana Trojanová říká #
    Ahoj, Šárko, díky za článek, ačkoliv děti mají do puberty ještě daleko, zvědavě jsem přečetla. A nestačím se divit. To, že jsem s

Odesláno od dne v Příběhy

„Myslela jsem si, že jsem úplně k ničemu, že na tu práci prostě nemám. Frustrovalo mě, že se nedokážu vybičovat k tomu, aby mě to bavilo. Nedávala jsem to za vinu někomu jinému, jenom sama sobě. Já jsem byla ta, která nedělá svoji práci dobře.  Pochybnosti mě občas úplně paralyzovaly, bylo těžké se ráno přemluvit vstát a jít do práce.“
Viktorie, 35 let

Jedním z klíčových faktorů ovlivňujících naši sebeúctu je spokojenost v zaměstnání.  Jak se ale pozná to, ve kterém budeme opravdu spokojeni?  V nejrůznějších výzkumech se ukazuje, že jsme v zaměstnání spokojeni, pokud náš život obohacuje jinak než pouhou výplatou. Práce nám musí dávat smysl a musí být zdrojem naší seberealizace. Jenže…

To, co nám osobně dává smysl a v čem se realizujeme, je výrazně ovlivněno tím, jací jsme.  Pokud je totiž mezi typem naší osobnosti a tím, co děláme, zásadní nesoulad, začneme si časem stěžovat buď na nudu, nebo naopak na velkou psychickou zátěž a únavu. A brzy se dostaví také pochybnosti o sobě samých. 
Viktorie mi vyprávěla svůj příběh od začátku: