Naše řídící jednotka

Co vlastně řídí naše chování? Běžně nad tím nepřemýšlíme a pak si vyčítáme, že jsme mohli udělat něco jinak, jen kdybychom si předtím zjistili víc informací, nebo naše rozhodnutí nemuselo mít tak negativní dopad, kdybychom vzali v úvahu víc hodnotících kritérií.  Proč jsou pro nás některé informace důležitější než jiné? Proč něco při rozhodování bereme v úvahu a něco jiného úplně pomineme? Na jednoduchém příkladu ze života si ukážeme, co všechno se v našich hlavách odehrává a jak to ovlivňuje naše chování.

Pozvali jste pár přátel na večírek a chcete uvařit nějakou dobrou večeři.

1. Už tři dny předem si představujete, co by asi tak mohlo jednotlivým vašim přátelům nejvíc chutnat. Pak se vám vylíhne představa, co bude nejlepší, takže do obchodu jdete s jasnou vidinou toho, co budete na večeři servírovat.
2. V obchodě si pak zboží detailně prohlížíte, aby bylo dostatečně čerstvé, úplně vás porazí vůně grilovaného kuřete, neodoláte a ochutnáte nabízené vzorky sýrů a všimnete si zářivých barev na nových obalech starých známých potravin.
3. Všechny ty potraviny ale nabízí tolik nových možností! V hlavě se vám vynořuje spousta nápadů, co všechno byste mohli uvařit, aby to bylo nové a originální, abyste neopakovali to, co lidi dobře znají, ale mohli vyzkoušet něco nového.
4. Pak si snažíte co vzpomenout na nějaký osvědčený recept, u které je jistota, že se vám podaří a přátelé to budou jíst.
5. Pro vaše rozhodování je důležité, aby si přátelé večírek užili, cítili se dobře a taky měli pocit, že jste mysleli na jejich potřeby, např. dietu, zdravotní omezení atd. Tak je raději ještě obvoláte, co by jim udělalo největší radost, a budete se snažit přizpůsobit jejich očekáváním.
6. Myslíte na jednu z kamarádek, která jí jenom syrovou (raw) stravu, jak se bude asi cítit, až to budou lidi u stolu řešit, zpochybňovat to, když je zároveň těhotná. Už teď je vám nepříjemně za ni, ale velmi oceňujete, že se každý chová dle vlastních přesvědčení, takže nakoupíte i dost zeleniny a rozhodnete se udělat raw dezert pro všechny.
7. Je sice důležité, co lidem chutná, ale zásadní je nedělat nic zbytečně. Takže se snažíte přijít na to, jaké jedno jídlo by bylo nejvhodnější uvařit, abyste s tím netrávili zbytečně moc času a nemuseli toho kupovat příliš mnoho.
8. Přátelům napíšete, v kolik přesně mají dorazit.  Naplánujete, co všechno musíte udělat, uvědomíte si, kolik času na to máte a pustíte se do práce tak, abyste byli hotovi půl hodiny před tím, než všichni dorazí.

Aniž si to uvědomujeme, použili jsme během krátké doby osm psychických funkcí.

Carl Gustav Jung na základě pozorování lidí odvodil, že veškerá naše vědomá mentální aktivita se skládá ze dvou složek:

• příjem informací (na co zaměřujeme svou pozornost = Perceiving)
• rozhodování (co bereme v úvahu, když se rozhodujeme = Judging).

Příjem i rozhodování provádíme neustále, různými způsoby, které Jung definoval jako osm psychických funkcí.

Přijímáme-li informace v dané chvíli prostřednictvím smyslů (Sensing = S), znamená to, že se zaměřujeme na konkrétní a faktické informace, tj. co vidím, slyším, cítím…, co reálně existuje nebo jaké zkušenosti s tím mám z minulosti. Zajímá mě tedy především „co je teď“ nebo „co bylo“.

Pokud jsme přepnuti na příjem skrze intuici (Intuition = N), pak provozujeme příjem jdoucí tzv. „za smysly“, zaměřujeme se na vytváření asociací, významů a možností. Zajímá nás tedy především, co by to mohlo znamenat, s čím by to mohlo souviset, jaké možnosti to skýtá, „co by mohlo být“ nebo „co bude“.

Rozhodujeme-li se na základě myšlení (Thinking = T), pak je naše rozhodování založené na logické a systémové analýze. Vyhodnocujeme alternativy a jejich dopady na základě logických kritérií, snažíme se o objektivitu a neosobní přístup, nezaujatost, nestrannost.

Pokud se v danou chvíli rozhodujeme na základě zvažování osobních hodnot a udržování harmonie, využíváme právě tzv. cítění (Feeling = F). Vyhodnocujeme, jak budou jednotlivé alternativy vyhovovat lidem, snažíme se o osobní přístup, pochopení pocitů a předvídání dopadů na lidi a vztahy.

Jung zavedl také termíny Extraverze a Introverze (tj. navenek či dovnitř obrácený), které se týkají orientace naší energie. Extraverzi a introverzi přitom „provozujeme“ všichni každý den – obracíme se ven, ze sebe, abychom fungovali a byli aktivní ve vnějším světě, nebo se obracíme dovnitř, do sebe, abychom vzpomínali, představovali si, reflektovali. Extraverze a introverze však neexistují jen samy o sobě. Jsou napojeny na preferenci mentálních procesů (Sensing, iNtuition, Feeling, Thinking), jejich propojením tak vzniká 8 psychických funkcí:

• příjmové (S_E, S_I, N_E, N_I)
• rozhodovací (T_E,T_I, F_E, F_I)

Zde jsou seřazeny stejně jako v našem úvodním příkladu:

1. N_I = hledání hlubších významů, jejich syntéza do celku, vytváření komplexních představ (vnitřní orientace)
2. S_E = smyslové informace v daném okamžiku, tj. bezprostřední zážitky (vnější orientace)
3. N_E = vytváření možností, jejich propojování a hledání souvislostí (vnější orientace)
4. S_I = smyslové informace vyvolávané z minulosti, tj. minulé zkušenosti (vnitřní orientace)
5. F_E = zaměření na vnější reakce s cílem dosáhnout rozhodnutí, které zajistí harmonii ve skupině
6. F_I= zaměření na vnitřní soulad s cílem akceptovat jenom takové rozhodnutí, které je v souladu s vnitřními hodnotami
7. T_I = aplikace systémové analýzy na informace a data s cílem zajistit soulad informací s vnitřním logickým rámcem
8. T_E = aplikace objektivní analýzy na informace a data s cílem dojít k logickému, pro vnější svět obhajitelnému, rozhodnutí

Jak jsme si ukázali, všichni máme možnost využívat všech 8 psychických funkcí, dle Teorie typů však jednu příjmovou a jednu rozhodovací  funkci preferujeme. Jejich kombinací vzniká náš „typ“ (např. ESTP, INFJ apod.). Preference jsou nám podobně jako preference pro pravo či levorukost vrozené, tj. podmíněné neurofyziologickým fungováním naší nervové soustavy, máme je geneticky zakódované.

A tak jako pravák může používat k většině činností i ruku levou (ovšem stojí ho to více času a úsilí a výsledek nebývá tak kvalitní), můžeme používat i své nepreferované funkce. To pro nás ale bývá většinou o něco obtížnější, stojí nás to více energie, více pozornosti a výsledek tohoto fungování bývá méně kvalitní.

V praxi to pak znamená, že jednu příjmovou a jednu rozhodovací funkci upřednostňujeme, automaticky ji zapojujeme do našeho příjmu a rozhodování. V našem příkladu to může vypadat např. takto:

Jste typ, který preferuje N_I  (introvertní intuici), proto je pro vás zásadní představa, se kterou do obchodu přicházíte a té se snažíte všechno podřídit. To, že chřest nevypadá příliš čerstvě, vás neodradí od toho, abyste jej koupili, protože právě chřest přesně zapadá do vaší představy o ideálním občerstvení na večírku. Budete-li ale typ, který preferuje S_E (extravertní smysly), bude pro vás povadlý chřest zásadní informací, a řeknete si, že prostě koupíte a uvaříte něco jiného, protože suroviny vypadají podstatně čerstvěji.

To, že některé funkce preferujeme, ovšem neznamená, že ty ostatní nemůžeme využívat. Máme svobodnou volbu použít kteroukoliv z psychických funkcí, když to situace vyžaduje nebo když se pro to sami vědomě rozhodneme. Je však vysoce pravděpodobné, že nás použití našich méně preferovaných funkcí bude stát více úsilí, energie, času a nebudeme se při tom cítit úplně komfortně.