Jak kritizovat a nenarušit vztahy
Snažíte se o respektující komunikaci, abyste měli dobré vztahy. Jakmile ale dojde na kritiku, málokdy zůstane komunikace ve věcné rovině bez emocí. Lze tomu předejít?
Ano, pokud druhým řekneme, jaké máme vrozené potřeby a co z toho vyplývá pro zpětnou vazbu. V tomto článku to lidé vašeho typu vyjádřili za vás. Stačí to předat dál – těm, kterým stojíte za to, aby vám zpětnou vazbu dávali.
SP typy: „Zkusím a uvidím!“
Vrozené potřeby: AKCE TEĎ A TADY, SVOBODA, OKAMŽITÝ DOPAD
Nápad chceme realizovat, ne spekulovat „co by, kdyby“. Nechceme váhat, ale prostě to zkusit a potom opravit, když to nebude ok.
Nejlépe se poučíme z vlastních chyb. Když jsme se pro to sami rozhodli, přirozeně neseme důsledky a zkusíme to jinak.
Neúspěch nás neodrazuje od dalšího zkoušení. Může nás ale odrazovat vaše reakce na náš neúspěch. Vaše výčitky či nepochopení našeho přirozeného způsobu reagování „pokus – omyl“. Může nám to být líto a můžeme se postupně přestat snažit, nebo nás to naštve a půjdeme do opozice nebo něco uděláme za vašimi zády.
Nementorujte. My chyby víme a sami se z nich poučíme, nemusíte nám říkat, že jsme si nabili hubu.
Když nám říkáte, jak jinak jsme to měli udělat, my vás stejně nebereme moc vážně a vypínáme. My jsme totiž reagovali na situaci, tedy tak, jak nejlépe jsme v dané chvíli mohli.
SJ typy – „Udržíme věci v chodu.“
Vrozené potřeby: STABILITA, PŘEDVÍDATELNOST, SPOLEHLIVOST
Úkol chceme splnit, a splnit ho co nejlépe. Proto chceme vědět, co se po nás chce. Potřebujeme upřesnit zadání. Místo „nakresli cokoliv“ alespoň „nakresli cokoliv, co máte v bytě“. Protože co když nakreslím kolo a vůbec jsem ho kreslit neměl! Vynaložil jsem zbytečně úsilí a teď musím dělat něco jiného.
Když jsme úkol odevzdali, potřebujeme potvrdit, že je to to, co jste po nás chtěli, abychom si to mohli uzavřít.
A chceme taky zhodnocení, jak jsme to udělali. Nevadí nám kritika konkrétní věci s potenciálem udělat to lépe. Rádi zapracujeme opravy. A nevadí nám, když nás postrčíte správným směrem.
A pozor, bereme všechno doslova – takže ironie a fórky do zpětné vazby nepatří. Mluvte přesně, konkrétně, přímo k věci. Nenaznačujte!
NF typy – „Chci být sám sebou, ale nebýt sám“
Vrozené potřeby: HLUBŠÍ SMYSL, JEDINEČNOST, HARMONIE
V tom, co děláme, musíme vidět smysl, a tím je pro nás pomáhat druhým lidem a zlepšovat vztahy a společnost.
V zadáních potřebujeme tvůrčí volnost, jít vlastní cestou, ale zároveň cítit, že rozumíte našim záměrům a chápete naše pocity a nápady.
Potřebujeme oceňovat za to, že jsme, a nemusíme to dokazovat nějakými výkony. Bereme to tak, že každý je v něčem úžasný a chceme tak být druhými i vnímáni.
Kritiku vnímáme jako potvrzení vlastní nedokonalosti a spojujeme si ji s tím, že se tím naruší naše vztahy. A to i když je to kritika věcná.
Rádi bychom, kdybyste byli maximálně upřímní a otevření, ale přitom milí a laskaví. Z vaší neverbální komunikace (mimiky, gest, tónu hlasu) si totiž snadno domyslíme, jak to myslíte. A zpravidla si to bereme osobně.
NT typy „Já chci být lepší než já“
Vrozené potřeby: ROZUMĚT A PROVĚŘOVAT, KOMPETENTNOST, ZDOKONALOVÁNÍ
Věci se zlepší, když jim člověk porozumí, pak má teprve smysl hledat řešení. Takže šetříme čas tím, že si věc dobře rozmyslíme a najdeme vlastní způsob. A nechceme dělat to, co nedává smysl – nemá to logiku a nikam mě to neposune.
Nemáme rádi servilitu a citově zabarvenou zpětnou vazbu. Oceňujte naše schopnosti a promyšlenost našich řešení, ale říkejte to jasně, stručně a bez emocí. Vyjádřete podstatu a nezacházejte do zbytečných detailů.
Kritiku nepotřebujeme, máme v sobě vlastního vnitřního kritika. Chybu vnímáme a štve nás, že jsme na to nepřišli sami. Nechápeme, že nás to nenapadlo! Možná se tváříme nepřívětivě – ale to se nezlobíme na vás, nýbrž sami na sebe.
Když kritika zazní, tak by měla být od kompetentních lidí a dostatečně podložená argumenty. Neraďte nám ale, jak to máme dělat lépe. Chceme na to přijít sami.
Vztahy narušuje i neschopnost zpětnou vazbu přijmout
Možná si říkáte, že je pro vás těžké kritiku přijímat, i když druhý výše uvedené zohlední. Že vám jakékoliv poukázání na chybu brnká na struny vaší sebehodnoty, kterou narušila výchova nebo negativní zkušenosti. Přesto se můžete snažit přijímat zpětnou vazbu otevřeně a s pokorou. Může vám pomoci ve vašem osobním rozvoji i zlepšování vztahů.
Jak přijímat zpětnou vazbu?
- Buďte na příjmu a snažte se nesklouznout do obranného postoje, tzn. navenek, ale ani vnitřně, se vůči tomu, co vám druzí říkají, nevymezujte. Jen dobře poslouchejte a snažte se co nejlépe porozumět.
- Poděkujte a přestaňte mluvit. Především nevysvětlujte své chování a nesnažte se korigovat jeho „dezinterpretace“. Myslete na to, že to, jak vaše chování lidi vnímají, je (jejich) skutečná realita.
- Zeptejte se, co byste měli dělat jinak, co by lépe fungovalo. Přemýšlejte nad tím, co se dozvíte. Hledejte způsoby, co byste mohli příště udělat lépe a příště to zkuste.
O jednotlivých typech se více dočtete v knize Ani mámy nejsou stejné. Svůj typ si v ní určí nejen máma, ale jakýkoliv dospělý.
Komentáře k článku
Napsat komentář
Související články
Dovolená bez konfliktů
Kdo by nechtěl na dovolené načerpat sílu do zásoby! Jenže občas se bohužel stává, že skončí naprostým fiaskem, protože místo klidu a pohody zažíváme každou chvíli nějaký konflikt. Být o dovolené hlavně spolu nebo trávit i nějaký čas o samotě? A jak to udělat s dětmi? Čtěte dál a dozvíte se víc. Past našich očekávání… Číst dál
Milovat nestačí ani v partnerství
Platí pro partnerství spíš „protiklady se přitahují,“ nebo „vrána k vráně sedá“? Většinou spíš to první. Podvědomě chceme, aby partner vyvážil naše slabé stránky. Po prvotní zamilovanosti však zjistíme, jak náročné je soužití s osobností, která vidí svět úplně jinak, než my. Nedej bože, že se k tomu přidá narušená sebehodnota jednoho nebo obou partnerů. Účinná cesta ke… Číst dál
Proč na sebe narážíme při plánování času?
Společné plánování času je nezbytné, pokud spolu žije či pracuje více lidí. Snadno přitom ale vznikají třecí plochy: jeden chce s předstihem vědět, co se bude dít, druhý se nechce rozhodnout, dokud situace nenastane. Naše způsoby plánování času, stejně jako typy osobnosti, totiž nejsou stejné. A jedno s druhým úzce souvisí. Tak například: Rodina plánuje výlet do… Číst dál
Vladimíra Nováková
Tato tématia je tady skvěle vysvětlena. Hned jsem na tom uviděla jak nám to v rodině komplikuje vztahy. Super, moc dekuji.
Eva
Mate nejaky tip pro situaci, kdy se clovek SP typu ocitne ve vedouci pozici, pricemz podrizeni, „klienti“ i spolupracujici potrebuji vetsi davku řádu (castecne SP typy, ale prijde mj, ze vetsi potrebu jistoty nez SP typ maji snad vsechny ostatni typy ??). Jak nastavit fu govani takove instituce dovnitr i navenek?
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, potřebujete k sobě někoho, kdo ten určitý řád a předvídatelnost bude dávat, vás nebude příliš omezovat, ale pro vaše lidi to bude větší jistota. Určitě bych sázela na časté hovory s podřízenými i klienty na téma, co jim vyhovuje a co navrhují zlepšit. Bude to určitě rozmanité, protože lidé mají různé potřeby, ale už jenom to, že je vyslechnete, mnohému pomůže. Držím palce, Šárka
Zuzana Chlumská
Dobrý den,
dcerka je strašně citlivá na kritiku. Pořád se mě ptá, jestli je obrázek dostatečně krásný, atp. Když se mě zeptá naposté, tak už jí prostě na férovku řeknu, že se mi líbí všecko, co vyrobí, ale že už mě štve, jak se mě ptá na každou čárku, kterou udělá. Pořád se se mnou srovnává, když vybarvujeme, že takhle krásně to nikdy nebude umět. Vysvětluju jí, že jsem se to taky musela učit, jako chození a všecko a že se prostě musí trénovat. Srovnává se i se starším bráchou, který se jí často za něco vysměje (o tom jsem s ním už také mluvila a snaží se to nedělat), ale umí i konstruktivní kritiku, načež se dcerka smutně odšourá někam pryč. Nedávno jsem jí řekla, že ta lama je hezká a že jí ukážu, jak se dělá lamí čumáček, že tenhle je spíš kočičí, byla z toho moc smutná. Snažím se jí vysvětlovat, aby z toho měla hlavně radost a nedbala na to, co ostatní. Bere si všecko na sebe, že je špatná, že to neumí a nikdy nebude umět. Když pak něco zvládne, tak má děsnou radost. Ale ten proces mezi tím je o nervy. Je taky hodně emotivní a dokáže vycítit nevyřčené. Tak nevím, jestli jí prostě všecko jen chválit nebo jak se s tím vším poprat, mně to chválení prostě moc nejde. Děkuji.
Šárka z Teorie Typu
Evidentně je dcera typ, který kritiku snáší hůř než jiné děti… a přitom je na sebe náročná – může jít o NF dítě, možná INFJ?… ale to střílím od boku… pro tyhle děti je klíčová potřeba jedinečnosti a může si říkat o vaši přízeň a pozornost, kterou potřebuje dostávat možná trochu jinak, než je vám přirozené. Možná si dokonce v důsledku typových rozdílů mezi vámi připadá nepřijatá a nepochopená. Zní to drsně, vím, ale některé typy jsou na pocit pochopení a přijetí extrémně citlivé. Doporučuji knihu Milovat nestačí, pokusit se určit svůj typ i typ dcerky a pak to víc zohlednit celkově ve výchově. Šárka
Gabriela
Dobrý den, Vaše dcerka mi připomíná mne samotnou. Dodnes mám pocit, že nejsem dost dobrá, protože maminka vše umí a zvládá lépe než já. Já jsem úplně čistý NF typ a maminka spíše SJ a ještě musí být všechno tak, jak se to má dělat a jak je to správné, což mě vlastně omezuje v tvůrčí činnosti. Bojím se dodnes, že něco udělám špatně, bojím se kritiky. Dnes už vím, že rodiče za to nemohou, nevěděli nic o typech. Sama jen za sebe můžu říct, co by mi v situaci vaší dcery nejvíce pomohlo: jen pochválit, že se jí to (lama či cokoliv jiného) povedlo a nesnažit se to dále zdokonalovat, cítím, že přesně z toho je dcerka smutná: ano, je to sice krásné, ale není to dokonalé – ach jo – nejsem dokonalá, zase jsem zklamala (viz čumáček). Vždyť to přece nevadí, že obrázek není dokonalý, důležité je, že dcerka tvoří a tvoří s radostí, pokud jí tu radost nikdo nevezme… A nebojte, že se nebude chtít zdokonalovat sama, to je její přirozenost a možná se sama někdy zeptá: maminko a jak bys udělala to a to?
A prosím neberte to jako kritiku, spíše jen jako můj osobní vhled i takovou osobní zpověď.
Šárka z Teorie Typu
Zdravím, Gabrielo, já s vámi naprosto souhlasím. Nemyslela jsem to v textu tak, že zpětná vazba má vést vždycky ke zdokonalení…ale když chcete, aby dítě něco vylepšilo (třeba když se něco učí do školy a vy víte, že si zafixovalo úplně špatný postup), tak tam je na místě dítě na nějakou změnu navést. Ideálně tak, aby na to přišlo samo. Šárka
Zuzana
Děkuji za reakci, knihu už louskám :). S tím NF typem mě to u ní už také napadlo. Je to ale těžké čtení a pořádně nedokážu určit ani sebe. Težko se mi také určuje, co mám přirozené a co dodané zvenku. Zkouším to rozlišit podle toho, co mě stojí hodně sil, i když to dobře ovládám. V knížce jsou skvělé informace, které mi pomáhají zvědomit, proč se někdy chovám, jak se chovám. Nikdy jsem nad některými věcmi nepřemýšlela a třeba informace, že mám špatnou paměť, protože si pamatuju v kontextu byla dost překvapivá a i trochu úlevná. Díky za knihu, je fajn.
Gabriela
Dobrý den Šárko,
díky vaší knize i tomuto článku, jsem si uvědomila jaký dopad na mě měla (a možná ještě má) i ta dobře míněná kritika zvláště od mých rodičů. Jak jsem psala v reakci na komentář paní Zuzany, jsem NF typ a rodiče oba nejspíše SJ nebo NT typy (ještě lepší než lepší). Takže neustále vše muselo být SPRÁVNĚ a dokonale, chyby se nepřipouští, měla jsi nás poslouchat.
Musím říct, že mě toto nastavení neustále vnitřně ovlivňuje a omezuje. Chtěla jsem se zeptat, jestli jsou nějaké metody, jak se s tímto nejlépe vyrovnat? Přesto, že už mám sama dva kluky, neustále na tento přístup narážíme (právě i v přístupu od prarodičů k vnoučatům). Na starším synovi vidím, že je spíše typ SP a od malička ho spíše vědu k tomu, ať si najde vlastní způsob, jak se dají věci dělat či řešit. Mladší bude asi NF jako já.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Gabrielo, bude to souviset s vaší narušenou sebehodnotou. Cesta je tedy v přijetí sebe sama taková, jaká jste, bez ohledu na výkony, jaké podáváte. To může být ale těžké, ta kritika je ve vás hluboce zapsaná. Někomu pomůže terapie, mnozí lidé ale říkají, že jim pomohl můj dlouhodobý kurz Teorie typů. Protože tam je člověk absolutně přijatý skupinou, všechny jeho projevy jsou brané jako „normální“ a může si taky normalizovat vztahy s jinými typy – a takto zprostředkovaně zpětně pochopit rodiče, odpustit jim a přepsat negativní zkušenosti pozitivními zážitky. Šárka