KNIHA O NALEZENÍ SEBEHODNOTY
Milovat nestačí

Cesta k sebehodnotě
Co vnímá vaše dítě?
"Můžu být samo sebou," nebo
"něco se mnou není v pořádku..."?
Co v dětství zasejeme, dítě v dospělosti sklidí
Proč je sebehodnota tak důležitá?
Máte zásadní vliv
Právě vy, rodiče, máte na sebehodnotu dítěte zásadní vliv. Co dítěti říkáte, to si o sobě myslí.
Oceňujete jeho skutečné já? Nebo ho nutíte být někým jiným?
Milovat dítě nestačí
I milované dítě se může cítit nepochopené a vyrůstat s narušenou sebehodnotou — když rodiče zpochybňují chování, které vychází z jeho vrozené povahy.
Sebehodnota je klíčová
Kvůli narušené sebehodnotě se lidé podceňují, podléhají autoritám, potlačují své potřeby. Mohou být také vztahovační a žárliví nebo se stát agresory či manipulátory.
Příběh třetí knihy Šárky Mikové
My rodiče vychováváme děti pro budoucnost.
Chtěla jsem napsat knihu, díky níž může i vaše dítě zvládat výzvy, které mu život připraví.
„Jsi úspěšná máma.
Protože se mám ráda,“
řekla mi nejmladší dcera Dája v den svých devatenáctých narozenin. Cítila jsem obrovskou radost. Vychovat dítě jejího typu tak, aby cítilo, že je „v pořádku“ takové, jaké je, pouští se díky tomu do nových výzev a nehroutí se z neúspěchů – to byla moje asi největší životní výzva. Je mi jasné, že bez znalosti Teorie typů by Dája (INFJ) takhle zdravou sebehodnotu neměla. Já bych totiž nedokázala přijímat její úzkosti z nereálných věcí ani silné emoce, když realita neodpovídala jejím představám.
Právě při výchově Dáji mi došlo, jak úzce je sebehodnota spjatá s vrozenou složkou naší osobnosti. Podle toho, jak na její projevy rodiče reagují, tak dítě samo sebe hodnotí.
Začala jsem si zpětně vybavovat situace, kdy jsem ve své psychologické praxi podpořila sebehodnotu svých klientů tím, že pochopili, kým ve skutečnosti jsou – rodiče je totiž nutili být někým jiným. Například dvanáctiletému Mikymu se během individuální konzultace rozsvítily oči poté, co jsem řekla:
„Ty nejsi líný, ty jen dobře zvažuješ, co uděláš, protože nechceš dělat nic zbytečně.“ Spontánně zareagoval: „Jo, přesně! A řekněte to prosím taky mým rodičům, jo?“
Téma sebehodnoty rezonuje i s mým vlastním dětstvím. Rodiče, kteří byli jiné typy než já, se nezajímali o to, co čtu, o čem přemýšlím, o čem sním. Zajímalo je jen, jestli mám uklizeno a co bylo ve škole – jestli jsem dostala jedničku a nepřinesla poznámku. Vím, že dělali to nejlepší, co mohli a naučili mě spoustu dobrých věcí. Já se ale cítila nepochopená.
Své děti jsem chtěla vychovávat s respektem k jejich individualitě, ale až díky Teorii typů jsem pochopila, v čem jsou jiné. Jak jim mohu být inspirativním vzorem, ale zároveň jim umožnit, aby byly samy sebou. Snad se mi to podařilo. K narozeninám, těsně před dokončením této knihy, mi Dája napsala: „Všem kamarádům vyprávím, jak velký mám v tobě vzor a jak moc jsem na tebe pyšná za to, co děláš. Není den, kdy bych si na tebe nevzpomněla nebo neudělala rozhodnutí, na které máš pozitivní vliv. Protože jedny z nejlepších věcí, které ve mně jsou, jsou díky tobě. I když zároveň cítím, že existují na tobě nezávisle.“
Psycholožka Šárka Miková, máma tří dětí, s dcerou Dájou.
Díky této knize
REFERENCE ČTENÁŘŮ