KNIHA O NALEZENÍ SEBEHODNOTY
Milovat nestačí
Cesta k sebehodnotě
Co vnímá vaše dítě?
"Můžu být samo sebou," nebo
"něco se mnou není v pořádku..."?
Co v dětství zasejeme, dítě v dospělosti sklidí
Proč je sebehodnota tak důležitá?
Máte zásadní vliv
Právě vy, rodiče, máte na sebehodnotu dítěte zásadní vliv. Co dítěti říkáte, to si o sobě myslí.
Oceňujete jeho skutečné já? Nebo ho nutíte být někým jiným?
Milovat dítě nestačí
I milované dítě se může cítit nepochopené a vyrůstat s narušenou sebehodnotou — když rodiče zpochybňují chování, které vychází z jeho vrozené povahy.
Sebehodnota je klíčová
Kvůli narušené sebehodnotě se lidé podceňují, podléhají autoritám, potlačují své potřeby. Mohou být také vztahovační a žárliví nebo se stát agresory či manipulátory.
Příběh třetí knihy Šárky Mikové
My rodiče vychováváme děti pro budoucnost.
Chtěla jsem napsat knihu, díky níž může i vaše dítě zvládat výzvy, které mu život připraví.
„Jsi úspěšná máma.
Protože se mám ráda,“
řekla mi nejmladší dcera Dája v den svých devatenáctých narozenin. Cítila jsem obrovskou radost. Vychovat dítě jejího typu tak, aby cítilo, že je „v pořádku“ takové, jaké je, pouští se díky tomu do nových výzev a nehroutí se z neúspěchů – to byla moje asi největší životní výzva. Je mi jasné, že bez znalosti Teorie typů by Dája (INFJ) takhle zdravou sebehodnotu neměla. Já bych totiž nedokázala přijímat její úzkosti z nereálných věcí ani silné emoce, když realita neodpovídala jejím představám.
Právě při výchově Dáji mi došlo, jak úzce je sebehodnota spjatá s vrozenou složkou naší osobnosti. Podle toho, jak na její projevy rodiče reagují, tak dítě samo sebe hodnotí.
Začala jsem si zpětně vybavovat situace, kdy jsem ve své psychologické praxi podpořila sebehodnotu svých klientů tím, že pochopili, kým ve skutečnosti jsou – rodiče je totiž nutili být někým jiným. Například dvanáctiletému Mikymu se během individuální konzultace rozsvítily oči poté, co jsem řekla:
„Ty nejsi líný, ty jen dobře zvažuješ, co uděláš, protože nechceš dělat nic zbytečně.“ Spontánně zareagoval: „Jo, přesně! A řekněte to prosím taky mým rodičům, jo?“
Téma sebehodnoty rezonuje i s mým vlastním dětstvím. Rodiče, kteří byli jiné typy než já, se nezajímali o to, co čtu, o čem přemýšlím, o čem sním. Zajímalo je jen, jestli mám uklizeno a co bylo ve škole – jestli jsem dostala jedničku a nepřinesla poznámku. Vím, že dělali to nejlepší, co mohli a naučili mě spoustu dobrých věcí. Já se ale cítila nepochopená.
Své děti jsem chtěla vychovávat s respektem k jejich individualitě, ale až díky Teorii typů jsem pochopila, v čem jsou jiné. Jak jim mohu být inspirativním vzorem, ale zároveň jim umožnit, aby byly samy sebou. Snad se mi to podařilo. K narozeninám, těsně před dokončením této knihy, mi Dája napsala: „Všem kamarádům vyprávím, jak velký mám v tobě vzor a jak moc jsem na tebe pyšná za to, co děláš. Není den, kdy bych si na tebe nevzpomněla nebo neudělala rozhodnutí, na které máš pozitivní vliv. Protože jedny z nejlepších věcí, které ve mně jsou, jsou díky tobě. I když zároveň cítím, že existují na tobě nezávisle.“
Psycholožka Šárka Miková, máma tří dětí, s dcerou Dájou.
Díky této knize
REFERENCE ČTENÁŘŮ
"Při čtení knihy jsem si nejen znovu uvědomila, jak zásadní uvědomění své sebehodnoty, ale také to, jak ji postupně budovat na základě svých silných i slabých stránek. Šárky texty umí odhalit cestu, kterou člověk sám nevidí. Množství příkladů dává příležitost k lepšímu pochopení i přijetí. Je fascinující zažít, co vše se ve vašem životě změní, když si lépe rozumíte, jste si jistější sami sebou, svými schopnostmi. Najednou vás méně věcí vykolejí, cítíte hlubokou jistotu uvnitř sebe a vše se naopak tak nějak snadněji řeší a vyřeší."
Justina Danišová
„Některé své projevy chování, reakce na ostatní, můj pláč jsem brala jako slabost a snažila jsem se je napravit, skrýt, obviňovat se. Pozorování mého typu a pozorování a pochopení jiných typů dle TT mě dělá klidnější. Jsem ráda za to, jaká jsem. Více si vážím svého jednání a zamýšlím se nad komunikací s odlišnými typy.“
Hana Mašková
„Díky Teorii typů dokážu mnohem lépe využívat své silné stránky a nevyčítám si ty slabé. Jsem si pak mnohem jistější v zaměstnání i v běžném životě. Dokážu také lépe porozumět chování svých dětí, pochopit jejich potřeby a motivy. Díky tomu je můžu adekvátně podpořit, když to potřebují, přijmout i určité zvláštnosti v jejich chování, nekritizovat to, za co nemohou, pomáhat jim využívat svých silných stránek a rozvíjet svůj potenciál.“
Hana Veiglová
„Uvědomila jsme si, že jsem v dětství se svými vrozenými potřebami moc nepochodila. Přinášelo mi to jen samé nepochopení, problémy a já se naučila být uzavřená, logická, skrývající emoce - prostě taková obranná zeď proti světu. Díky Teorii typů už delší dobu pracuju na zboření té zdi, ale až teď mě šokovalo, že se vlastně učím to, co je pro mě přirozené!“
Lucie Hermannová
„I když jsem děti vždy milovala a miluji celým svým srdcem, přijmout je takové, jaké jsou, se mi moc nedařilo. A to jsem tolik četla o tom, jak klíčové je dítě přijímat a objevovat jeho přirozenost, ale nevěděla jsem, jak na to. Pomohla mi až Teorie typů. Díky ní jsem už na cestě, a i když mám před sebou ještě hodně práce, vidím pokroky.“
Petra Macháčková
„Je neuveriteľné, ako sa v tejto teórii človek nájde. V kapitole Sebahodnota je trefne popísané to, čo mi v detstve tak chýbalo. Nie preto, že by mi to nechceli poskytnúť, ale jednoducho preto, že rodičia boli iné typy. Aj vďaka tomu im nevyčítam, že som sa niekedy cítila nedocenene. Dokonca som nenabrala ani odvahu ísť študovať psychológiu, hoci mi to ako NF typu bolo blízke, ale SJ rodičia to nepovažovali za stabilnú profesiu na trhu práce. A pritom, koľko psychológov je dnes potrebných, že? Našťastie, podarilo sa mi v živote zorientovať a dnes som na tom celkom vyrovnane a fajn, čo mi dosť pomáha aj pri výchove NF dcérky.“
Vierka Urigová
„Díky Teorii typů jsem objevila jsem krásu toho, jak jsme každý jiný a naučila se oceňovat na lidech jejich silné stránky a naopak mít pochopení pro ty slabé. Naučila jsem se lépe vyjadřovat, aby mě lidé mohli vůbec pochopit. Každopádně mi to pomohlo k respektu vůči sama sobě a taky to, jak ošetřit své bolesti, využít své silné stránky a žít v souladu s ostatními i sama se sebou. Zní to až idealisticky. Vím. Ale tak to prostě je.“
Valina Kociánová
Ukázky z knihy: Milovat nestačí
