Školní rok na pohodu

Nový školní rok je tu. Co dělat, aby byl pohodovější než ten předchozí? Ať už máte doma prvňáčka nebo starší dítě, pár rad pro úspěšný začátek i celý školní rok se bude hodit. Třeba co dělat, když ráno při odchodu do školy či školy jedno dítě vzdoruje a druhé se loudá? Mají se starší děti učit samy? A za co děti chválit? Čtěte dál a dozvíte se také, co dělat, aby vám děti důvěřovaly.

Prvňáčci a mladší děti

Především počítejte s tím, že bude trvat, než se dítě zajede a bude si pamatovat, co je do školy potřeba. A některé děti mohou být unavené z přemíry sociálních kontaktů. Pošťuchování ve frontě na oběd pak může snadno vyústit v potyčku, jejíž příčinou není agresivita, ale překročení intimní sociální zóny. O hluku a socializačních aktivitách v odpolední družině ani nemluvě. Zvažte proto, kolik kroužků má vaše dítě mít – zejména těch, které vyžadují další sociální interakce. A hlavně – jestli bude mít v týdnu dost času na volnou hru, nestrukturovaný čas, kdy může jen tak lelkovat nebo se zabavit, čím samo chce.

Jedno vzdoruje a druhé se loudá

Jak předejít rannímu stresu, když se jedno dítě vzteká kvůli maličkostem a druhé je ve všem extrémně pomalé, takže je pro vás výprava do školky či školky noční můrou?  Možná máte i vy doma děti různých osobností a hodilo by se vám vědět, jaké to jsou. Pak byste mohli zvolit způsob komunikace, který bude dítě motivovat a ne provokovat k zásekům.

Obecně vzato určitě zvažte, jestli dítě nevzdoruje proto, že po něm pořád něco chcete a ono nemá dost možností o sobě rozhodovat. Může to být například výběr toho, co si na sebe obleče (a vy to s ním připravíte večer předem), v jakém pořadí bude dělat ranní rutinu apod. A s „pomalým“ dítětem se obrňte trpělivostí, protože nic jiného nepomůže J Vaše dítě není líné ani vám to nedělá schválně – jen je typ osobnosti, který tráví hodně času ve svých představách a přepínat se do reálného světa mu déle trvá. Organizovat se k nějakému cíli (třeba odchodu do školy) je dovednost, kterou se bude učit mnohem déle, než jiné děti.

Zasněnému dítěti můžete laskavě připomínat, co je další krok, který má udělat, aniž byste mu vyčítali, kolikrát jste mu to říkali a že přece je to každý den stejné, tak by si to už mohlo pamatovat! Neváhejte mu taky například s oblékáním trochu pomoci, třeba když ho najdete na posteli s jednou ponožkou zírajíc na stěnu před sebou. Lakonickým sdělením „Ponožky!“ riskujete, že si tu jednu sundá, místo aby si druhou obléklo. A potřebuje-li dítě dělat ranní rutinu v opravdu pomalém tempu, vstaňte o něco dříve, abyste na to měli víc času. 

Měli by se starší učit sami?

Starší děti si ranní rutinu mnohdy organizují samy. Přesto by bylo fajn si připomenout, jaká pravidla jste měli domluvená v minulém školním roce – za co bylo dítě zodpovědné a s čím jste mu pomáhali. Zároveň ale zvažte, jestli už není dítě starší a nemohlo by mít samostatnosti a zodpovědnosti víc. Třeba si samo připravovat svačinu.

Naopak to, že je dítě starší, ještě neznamená, že se musí samo zvládat domácí přípravu. Některé děti vyžadují samostatnost a klid, zavřou se v pokojíčku a přinesou vám domácí úkol ukázat hotový nebo se přijdou nechat vyzkoušet. Mnoho dětí ale udělá domácí přípravu za třetinu času, když je na blízku dospělý, který projevuje zájem, pomůže se zadáním úkolu nebo dává dítěti zpětnou vazbu po jednotlivých krocích.

Chvalte úsilí, ne jedničky

V tomto školním roce byste si mohli víc hlídat, za co děti oceňujete. Vyzdvihujte vložené úsilí, překážky, které dítě muselo překonat, ne jedničky. Modelujte přístup, že chyba je kamarád, protože se díky ní mohu zlepšit. Jak na to? Sami o svých chybách a neúspěších před dětmi mluvte – co se vám nepodařilo a proč, ale že vám to nevadí, že se z chyby poučíte nebo budete hledat jinou cestu, abyste to příště zvládli lépe.

Školní rok s důvěrou

A na závěr to nejdůležitější – důvěra. Aby byl školní rok pohodový, potřebujete, aby s vámi dítě sdílelo nejen úspěchy a radosti, ale také nepříjemnosti. Tomu nepomůžete větou: „Můžeš za mnou kdykoliv přijít a cokoliv mi říct!“ Pokud má dítě zkušenost, že mu nedokážete naslouchat a místo pochopení se dočká výčitek, svěřovat se vám nebude.

Tento školní rok zkuste začít jinak. Udělejte si čas na povídání, třeba při procházce, delší jízdě autem, v cukrárně. Jeho cílem bude dát dítěti najevo, že jste tu pro něj a po celý školní rok budete. Začněte otázkami typu: „Na co se těšíš?“, pokračujte klidně „Čeho se obáváš?“. Nechejte dítě si odpověď rozmyslet, neskákejte mu do řeči, nedoříkávejte za něj, i když už v půlce věty víte, co chce říct. Nehodnoťte, co říká, nevysvětlujte, že nemá pravdu. Vše, co vám říká, je jeho úhel pohledu, jeho pocity, jeho názory. Může být nesmírně zajímavé se dozvědět, co se dítěti honí hlavou. A hlavně – ukázat mu, že za vámi může kdykoliv s čímkoliv přijít.

Abyste dítě dokázali opravdu pochopit, pomůže vám, když budete rozumět jeho osobnosti. Přečtěte si o potřebách 4 typů temperamentu (NT, SJ, SP a NF) nebo rovnou pořiďte knihu Milovat nestačí, kde zjistíte vše potřebné. Ať je tento školní rok na pohodu i u vás!