Proč na sebe narážíme při plánování času?
Společné plánování času je nezbytné, pokud spolu žije či pracuje více lidí. Snadno přitom ale vznikají třecí plochy: jeden chce s předstihem vědět, co se bude dít, druhý se nechce rozhodnout, dokud situace nenastane. Naše způsoby plánování času, stejně jako typy osobnosti, totiž nejsou stejné. A jedno s druhým úzce souvisí.
Tak například: Rodina plánuje výlet do zoo a jeden z rodičů si v hlavě projektuje, jak tam jedou, kam půjdou do restaurace či co je potřeba mít s sebou. Ráno vyrazí, jenže druhý rodič cestou uvidí plakát botanické zahrady:
„Podívej, dneska končí výstava motýlů! To musíme využít!“
„Ale vždyť jsme si přece naplánovali, že jedeme do ZOO!“
„Do ZOO můžeme jít kdykoliv jindy, výstava motýlů bude znovu až za rok!“
Nejde o to, že první rodič není schopen změny. Jen cítí vnitřní nutkání držet se původní představy či plánu. Druhý rodič sice plánuje, protože bez toho rodina může jen těžko fungovat, ale cítí nutkání využít aktuální příležitost. Kde se tyto rozdíly berou?
Plánování času je dovednost a naučit se ji může každý. Máme pro ni však různé dispozice. V Teorii typů existuje 16 typů osobnosti. Každý k plánování přistupuje svým specifickým způsobem, ale pro zjednodušení je můžeme rozdělit do dvou hlavních na skupin.
Typy, které chtějí mít uchopenou budoucnost
První skupinu tvoří lidé, pro které je plánování naplněním vrozené potřeby „mít uchopenou budoucnost“. Ve zkratce svého typu mají na konci písmeno J (judging). Nemusí to nutně znamenat detailní plánování dlouho dopředu, jde primárně o pocit předvídatelnosti, které tento typ lidí uklidňuje. Tuto skupinu můžeme ještě rozdělit na dva podtypy.
Typy xSxJ plánují výhradně na základě zkušeností z minulosti, opírají se o předešlé zážitky. Vynořují se jim vzpomínky, kdy někam cestovali, a těch se při plánování nového výletu pevně drží. Osvědčený postup, který mohou v nové situaci zopakovat, jim dodává pocit známosti, díky čemuž se cítí jistěji. Nejraději totiž dělají věci, na které jsou zvyklí. Rádi se vrací na stejná místa, ale mohou také objevovat nová. Na novém místě ale aktuální zážitky neustále porovnávají s tím, v čem jsou stejné nebo jiné s tím, co už zažili jinde.
Typy xNxJ také potřebují mít uchopenou budoucnost, ale minulou zkušenost tolik nezohledňují. Tíhnou přirozeně ke všemu novému, známé věci se pro ně brzy stanou nudou a stereotypem. Jejich introvertní verze (INxJ) mohou sice prožívat jisté obavy z nových situací, ale zejména kvůli lidem, které tam potkají, protože v nových sociálních interakcích si nemusí být dostatečně jistí. Nicméně z hlediska plánování je pro ně klíčová představa, jakou budoucnost by ideálně chtěli mít. Projektují si ji dopředu a pocit radosti z nového místa nezažívají až na něj dorazí, ale už když si ve svých představách plánují, co se tam bude dít. Zjišťují si sice informace, které jim pomohou se na nové situace připravit, nicméně mnohé detaily opomenou, protože si tvoří ideální, nikoliv, co nejvíc reálnou budoucnost.
Typy, jež chtějí věci nechat vyplynout
Typy s P (perceiving) na konci zkratky svého typu (např. ESFP, INTP) nepotřebují mít budoucnost tolik uchopenou – čekají, co vyplyne ze situace. Chtějí se totiž přizpůsobit konkrétní situaci až ve chvíli, kdy nastane. Ne, že by do té doby o tom, co bude, nepřemýšleli, oni si i udělají představu nebo plán, ale chtějí si nechat otevřená zadní vrátka, aby mohli využít aktuální příležitost. Pokud se tedy takového člověka v pondělí zeptáte, co bude dělat o víkendu, maximálně vám řekne, že stráví víkend s rodinou, popř. je ochoten zvážit různé možnosti – zoo, botanická zahrady, případně výstava. Podle aktuální nálady či počasí se ale tento typ rozhodne až ten den ráno, čemu dá přednost. Kdyby se měl definitivně rozhodnout dříve, bude to pro něho nekomfortní situace, protože nezůstane prostor pro změnu. Tito lidé mohou působit nespolehlivě, že nedodržují dohody a termíny. Ve skutečnosti mají obrovskou výhodu, protože jsou flexibilní, snadno se přizpůsobují, nenechají se svázat zavedenými postupy, dokážou věci řešit na poslední chvíli, jsou skvělí improvizátoři.
Typy xSxP žijí víc než jiné typy přítomným okamžikem. Pokud to tedy není nutné, plány a představy si dopředu nedělají. Místo toho na místě „přečtou“ aktuální situaci a zareagují tak, jak nejlépe jsou v dané chvíli schopni. Nepromýšlejí několik kroků dopředu, protože chtějí vidět, co se stane, a teprve podle toho volit další krok. Využívají přitom minulé zkušenosti, ale ne způsobem, jako SJ typy – ty si totiž v dané situaci vzpomenou, čemu je nejvíc podobná, a zvolí stejný postup.
Typy xNxP naopak rády promýšlejí různé varianty budoucnosti. Ovšem bez nároku na to, aby by nějakou zvolily dřív, než situace opravdu nastane. Ve svých představách si udržují víc paralelních možností a rozhodnou se, až když musí, tzv. na poslední chvíli. V té mají také nejvíc energie k dokončení.
V naší společnosti, která je orientovaná na výkon, jsou oceňováni lidé, kteří umí věci systematicky naplánovat, rozvrhnout si čas a dodržet termín. Lidé, kteří zůstávají otevřeni novým možnostem, však lépe vyhodnotí aktuální podmínky nebo zváží více možností. Ve světě, který se čím dál rychleji mění, budou mít tito lidé spíš výhodu. Držet se ideální představy nebo opakovat zkušenosti z minulosti nebude rozhodně stačit.
Plánování času se naučí každý
Může se plánování času naučit každý, nebo existují typy lidí, kteří se to nikdy nenaučí a bude jim to jedno? Odpověď je jasná. Plánování času je dovednost, kterou se v průběhu života naučíme všichni. Problém je, když se „plánovací“ typy z jejich pohledu „neuspořádaným“ typům snaží vnutit jejich systém a kritizují je, že ho nedokážou používat. Nejrůznější školení time-managementu vymyslely hádejte které typy:-) Jenže naše mozky nefungují stejně a každý si potřebuje najít vlastní systém, který odráží jeho vrozené potřeby. Lidé, kteří jsou hodně na příjmu, se většinou naučí dávat si určité záchytné body nebo si záměrně stanoví termín o něco dřív, aby jim pak zbyl čas na případné dotažení.
Jak v plánování času pomoci dětem?
Děti potřebují naši podporu, aby se mohly postupně učit čas vnímat a strukturovat. Je třeba mít stále na mysli, že dítě se musí seberegulaci teprve naučit, a zároveň že děti nemají v tomto směru stejné předpoklady. Neměli bychom tedy rozhodně děti srovnávat a nechat se zneklidnit, když stejně staré dítě naší kamarádky si už dokáže věci samo plánovat a organizovat, zatímco naše dítě ještě ne. Dítě opravdu nemůže za to, že ho jeho přirozenost nutí nedokončovat věc předčasně, protože neví, co zajímavého se ještě může stát nebo ho napadnout. Pokud budeme na dítě nevhodně tlačit a znehodnocovat jeho přirozenost, můžeme poškodit jeho sebehodnotu. Místo toho bychom měli děti oceňovat, že dokáží o věcech přemýšlet a improvizovat, a s plánováním bychom jim měli pomoct, aby danou věc zvládly dokončit a měly z ní dobrý pocit. Rozvrhnout si dobře čas se budou učit celý život.
Těmto dětem můžeme pomoct prostřednictvím tzv. zpětného plánování. Dcera Barča (typ ENFP) měla v 8. třídě v rámci projektu do základní umělecké školy odevzdat 8 různých produktů. Sedla jsem si s ní zhruba tři měsíce před odevzdáním, zeptala jsem se jí, kolik těch prací má mít a kolik času jí každá zabere, společně jsme došly k tomu, že na jeden produkt jí v režimu školy a kroužků zabere týden (cca šest hodin čistého času), celkově tak bude potřebovat dva měsíce na jejich zhotovení. Potřebovala mou podporu, aby si velký projekt rozdělila na menší celky a uvědomila jejich časovou náročnost. Potom už si realizaci jednotlivých kroků sama hlídala a vše včas a úspěšně dokončila.
Jak předejít neladům v komunikaci
Důležité je připustit, že nám to druzí většinou nedělají schválně a hledat kompromisy. Při plánování času si dopředu můžeme říct jen záchytné body a ostatní přizpůsobíme okolnostem. Nebo si dopředu nastíníme víc variant, aby se člověk, který potřebuje uchopit budoucnost, na ně mohl alespoň částečně připravit. A jednu z variant vybereme dle aktuální situace.
Nejvíc nám ale pomůže, když budeme znát svůj typ osobnosti a budeme spolu o tom, co potřebujeme, mluvit. Určit svůj typ osobnosti, porozumět sobě i pochopit druhé, vám umožní kniha Milovat nestačí.
Komentáře k článku