Dovolená bez konfliktů

Kdo by nechtěl na dovolené načerpat sílu do zásoby! Jenže občas se bohužel stává, že skončí naprostým fiaskem, protože místo klidu a pohody zažíváme každou chvíli nějaký konflikt. Být o dovolené hlavně spolu nebo trávit i nějaký čas o samotě? A jak to udělat s dětmi? Čtěte dál a dozvíte se víc.

Past našich očekávání

Konflikty na dovolené vznikají často proto, že máme nějaká očekávání, která se dostatečně nenaplní. O tom, že někdo potřebuje plánovat a jiný raději improvizuje na místě jsem psala zde. Důvodem neladů ale mohou být i představy o místě, které není tak ideální, jak jsme si ho vysnili, nebo nedosahuje určitých kvalit v porovnání s tím, co jsme zažili dřív. Pro mnoho lidí je obtížné jet na dovolenou s otevřenou myslí a užívat si cokoliv, co přijde, jako nový zážitek a novou zkušenost, včetně těch negativních, ze kterých se můžeme nějak poučit.

Hlavně budeme spolu!

Častá zklamání přicházejí, pokud očekáváme, „že si to spolu konečně pořádně užijeme“. A klíčové je pro nás to SPOLU. Cítíme, že jako partneři nebo jako rodina bychom spolu měli během dovolené strávit co nejvíc času a vynahradit si uspěchanou dobu v průběhu roku. Ať už kvůli dětem, aby si nás co nejvíc užily, nebo pro posílení partnerského vztahu. Jenže pokud nejsme zvyklí být spolu během roku, neužíváme si chvíle, kdy si třeba jen tak povídáme nebo nemáme společné koníčky, tak to může během dovolené vybublat na povrch.  

Potřebujeme i čas o samotě

Chceme-li, aby naše dovolená byla bez konfliktů, měli bychom vždy myslet nejen na společný čas, ale také na individuální potřeby jednotlivců. Někomu sice vyhovuje, že je stále obklopen lidmi, jiní ale potřebují čas, kdy si od sociálních interakcí odpočinou. Introverty sice může čas s druhými nabíjet díky prožívané sounáležitosti nebo zajímavým informacím, ale zároveň je kontakty s lidmi vyčerpávají. Jsou-li přestimulovaní novými podněty, zahlceni emocemi druhých nebo se cítí omezováni přílišnou péčí či organizací, mohou být podráždění. A nutně potřebují čas o samotě – někdo si bude číst, jiný se projde po lese, někdo si dá adrenalinovou vyjížďku na kole. Člověk, který si užije svůj čas o samotě, bude mít pak víc ochoty a energie trávit čas společně.

I pro extraverty je ale důležité trávit čas o samotě, a to kvůli konsolidaci myšlenek, sebereflexi a regeneraci mozku. V dnešní době, kdy jsme neustále napojeni na nové informace a interakce prostřednictvím digitálních technologií a sociálních sítí, tento čas o samotě našemu mozku zoufale chybí. Nejen během dovolené bychom si měli dovolit lelkovat, nechat náš mozek jen tak bloumat. Nebýt pod neustálým tlakem organizovaného programu a nesahat po mobilu v každé volné chvíli, kdy cítíme nudu.

Jak sladit rozdílné potřeby?

Při plánování dovolené bychom si měli říct, co každý jednotlivec chce a potřebuje. Neměli bychom hodnotit představy druhého, pokud nezapadají do našich očekávání. A pak se pokusit hledat kompromis – mít dohodnutý čas společně, ale i čas o samotě. Dopoledne půjdeme společně na výlet, odpoledne budu já s dětmi hodinu u bazénu a ty si můžeš jít zaběhat nebo číst…. A já po večeři uložím děti a ty můžeš hodinu pracovat.

A co dovolená s dětmi?

Mnohé maminky se dovolené obávají, protože ji tráví jako pečovatelky či animátorky, nebo se kvůli dětem partneři často hádají. V Česku bohužel přetrvává stále stereotyp, že o rodinu a děti se stará více máma než táta. Víme sice, že by táta „měl pomáhat“ a „měl by se zapojovat“, ale takhle to není. Děti jsou naše společné, domácnost je naše společná, je to naše společná zodpovědnost a měl by to být náš společný zájem. V dnešní době už roste počet tatínků, kteří to tak vnímají, nicméně mnohdy jim to my ženy komplikujeme tím, že máme jasnou představu, jak má péče o děti či domácnost vypadat.

Některé z nás proto, že to chceme zvládnout samy, neboť z toho máme dobrý pocit a posiluje to naši sebeúctu („jsem dobrá manželka, která se postará“). Mnohé z nás také mají představu, že než někomu vysvětlíme, co má dělat, budeme to mít samy hotové. A když už k tomu partnera pustíme, tak na něj nenápadně dohlížíme, protože si chceme být jisté, že to udělá v souladu s naší představou. No a my, kterým hodně záleží na harmonii, můžeme mít obavu říct si o pomoc, protože se bojíme odmítnutí a potenciálního konfliktu. Můžeme mít také o dítě strach, a pak nedáváme partnerovi dost důvěry.

Dejme tatínkům důvěru

Pomůže nám, když nebudeme očekávat, že bude táta kopírovat náš přístup. Je totiž vysoce pravděpodobné, že je jiný typ, než jsme my.  Pokud dokážeme dát tatínkovi důvěru, může to pro nás být velmi výhodné. Především získáme čas pro sebe. Výhodné je to ale především pro dítě. Ať už pro takové, které má rádo rozmanitost a s námi už se občas nudí, tak pro takové, které je na nás velmi navázané a potřebuje se zvolna začít odpoutávat.

Táta dává dítěti něco jiného, než máma.
Dítě si zaslouží, aby i v něm mohlo mít model svého chování.
A táta si zaslouží mít možnost jeho vývoj ovlivňovat.
Nejen o dovolené…

Dovolená bez konfliktů = oddělená dovolená?

My lidé jsme sociální bytosti a potřebujeme naplňovat svou potřebu sounáležitosti. Pravda, každý trochu jiným způsobem. Jakmile tvoříme pár nebo rodinu, je společný čas velmi důležitý a měli bychom ho nacházet pravidelně i v průběhu roku. Třeba při společných večeřích nebo výletech o víkendu. Společná dovolená může být příjemnou třešničkou na dortu, ale naše vztahy nezachrání. A naopak – pokud máme rozdílné koníčky a jeden partner chce jet s kamarády na kole a druhý na jógový víkend, proč ne. Pokud spolu ale vůbec nemáme potřebu trávit čas, pak je otázka, proč spolu jsme. Případně o jakých problémech v našem vztahu to vypovídá.

Chcete-li více porozumět typovým rozdílům ve vaší rodině, dopřejte si na dovolenou čtení knihy Milovat nestačí.