Jak předejít stresu (nejen) o Vánocích

Předejít stresu v předvánočním období je náročné. Místo radostného očekávání prožívají mnozí z nás hektické přípravy. Pečujte o svou psychickou pohodu, abyste si Vánoce mohli opravdu užít, ne je jenom přežít.

Nestresujme se stresem

To, zda situaci prožíváme jako stresovou, ovlivňuje náš postoj ke stresu. Zda ho vnímáme jako něco škodlivého nebo na něm vidíme i něco pozitivního. Faktem totiž je, že akutní stres může být pozitivní, zatímco ten chronický je vždycky škodlivý. Na zvládání akutního stresu je naše tělo vybavené. Při reakci na ohrožení se rychle nabudí, ale jakmile ohrožení pomine, rychle se uklidní. Takové reakce navíc posilují naši psychickou odolnost. Stresujícím událostem se nemůžeme vyhnout, můžeme ale ovlivnit to, jak na takovou událost zareagujeme na úrovni našich myšlenek a pocitů. Zda si začneme něco vyčítat, někoho obviňovat, vytvářet si katastrofické scénáře pro budoucnost nebo se trápit minulostí.

Kdo je připraven, nebývá překvapen? Ne vždy

Rádi si představujte, co bude, nebo děláte plány, protože připraveni se cítíte jistější vzhledem k tomu, co může přijít?  Zdravá racionální opatrnost je samozřejmě v pořádku. Přípravy doprovázené silnými obavami však spíše škodí. Prožíváme totiž negativní emoce, jako by událost už nastala. A když přijde něco, co jsme nečekali, nevyrovnáváme se s tím o nic lépe. Naše stresová reakce je stejná, jako bychom se nepřipravovali.

Představy o budoucnosti si děláme do určité míry všichni, existují však rozdíly v typech osobnosti podle toho jak moc na svých představách a plánech lpíme. Jak pružně dokážeme reagovat, když se změní okolnosti a náš plán nelze použít. Zda přirozeně žijeme s tím, že nikdo nemůže dopředu vědět, co se stane, a při změně situace se dokážeme rychle přizpůsobit a vytěžit z ní to nejlepší. Nebo zda se při změně hroutíme a stavíme do role oběti ve stylu „Proč zase já!“ nebo „To se může stát jenom mně!“

Zvažte, co můžete ovlivnit

Pocit, že máme věci ve svých rukou, nás ochraňuje před pocitem bezmoci – snižuje se míra strachu, úzkosti a stresu. Tento pocit vnitřní kontroly funguje dobře ve stabilním, předvídatelném prostředí. Pokud se ale snažíme prosadit svou vůli nebo situaci ovládat ve chvíli, kdy ji ovlivnit nemůžeme, když se trápíme něčím, na co máme jen minimální nebo žádný vliv, způsobujeme si chronický stres.

Často si například stěžujeme na druhé, třeba jak bezohledně nebo necitlivě se vůči nám chovají, nejsou ochotni nám pomoct apod. Chtěli bychom, aby se změnili. To ale nemáme v našich rukou. Nemůžeme ovlivnit, jak se druzí budou chovat. Můžeme ale ovlivnit naše reakce na jejich chování. Jak si nastavíme vlastní hranice, co si necháme líbit a kdy řekneme jasné „To je mi hodně nepříjemné,“ případně ze situace odejdeme.

Napište si, co vás běžně v životě stresuje a co očekáváte, že vás navíc bude stresovat o Vánocích. Pak si seznam projděte a zvažte, jestli nemůžete něco škrtnout. Jestli je opravdu nutné péct 25 druhů cukroví a pak se zlobit, že ho nikdo nechce jíst. Nebo se scházet s člověkem, který vás emočně vysává, jen proto, že je to taková tradice.

Jděte spát uklidnění

Večer před usnutím si z celého dne vyberte tři momenty, ve kterých jste měli z něčeho radost – kdy se vám něco podařilo nebo jste cítili sounáležitost s jinými lidmi. Může to být i pocit hrdosti, kdy jste překonali něco, co bylo opravdu těžké, ale vy jste překročili svou komfortní zónu a zvládli jste to. Řekněte si, že jste opravdu vděční, že se vám něco tak pěkného dneska přihodilo.

Bylo by ideální, kdybychom se večer před usnutím dokázali uklidnit krátkou relaxací. Stačí si pohodlně lehnout, ruce dát dlaněmi vzhůru, pomalu se nadechovat a dlouze vydechovat. A zaměřit svou pozornost na své tělo. Projít si všechny jeho části a zkusit je povolit, uvolnit. Můžeme svaly nejdřív zatnout a pak povolit. Můžeme si představovat, že se odevzdáváme gravitaci, že je naše tělo těžké a propadá se. Nevadí, když nám myšlenky odběhnou jinam, zkusíme je laskavě vrátit zpátky do svého těla.

Probuzení ovlivní celý den

Stejně důležité, jako chvíle před usnutím, je i naše probuzení. První chvíle poté, co otevřeme oči, jsou zásadní pro naši psychickou pohodu a prevenci chronického stresu. Zkuste odolat pokušení a nepodívat se hned na telefon. Zkuste hned nerozjíždět plán na to, co musíte dneska stihnout. Zkuste si říct: „Je nový den a je jen na mně, jak se v něm budu cítit.“ Pak si řekněte tři věci, na které se dneska těšíte. Mohou to být naprosté maličkosti, ale s naší psychikou dovedou dělat velké věci. Pozor ale na to, abychom si to, na co se těšíme, nespojili s ideální představou, jak by to mělo vypadat, s plánem, který se má naplnit. Protože jak jsme si řekli, právě naše očekávání, že věci budou tak, jak si to představujeme, jsou pro některé z nás významným zdrojem stresu.

A co nás pak do nového dne skvěle nastartuje, dodá pocit energie a dobré nálady? Studená sprcha. Většina lidí se jí bojí, že to bude nepříjemné. Ale v tom je právě to kouzlo. Musí to být nepříjemné. Protože právě tohle vykročení z naší komfortní zóny posílí nejen fyzickou odolnost, ale také tu psychickou. Když kvůli studené vodě zažije naše tělo stres, nastartuje samo uklidňující procesy a naše buňky se z chronického stresu regenerují. Můžeme začít půlminutou a klidně nejdřív jen vlažnou vodou. Postupně prodlužujeme dobu i snižujeme teplotu. Pocit blaha a energie, který pocítíme, když se utřeme, nás skvěle nastartuje pro nový den.

Buďte sami sebou

Být v pohodě sám se sebou, cítit, že takový, jaký jsem, jsem v pořádku, znám své silné stránky a vím, jak se vyrovnat s těmi slabými – to je ten nejlepší základ pro to, abychom stresující období zvládali s nadhledem. V miniwebináři zdarma „Jak být sám sebou i mít dobré vztahy“ se dozvíte, jak na to.