Jak s dětmi mluvit o Ježíškovi a dárcích?

Jak s dětmi mluvit o Ježíškovi a dárcích? Kdy a jakou formou jim prozradit, že neexistuje? A co dělat, když na to přijdou samy nebo jim to někdo neomaleně prozradí? U všeho záleží na typu osobnosti.

Jak se u vás zjevují dárky?

Z diskusí na sociálních sítích by mohl člověk snadno nabýt dojmu, že celé Vánoce stojí a padají s tím, jakým způsobem se pod stromečkem zjeví dárky. Některé matky dokonce obviňují jiné, že děti připravují o dětství, když jim nedopřejí opravdové „kouzlo Vánoc“ spočívající v Ježíškovi, který nosí dárky.

Rozhodně se tím nenechte vyvést z míry a rozhodujte se podle sebe – vašich postojů, tradic, ale také typu osobnosti. Pro někoho je důležitá atmosféra a dojmy, někdo se drží zajetých zvyklostí a někdo preferuje otevřenost a pravdu. Neznamená to ale, že posledně jmenovaní rodiče své děti o něco ochuzují. Děti se těší na dárky a jestli je přinesl Ježíšek nebo babička, není pro ně tak zásadní. „Kouzlo Vánoc“ se v těchto rodinách většinou spojuje se vzájemným obdarováváním a děti společně s rodiči dárky pro druhé taky připravují, pokud chtějí.  

Jak a kdy dětem říct o Ježíškovi pravdu?

Pokud se v rodině „hraje na Ježíška“, děti o něm jako dárci začnou samy pochybovat většinou kolem šestého roku věku. V předškolním věku ještě většina podléhá magickému myšlení, později už tolik nevěří všemu, co jim rodiče říkají, a začínají k informacím přistupovat více kriticky. Děti ale nejsou stejné. Některé děti hledají už od mala ve všem logiku, chtějí porozumět tomu, jak děti fungují, a tak chtějí přijít na kloub i Ježíškovi.

„Kryštof (7 let) tajemství moc neuznává – když mu to nedává logiku, označí to za blud. Takže hrozně brzo vyhodnotil, že dárky prostě nosí rodiče a basta.“

Extravertní verze těchto typů se taky hodně ptají „proč“, takže přijde i otázka, jak je to s Ježíškem a dárky. Odpovězte „To je zajímavá otázka, co si ty o tom myslíš?“ a pokud dítě trvá na naší odpovědi, řekněte mu pravdu. Vyrovná se s tím mnohem lépe, než se ztrátou důvěry ve vás rodiče, až zjistí, že jste mu lhali.

„Ty jsi ta největší lhářka a podvodnice, už ti nikdy nebudu věřit, kdybys mě měla ráda, nikdy bys mi nelhala”.

Vedle toho je ale hodně dětí, které jsou hodně nohama na zemi a berou vše doslova.

„Slavnostně jsme dali za okno první dopis pro Ježíška. Jenže při uspávání to najednou dceři přišlo líto a chtěla si dopis nechat. Docela dost kvůli tomu plakala, tak jsme jí dopis vrátili a ona ho pevně držela celou noc. A druhý den chtěla do postýlky přinést další své oblíbené věci, aby jí je Ježíšek nevzal, když bere ty dopisy.“

Těmto dětem mohou později vrtat hlavou praktické detaily Ježíškova života – jak v tom nebi žije, jak všechny ty dárky unese apod. Tyhle děti neuspokojí naše metafyzické odpovědi, zatímco s pravdou se většinou v pohodě smíří.

No a pak tu máme děti, které hledají ve všem hlubší smysl a hranice mezi realitou a fantazií se pro ně často stírají, mohou na Ježíška věřit dál i poté, co jim třeba spolužáci „prozradí“, že neexistuje. A nebude je to vůbec trápit. O to těžší může být dítěti vysvětlit, že Ježíšek opravdu nemůže přinést cokoliv, co napíšou na seznam.

„Jsem v pasti, syn si přeje věci, co se koupit nedají. Třeba 20 minirobůtků, co se vejdou do kapsy a umí drtit kámen. Ježíškovi píše ob den.“

„Dopis pro Ježíška má deset položek a jsou to samé drahé věci, aby maminka ušetřila penízky. Chybí na něm už jen živý jednorožec.“

A co dělat, když se dítě pravdu o Ježíškovi dozví nechtěně a je zklamané? Záleží opět na tom, jaké dítě máte. Obecně ale platí, že je třeba nechat dítě projevit emoce a přijmout je („Já vím… jsi teď hrozně zklamaný… to mě moc mrzí…“). Nebrat si osobně věty typu „Jak jsi mi tohle mohla udělat! Už tě nemám ráda!“ a nepřejít do obranného módu „ale vždyť jsme to dělali kvůli tobě!“. Takové výčitky zasáhnou dítě a poškodí náš vztah mnohem víc než zklamání z neexistujícího Ježíška.

Jak předejít zklamání o Vánocích?

Ať už vaše děti píší dopis Ježíškovi nebo dělají seznam přání pro rodičovskou inspiraci, vždycky hrozí zklamání z nenaplněných představ. Až pod stromečkem vám dojde, že jste dítěti dostatečně nevysvětlili, že dopis Ježíškovi není nákupní seznam.

„Dcerka rozbalovala jednu krabici za druhou a pokaždé téměř neznatelně pokývla hlavou. Jako by si v hlavě odškrtávala jednotlivé položky ze seznamu. Když objevila dárek, o který si nenapsala, lakonicky pronesla ‚To jsem si nepřála, ale je to docela dobrý.‘ V tu chvíli mi zatrnulo. Tu věc jsem koupila místo něčeho jiného jako překvapení. Když rozbalila i poslední dárek, usedavě se rozplakala a řekla, že to jsou ty nejhorší Vánoce, co kdy zažila.“

Je vám tato situace povědomá? Nejspíše vám na první dobrou napadne, že dítě je nevděčné, protože vy jste se přece tak snažili. Přesto tuto odpověď spolkněte. Stejně tak nepomůže, když mu začnete logicky vysvětlovat, že Ježíšek nemůže přinést všechno. To jste měli udělat dřív. Zkuste přijmout dětské emoce. Reagujte na ně například následovně: Chápu, že sis představovala něco jiného a teď jsi moc zklamaná. Zkuste to říct procítěně, zrcadlete přitom dětské emoce. Nabídněte děťátku náruč, ať se může vyplakat, nebo ho nechejte odejít a vyplakat se o samotě. Zkrátka mu dejte najevo, že jste tu pro něj. Racionálně a prakticky můžete řešit věc později, až bude dítě klidné.

Může dojít i na radikální upřímnost. To když dítě s potřebou logiky suše konstatuje: „Babi, já jsem chtěl rypadlo, a tohle je nakladač. Můžeš to vrátit.“ Místo toho, abyste dítěti vyčítali, že je nevděčné, si uvědomte, že prostě jen říká pravdu bez obalu. Některé děti se přirozeně nevciťují do druhých a až později se naučí, jak říkat věci tak, aby druhé nezraňovaly. Připravte prarodiče na podobnou reakci dítěte a při jiné příležitosti pak s dítětem mluvte o tom, že je dobré říkat pravdu, ale ta někdy může druhé zranit, takže je možné ji říct ohleduplněji.

Zklamaní bývají ale i dospělí. Dávají dárek dítěti, aby mělo radost, ale mnozí i kvůli tomu, aby sami zažili příjemné pocity – z nadšení dítěte, z projevů jeho radosti a vděku. Ale ty nemusejí přijít, když se dárkem netrefili nebo jenom proto, že dítě je dárky zahlcené. Rádo by si s prvním rozbaleným dárkem pohrálo, ale rodiče či prarodiče jej tlačí do rozbalování dalších dárků, protože chtějí vidět, že dítěti udělal radost právě jejich dárek.

Zkuste se udržet a na dítě při rozbalování netlačit. Zeptejte se ho, jestli si všimlo ještě dalších dárků, ale jestliže chce pokračovat ve hře s prvním rozbaleným, nechejte ho. A pokud třeba prarodiče spěchají a reakci dítěte nad jejich dárky by si neužili, natočte ji na video.

Co pomáhá (nejen) o Vánocích?

Chcete-li zažívat opakovaně klidné Vánoce, začněte přemýšlet o druhých, dětech i dospělých, v kontextu jejich osobnosti. Nebudete očekávat, co druzí nemohou naplnit, budete vědět, že „vám to nedělají schválně“. Ubyde stresu, předejdete nepříjemným emocím či konfliktům. Pomůže vám v tom kniha Milovat nestačí.