Je Montessori pro každé dítě?
Montessori pedagogika zdůrazňuje autonomii dítěte a individuální přístup. Vychází přitom z vývojových potřeb daného věku. Bohužel některým Montessori učitelům může unikat fakt, že děti stejného věku nejsou stejné. A příliš rigidní Montessori přístup může některé typy dětí dokonce omezovat ve vývoji. Je Montessori tedy vhodné pro každé dítě? A pokud ano, za jakých podmínek? Dneska se zaměřím především na mateřské školy, i když mnohé z toho, co napíšu, bude platit i pro první stupeň základní školy.
Proč píšu právě o Montessori pedagogice a ne jiných vzdělávacích systémech? Protože je v Čechách velmi rozšířená a zasahuje nejen do oblasti školství, ale také do rodin, které v duchu Montessori zařizují dětem připravené prostředí od narození a v souladu s vývojovými fázemi pak dětem předkládají ty „správné“ činnosti a pomůcky pro jejich rozvoj. A taky mě v poslední době mnoho rodičů žádá o názor, zda je Montessori skutečně vhodné pro každé dítě, tak jak mnozí propagátoři tohoto systému tvrdí.
Montessori doma
Proč tolik rodičů uplatňuje Montessori přístup doma daleko dřív, než se s ním dítě potká ve školce? Je jim určitě sympatické, že prostřednictvím připraveného prostředí a specifických pomůcek může dítě už od nejútlejšího věku dělat spoustu věcí samo, což podporuje rozvoj praktických dovedností i autonomii dítěte. Záleží ale na tom, s jakou motivací k rozvoji samostatnosti rodiče přistoupí. Zda využívají pomůcky a prostředí v souladu s potřebami jejich dítěte, nebo se podvědomě snaží, aby dítě v jejich domácím Montessori prostředí co nejlépe fungovalo. Ať už proto, že samostatnost dítěte je vizitkou dobré výchovy, nebo kvůli svým vysokým nárokům – na dítě pak mohou vyvíjet neúměrný tlak ve smyslu „čím dříve se dítě dovednost naučí, tím lépe bude rozvinuté“.
Někteří rodiče jsou ale také překvapeni, že při snaze zavést Montessori doma nereagují jejich děti tak, jak by danému věku odpovídalo. Důvodem mohou být typy osobnosti dětí.
„Montessori pedagogika se mi vždycky líbila a s dětmi (pětiletý INTJ a tříletá INFP) jsme toho doma už hodně zkoušeli. Moje děti, ale nikdy nereagovaly tak, jak Maria M. se svých knihách píše. Praktické činnosti je nudí. I když se občas do některé zapojí, za pár minut se z dětských košťátek stanou rakety a ze struhadýlek domečky pro myšky, nebo cokoliv jiného. Montessori pomůcky použijí nanejvýš dvakrát. Když si něco osvojují (třeba počítání), dělají to přirozeně ve svých hrách (třeba počítají dinosaury), i když mají k tomu na poličce připravené Montessori pomůcky. U pomůcek obecně vůbec nechápou, proč se mají používat nějak konkrétně, když to jsou tak báječní hadi, podložky pro start rakety či cokoliv jiného.“ Anežka
Montessori učitel by měl být hlavně skvělý pozorovatel
Montessori systém se mnou silně rezonuje v tom, jak moc zdůrazňuje potřeby dětí. Obdivuji Montessori učitele, kteří zvládají být objektivními pozorovateli a citlivými „dohazovači“ (aktivit či pomůcek), díky čemuž nabízejí dítěti to, co ho v danou chvíli nejvíc podpoří v jeho rozvoji.
„Používat Montessori znamená především dobře pozorovat a s dítětem navázat vztah – vnímat jeho motivaci, normu konkrétního dítěte, jeho zájmy. Bohužel mnoho Montessori učitelů se drží toho, že stačí udělat ukázky a děti se začnou chovat správně.‘“ Irena Kubantová, lektorka Montessori kurzů pro rodiče
Irena zdůrazňuje „normu konkrétního dítěte“. To na první pohled odpovídá individuálnímu přístupu, na kterém Montessori systém staví. Ve skutečnosti ale záleží na každém jednotlivém učiteli, jestli dokáže dítě jako individualitu skutečně vnímat a v souladu s tím ho podporovat na jeho rozvojové cestě. Pokud totiž někdo vezme příliš doslova hlavní Montessori princip, že se máme řídit vývojovými potřebami daného věku a pomíjí význam pozorování, prostor pro individualitu se výrazně omezí. A i když většina z nás odsouhlasí, že děti daného věku nejsou stejné, přesto očekáváme, že jim v daném věku budou vyhovovat stejné činnosti a budou nadšeně používat stejné pomůcky.
Co nemusí v Montessori vyhovovat všem dětem?
Pojďme se teď podívat na některé principy uplatňované v rámci Montessori přístupu.
Následovat postup… nebo zkoušet sám?
Pro SJ děti je prvotní vysvětlení postupu a praktická ukázka ideálním způsobem, jak vyzkoušet novou aktivitu. Uvítají předvídatelnost a stabilitu prostředí i vztahů, užijí si oblast matematiky a českého jazyka. Budou si ale zvykat i na „novost a flexibilitu“ díky oblastem, kde je nabídka činností proměnlivá v průběhu roku.
SP děti budou možná také naslouchat paní učitelce během ukázky, ale skutečné učení nastane až ve chvíli, kdy začnou věc samy dělat. A může se stát, že přestože viděly ukázku, budou dělat s pomůckou něco jiného – potřebují ji totiž pochopit praktickou manipulací, zažít na vlastní kůži. Tyto děti potřebují mít dostatečný výběr činností „k volné manipulaci“. Musí cítit svobodu volby i uchopení aktivity bez přílišného omezování. Potřebují volnost výběhu a ty extravertní navíc možnost hlučet.
Zda bude ukázka postupu vyhovovat NT dětem záleží na tom, jak moc si připadají při pohledu na novou činnost kompetentní nebo jak moc chtějí svou kompetentnost okolí dokázat. Pokud je to v jejich očích něco snadného, chtějí to rovnou dělat a podrobné instrukce či ukázku postupu mohou vnímat jako nedostatek respektu dospělého k jejich osobě („To si myslí, že nejsem dost schopný, abych to dokázal sám?“).
Pokud NT děti vyhodnotí činnost jako natolik novou a náročnou, že by v ní mohly selhat, budou asi déle pozorovat a promýšlet, ovšem nikoliv proto, aby si co nejlépe osvojily předkládaný postup, ale aby pochopily princip, jak věc funguje. A nakonec si ji ani nemusí chtít vyzkoušet – buď převládne strach ze selhání (a potvrzení nekompetentnosti) nebo pochopení principu dítěti stačí – prakticky už to dělat nemusí. Když se učiteli či rodiči podaří nabídnout NT dítěti takovou činnost, která je přesně tak složitá, aby se do ní ponořilo a zapadlo do „flow“, je důležité nechat ho v činnosti pokračovat jeho vlastním způsobem, dokud se sám nevynoří 🙂 I když to bude možná jiný způsob, než byla představa dospělého.
No a NF děti? Ty si v Montessori systému zpravidla užívají harmonii vztahů a prostředí, slavnosti, spolupráci a péči o druhé. Ve vztahu k pracovním postupům je třeba myslet na jejich vrozené potřeby – jedinečnost a hlubší smysl. V souladu s nimi totiž hledají své vlastní originální postupy. Zároveň ale chtějí být s okolím v harmonii, a pokud se jim učitel dostatečně individuálně věnuje (a ony zažívají pocit výjimečnosti a osobního vztahu), dělají zpravidla to, co učitel očekává. To ale neznamená, že je to pro ně ideální rozvojová cesta.
Jedna pomůcka = jeden způsob využití?
Princip, že věci se používají k účelu, pro který jsou určeny, vyhovuje především SJ typům. Tyto děti budou zároveň hlídat, aby se tímto pravidlem řídily i ostatní děti. SP typy se budou taky držet původního praktického využití, ale jsou více svobodné ve využívání prostředí tak, jak se jim to zrovna hodí. Mohou tedy „teď a tady“ a v rozporu se stanovenými pravidly přejít k jiné činnosti, aniž by tu první dokončily. Vydrží se dobře soustředit na to, co je zajímá a pro co se samy rozhodnou, ale jejich pozornost rychle upadá, když jim někdo říká, jak mají postupovat či co je pro ně nejlepší.
„Žádala jsem učitelku o nasměrování, jak podpořit syna (ESTP) v matematice, když se začal zajímat o sčítání do deseti. Dostala jsem odpověď: ‚Myslím, že se u Davídka jedná o senzitivní fázi a za 2-3 týdny bude zase vše jinak. Je především rád středem pozornosti, chce zaujmout za každou cenu a jeho skutečný zájem o matematiku zatím nevidíme, protože když mu nabídneme práci s matematickými pomůckami, tak jeho pozornost a koncentrace nevydrží, ani aby pomůcku dokončil.‘ Uplynulo půl roku, jsou mu čtyři a matematika ho stále zajímá – sčítá a odčítá do dvaceti a počítá do sta.“ Lenka
A jak je to u zbylých dvou typů? NT a NF typy obecně nerady dělají něco stále stejně, potřebují mít ve svých činnostech prvky novosti. Nejvíce je to patrné u typů s dominantním NE (ENFP a ENTP). Nechtějí pokaždé pracovat s pomůckou stejným způsobem – chtějí kombinovat více pomůcek a materiálů a vytvářet něco zcela nového. Přirozeně se tím rozvíjí jejich preferovaný způsob vnímání světa – skrze brainstorming a propojování informací.
Montessori učitelé, kteří už pronikli do Teorie typů, zpravidla říkají, že co se týká práce s pomůckami, vidí hlavní rozdíl mezi intuitivními a smyslovými dětmi. Ty intuitivní mohou už v předškolním věku mnoho věcí pochopit bez toho, aniž by si to vyzkoušely nebo prakticky dělaly. Jak říká můj ENTP syn, „já mnohem víc věcí vím, než dělám“ :-). Je jasné, že třeba trénovat cíleně jemnou motoriku nebo zrakové rozlišování má i u těchto dětí smysl, aby se dobře připravily na čtení, psaní a počítání. V tomto smyslu se dá říct, že praktický trénink potřebují i tyto děti. Ale nepotřebují ho tolik ze své vnitřní motivace. Neláká je. A my jako rodiče nebo učitelé neselháváme, když se do něho nechtějí opakovaně pouštět.
Fantazie v předškolním věku?
Montessori přístup zdůrazňuje, že děti v předškolním věku zajímá především reálný život. Většinu dětí možná, ale ne všechny. Je asi čtvrtina dětí (jsou to především intuitivní typy – NT a NF), které víc než praktická realita baví rozvíjet fantazijní představy.
Velmi mě překvapil názor (doufám ojedinělý) jedné Montessori učitelky (považované za odbornici na děti předškolního věku). Ta fantazii dětem v předškolním věku sice neupírá, ale zdůrazňuje, že by měla mít obsah, který odráží hlavně to, co dítě zná ze svého života. Měla by být tedy úzce spojená s realitou, kterou dítě denně zažívá, se kterou má zkušenost. Fantazijní hra má být hrou „na jako“, ale nemá být, cituji: „Hrou na piráta nebo princeznu, protože v ní se dítě nenaučí nic pro praktický život. Dítě by si mělo ve své fantazii spíš nacvičovat, jak druhé zdravit, přivítat apod.“
Jenže mnoho intuitivních dětí si nehraje „na něco“, ony ve svých představách tím něčím opravdu jsou. A učit se dovednosti pro praktický život je baví maximálně poprvé, když si zkouší něco nového. I tak je ale víc baví o tom dopředu mluvit (jak by se to mohlo dělat), než to následně trénovat.
Stejná paní učitelka ještě dodala: „Příliš mnoho času ve fantazii, třeba imaginární kamarádi, může znamenat, že má dítě nějaké problémy v kolektivu nebo rodině a do fantazie utíká, protože si v reálném světě neumí poradit. V takovém případě je fantazie maladaptivním procesem.“ Ano, je to asi možné. Ale znám spoustu předškolních intuitivních dětí, které trávily své hry především ve fantazii (včetně mých tří vlastních), a o žádných problémech ve školce nebo doma to, myslím, nevypovídalo.
„Pro všechny ty imaginární kamarády mé pětileté dcery jsem si občas neměl v pokoji kam sednout.“ (tatínek dcery typu INTJ)
Rozhodně nechci říct, že si intuitivní děti nemají praktické dovednosti zkoušet, že jim je nemáme nabízet. Potíž nastává, když tyto děti negativně hodnotíme za to, že „nedělají něco pořádného“ nebo „ještě se nenaučily to, co jiné děti už v jejich věku zvládají“.
Klíčový je nakonec stejně učitel
Každý učitel z hlediska typu své osobnosti ve své práci přirozeně tíhne k takovému výukovému stylu, který odpovídá jeho vrozeným potřebám a typu osobnosti. V souladu s tím si taky zvolil Montessori pedagogiku. Třeba proto, že se tam děti učí hlavně samostatnosti a zodpovědnosti. To může imponovat více typům, ale pokud je zároveň oslovilo především připravené prostředí, pomůcky a dané postupy (a není tedy potřeba nic moc nového vymýšlet), bude se pravděpodobně jednat o SJ typy. Ty zpravidla také velmi důsledně hlídají dodržování pravidel.
„Syn (4 roky) se chtěl vrátit po rozloučení do třídy, což je proti pravidlům – byly ještě otevřené dveře a on se zeptal, zda se může napít. Ona odpověděla, že již umyla jeho hrníček. Jak držela dveře za kliku a chystala se doslova mu přibouchnout dveře před nosem, tak se notnou chvíli opravdu velkou silou oba přetahovali o dveře, až ona „zvítězila“ a dveře do školky zavřela.“
Intuitivní typy jdou do Montessori zpravidla kvůli tomu, že je to alternativa ke klasickému vzdělávání, které individualitu a autonomii dětí nepodporuje, nebo spíš potlačuje. Jejich přístup k této pedagogice bývá inovativní – vytvářejí (zejména na základní škole) nové pomůcky a obohacují výuku i o jiné než Montessori postupy. A s fantazií v předškolním věku nemívají problém.
Nechci vůbec říct, jaký typ osobnosti bude lepší Montessori učitel. Záleží na osobní zralosti každého z nich a na tom, jak dál pracují na svém rozvoji. Většina učitelů předškolních dětí prostě má zkušenost, že děti nejsou stejné, že stejný vývojový stupeň neznamená automaticky stejné vrozené potřeby. A věřím, že tomu svůj přístup přirozeně uzpůsobují.
„Fantazijní hra nepatří do mého přirozeného repertoáru (jsem ESFP) a mám s ní problém, protože tomu, co děti jedou ve svých hlavách, nerozumím, nevidím jim do hlavy. Ale už vím, že to tak některé děti prostě mají a jsem s tím v klidu.“ Irena
Až budete vybírat školku pro vaše dítě a budete mít v hledáčku i Montessori, především zjistěte, jakým způsobem je tento přístup v dané školce realizován. Ideálně si promluvte i s konkrétním učitelem a zjistěte, jak „tolerantní“ je vůči rozmanitosti dětských potřeb. Vezměte taky v úvahu, jaké je vaše dítě, jaké jsou jeho vrozené potřeby. Více se o nich dočtete v knize Milovat nestačí.
PS: O Montessori pedagogice na prvním stupni základní školy a její vhodnosti pro různé typy dětí napíšu zase příště. Do té doby budu ráda za sdílení vašich zkušeností zde v komentářích.
Komentáře k článku
Napsat komentář
Související články
Jak zvládnout stres z přijímacích zkoušek?
Chcete konkrétní tipy, jak pomoci dítěti zvládnout stres z přijímacích zkoušek? Aby všechno to úsilí, které vložilo do přípravy, nevyšlo vniveč jen kvůli tomu, že bude dítě během testového dne ve stresu? Čtěte dál a dozvíte se také, co stresuje různé typy dětí. Výsledek testu nerozhoduje o úspěšnosti v životě Někteří rodiče se bojí, aby… Číst dál
Jak vybrat školu pro mé dítě
Řešíte, jak vybrat školu pro vaše dítě? V dnešní době máme my rodiče při výběru základní školy zpravidla víc možností než dát dítě tam, kam spádově patří. Mnozí hledáme něco jiného, než jsme zažili sami – chceme pro své děti zábavnější výuku, individuální přístup nebo víc kritického myšlení. Podvědomě tíhneme k tomu, co by ve výuce vyhovovalo… Číst dál
Nepřeceňujme vysvědčení
Už brzy přinesou školáci domů vysvědčení. Je dobré za něj děti odměnit nebo v případě špatného hodnocení potrestat? A co je důležitějšího než vysvědčení jednou za půl roku? Čtěte dál a dozvíte se víc. Proč děti vlastně dostávají vysvědčení? Tento list papíru shrnuje, jaké výkony dítě podávalo a jak se snažilo v průběhu jednoho pololetí. Jenže mnohem… Číst dál
Jarka
Dobrý den, Šárko,
poslední dobou je Montessori pedagogika velmi skloňovaným tématem. Nejdříve na úvod je potřeba asi říci, že jsem pedagog v Montessori škole, občas i školce. Každý pod touto pedagogikou vnímá něco jiného a možná i od ní očekává něco jiného, než ve skutečnosti je. Vím, že se také liší různé přístupy pedagogů a velmi záleží nejen na jejich osobnosti, ale i kurzu kterým prošli a jaké myšlenky jim byly vštěpovány. Souhlasím s tvrzením, že Montessori je pro všechny děti a dodávám, ale ne pro všechny rodiče. Asi nikdy to nemůže fungovat, pokud rodič vnímá některé věci doma jinak a jen se domnívá, že školka vše změní a nebo si myslí, že je tento směr velmi IN a je důležité v něm být. Mrzí mne, že někteří pedagogové „ustrnuli“ v době před 100 lety, kdy paní Montessori pracovala s dětmi nějakým způsobem, který se s tou současnou tolik nepotkává a má pramálo společného. A proto si myslím, že i Montessori pedagogika by měla mít svůj vývoj. Ovšem při dodržení všech principů, na kterých je postavena. Dobrý Montessori pedagog by měl mít hlavně velmi dobré pozorovací schopnosti. Aby dokázal dítěti nabídnout to, co právě potřebuje. A to i bez konkrétní znalosti typů (které mimochodem mnohé ulehčí). Fantazie k dětem patří a je potřeba ji rozvíjet. Stejně tak mám i pochopení pro košťátka lítající vzduchem :-). Například od řádících kluků, kteří potřebují hlavně pohyb, nemohu chtít, aby tiše seděli a pohybovali se po celou dobu ve školce pomalu. Je potřeba jim nabídnout aktivity jim přirozené. Všechny pedagogiky mají stejný cíl. Jen cesta k němu je odlišná. Mám-li ve škole dítě, které nerado pracuje s materiály, ale je pro něj důležitější práce s pracovními listy či učebnicí, pak přece nebudu trvat na tom, aby pracovalo s pomůckou a myslet si, že bez ní nemůže principy matematiky v životě pochopit. To že potřebuje dělat věci jinak neznamená, že je to špatně. Montessori školu může absolvovat dítě, které vzalo pomůcku jen vzácně do ruky.
S přátelským pozdravem, Jarka
Šárka z Teorie Typu
Jarko, díky moc za Vaši cennou zkušenost. Jste příkladem toho, o čem v textu píšu – že záleží na učiteli, ne na vzdělávacím systému. Přeji Vám hodně radost s Vašimi žáky 🙂 Šárka
Terka
Montessori jsme se synem (NT typ,6 let) zkouseli v ramci dopoledniho krouzku, asi hodinoveho, kolem jeho 3-4 let – pomucky pouzil pro jejich ucel jen do doby nez prisel na princip a pak je chtel pouzivat inovativnimi zpusoby, ktere byly hlucne, delaly neporadek nebo se clovek bal, aby nedoslo ke zniceni pomucky, takze po nejake dobe uz ho to nebavilo ( hlavne to omezeni, ze si s tim nemohl delat, co chtel). Znovu jsme Montessori zkusili na Dni otevrenych dveri pred nastupem do 1.tridy a jiz pri obycejnem zkouseni pomucky pani smerovala syna k pro ni jedinemu spravnemu ucelu pouziti a nebyla rada, kdyz pak videla, ze s ni dela neco, co vyhodnotila jako nespravne. Predem jsme tusili i bez teorie typu, ze synovi toto omezovani nevyhovuje, tak jsme jej prihlasili do normalni skoly, ktera ho taky ne vzdy bavi (je nadany – cetl, pocital pred nastupem).
Šárka z Teorie Typu
Díky, Terko, za Vaši zkušenost. V článku to sice nepíšu, ale dovednosti, které se dítě potřebuje učit v předškolním věku, se úplně v pohodě naučí v rámci volné hry – pokud má s kým a pokud má k tomu „materiál“ – čímž myslím co nejvíce volného materiálu, nikoliv pomůcky. Jsem zastánce svobodné hry – https://svobodnahra.cz/proc-si-kazde-dite-hraje-jinak-rozhovor-s-sarkou-mikovou/.
Anka
Dobrý deň,
zdá sa mi trúfalé od Vás napísať, to, čo ste o Montessori pedagogike napísala, ak ju nemáte vyštudovanú. A tiež to, že ste psychológ. Z mojich skúseností s Montessori pedagogikou viem, že je postavená na veľmi pozornom pozorovaní dieťaťa, knihy M.Montessori aj vcelku podrobne vysvetľujú, prečo deti unikajú do fantázie. A tiež aj to, prečo niektoré deti „montessori aktivity“ nezaujmú. Montessori systém sa snaží porozumieť dieťaťu. Každému, každému dáva šancu v jeho jedinečnosti a stavia na dôvere dieťaťa v seba. V jeho podpore porozumieť svetu. Nesúhlasím s Vami v tom, čo píšete. Myslím že to, či dieťa je alebo nie je v montessori systéme spokojné závisí od prístupu rodiča, od komunikácia, od napĺňania ranných citlivých období. Ak ich dieťa naplnené nemá, ľahko môžeme povedať, že je nejakým typom a potrebuje behať, či byť vo fantázii. Myslím, že každé dieťa túži byť úspešné, tak, ako každý dospelý. Každé dieťa je jedinečné, no každé má mozog, ktorý sa už dlhé roky vyvíja rovnako a má rovnaké nároky na podnety, množstvo podnetov, prijatie dospelým, či jasné stanovenie hraníc. Ķaždé dieťa bude primárne robiť veci tak, aby bolo prijaté dospelým, ktorý sa o neho stará. Je mi ľúto, že kvôli vyzdvihnutiu Vašej teórie typov, potrebujete pomenovať veci tak, aby znehodnocovali Montessori prístup. Myslím a zhodnem sa na tom predpokladám s viacerými, že Montessori systém je pre všetky deti, ak je mu porozumené v jeho hĺbke. Ak nie tak určite nie je pre všetkých rodičov, ani psychológov.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Anko, děkuji za Váš názor. A vlastně s vámi souhlasím – pokud bude učitel/rodič tak skvěle dítě pozorovat, že odpozoruje jeho vrozené potřeby, pak bude Montessori vhodné pro každé dítě. Bohužel naše pozorování je silně ovlivněné naším viděním světa, naší interpretací chování dítěte. Ja nabízím jiný, další úhel pohledu – jinou, další možnost interpretace dětského chování – skrze jeho vrozené potřeby. A Teorie typů se může s Montessori skvěle doplňovat – mám mezi Montessori učiteli mnoho přátel i účastníků mých seminářů či dlouhodobých kurzů. Mějte se hezky, Šárka Miková
Zuzana
Anka, ale Šárka přece nenapsala, že Montessori je špatně, ale že záleží a jeho pojetí, což je v individuálních rukou každého učitele. Moje zkušenost (a nejen moje) s Montessori centru s dcerou byla taková, že instruktorka vyžadovala přesný postup jak s pomůckami, tak ale třeba i v šatně, kde si rodiče směli dát věci jen na předem určená místa – např. nešlo pověsit tašku na stejnou řadu háčků, jako bundu, každá ta věc měla svou řadu háčků. To je v mých očích (jsem NF typ) slušně řečeno nepochopitelné, nerozumím důvodu a omezuje mě to. Dcera (podle všeho také intuitivní typ) si s pomůckami hrála po svém. Ráda si na věci přichází sama, takže ve chvíli, kdy jí instruktorka ukázala předem, jak se pomůcka používá, ztratila o tento postup zájem a pracovala s ní po svém.
Ve stejném centru byla kamarádka naprosto nadšená a když jsem jí vykládala o své zkušenosti, sama mi řekla, že jsme bohužel natrefili na jedni z instruktorek, která je opravdu velmi „zásadová“ a jede si přísně svoje.
Pro mě to potvrzuje slova Šárky o tom, že záleží obrovsky na pojetí učitele, které by mělo vycházet právě z pozorování potřeb dítěte. O tom, jak to učitel pojme, je to koneckonců i v jakékoli jiné škole, ať už klasické nebo alternativní.
Mária
Prosím vás, v ktorých knihách je popísané, prečo deti unikajú do fantázie a prečo niektoré nezaujímajú. Ďakujem. Myslím konkrétne knihy.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Mária, nevím přesně, na co se ptáte – já o rozdílech mezi dětmi v oblasti fantazie píšu v knize Nejsou stejné – https://www.teorietypu.cz/kniha-nejsou-stejne/
Veronika
Milá Šárko,
rada som si prečítala Váš článok. Je dobré a správne pozerať sa na veci z rôznych uhlov pohľadu a Vy ponúkate vskutku zaujímavý pohľad. V komentári vyššie hovoríte o pozorovaní, ktoré je ovplyvnené našim videním sveta, našou interpretáciou. Pozorovanie ako o ňom píše Maria Montessori a ako sa ho snažíme v naozajstných Montessori školách robiť, je ale pozorovaním objektívnym, pozorovaním toho, čo vidím, čo sa skutočne deje bez akychkoľvek súdov, domnienok, pocitov, hodnotení. Správne vyškolený Montessori pedagógovia venujú stovky hodín tomu, aby sa naučili skutočne pozorovať a nevynášať súdy, čo vôbec nie je jednoduché. A pokiaľ je učiteľ takto schopný pozorovať a odosobniť sa od toho, čo vidí a byť skutočne objektívny, potom dokáže odpovedať na vývojové potreby všetkých detí a ponúknuť im vhodné materiály na to, aby boli naplnené. Ďakujem a teším sa na ďalší článok o deťoch na 1.stupni.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Veroniko, díky za vaši milou reakci na můj článek – přesně, jak píšete – když je učitel schopný pozorovat a být objektivní… ale to je jedna z nejtěžších životních dovedností.. vždycky nás ovlivňují naše zkušenosti a náš „názor na svět“, vlastně si myslím, že objektivní pozorování neexistuje.. resp. můžete se dívat na svět takový, jaký je, můžete ho tak vidět, ale jen do té chvíle, než o něm začneme nějak přemýšlet nebo s ním něco dělat, nějak ho ovlivňovat. Když se rozhodujete o tom, co dítěti nabídnete, tak to už je rozhodování, které je (pokud nejsme tabula rasa) naším viděním světa ovlivněné. To je v pořádku a jinak to ani nejde. Ale je důležité vědět, jaké to naše vidění světa je. Helen Timperley tomu říká „osobní teorie“. Ty se týkají jak toho, co nás v životě ovlivnilo (třeba že považujeme Montessori pedagogiku za správný způsob, jak dětem umožnit se dobře rozvíjet), ale taky toho, jací jsme – jaká jsme osobnost. Pokud naše „osobní teorie“ známe, můžeme je při našem rozhodování vzít do hry.Vědět, jak nás ovlivňují. Já věřím, že je hodně Montessori učitelů, kteří se o to velmi snaží. Mám ale skrze své klienty bohužel i jinou zkušenost. Mějte se hezky, Šárka
Pavlína
Sarko,
dekuji Vam za dalsi zajimavy clanek.
O Montessori vzdelavani jsme pred lety uvazovali pro dceru (ENTJ). V nasem meste krome klasickych statnich a dvou Montessori MS a ZS jine moznosti vzdelavacich zarizeni nejsou. Tak nejak jsme tusili, ze v klasickem vzdelavacim systemu nebude uplne stastna. Dnes jsem rada, ze jsme Montessori nevybrali, i pres to, ze klasicka ceska statni skola, do ktere dcera nastoupila, jeji potreby naplnit skutecne nedokazala. Navic se tam dcera potykala i s “divci sikanou”. Situace se vyresila sama, kdyz manzel dostal pracovni nabidku v zahranici, kam jsme se prestehovali. Od 4. tridy dcera navstevuje mezinarodni skolu (IB curriculum) a citi se v ni jako ryba ve vode. Vyuka formou projektu, experimentu a “prace v terenu” v kombinaci s moznosti klast si vlastni cile za nizke miry kontroly ji poskytuje dostatecny a bezpecny prostor pro naplnovani jejich potreb. Mozna jen trochu postrada klasickou stupnici hodnoceni. Dnes je dceri 12 let a s manzelem doma obcas s uzasem cteme “school reports” (obdoba vysvedceni), ve kterych vyucujici vyzdvihuji jeji schopnost rychle se zorientovat v danem tematu, samostatnost pri vypracovani projektu a dodrzovani terminu odevzdani skolnich praci (kvalita odvedene prace je uz jina vec:-)). Kdybychom neznali dcerin typ osobnosti, asi bychom vubec nechapali (ja INFJ, manzel ESTJ), jak muze projekt odevzdat vcas, kdyz na nem zacne pracovat az vecer pred terminem odevzdani :-).
Montessori pedagogiku povazuji za skvely vzdelavaci system, ktery byl zajiste koncipovan tak, aby se v nem dokazaly vzdelavat vsechny deti. Temer vsechny deti jsou ale schopny se do jiste miry (vice ci mene) prizpusobit jakemukoliv vzdelavacimu systemu, kdyz nemaji na vybranou. Otazkou podle meho nazoru je, zda v tomto systemu vzkvetaji. Zda jim jiny vzdelavaci system nemuze vyhovovat jeste o neco vice a rozvijet jejich schopnosti a dovednosti jeste efektivneji (v souladu s jejich pootrebami). Jak potvrzuje i nase zkusenost (klasicke ceske skolstvi versus IB World school ). Nechci zde vubec hodnotit vhodnost/nevhodnost Montessori pedagogiky pro ENTJ deti. To mi rozhodne neprislusi. Konecne, dcera Montessori system nikdy nezakusila. Ztotoznuji se ale zcela s nazorem, ze prihlednutim k osobnosti ditete a idealne take k osobnosti ucitele/pruvodce( alespon u mensich deti) pri vyberu vzdelavaciho systemu, muzeme detem zajistit radu nejen stastne, ale i efektivne prozitych skolnich let.
Martina
Vyborny clanok! Mam montessori velmi rada, mame kopu pomocok a od utleho veku sa snazim mnohe principy na mojich dvojickach aplikovat. Ked sme vsak vyberali skolku, zvolila som lesnu lebo sa naozaj dokazu aj 2 hodiny hrat s palicami a kamienkami, su to presne tie typy s velkou fantaziou a hlavny monte princip je Follow the child! Coz som presne urobila. Montessori aktivity, hlavne tie z praktickeho zivota robime teda doma, ale nie rigidne. Vacsinu pomocok mam schovanych a vytiahnem ich vzdy iba na aktivitu lebo by ich v zachvate kreativnej hry proste znicili a tie pomocky su proste drahe. Ked nedokoncia aktivitu netlacim na nich. Vylozene maju iba zopar hraciek a tie rotujem. Ak dam monte aktivitu tak kratko po zobudeni ked maju focus, neskor sa uz rozkokosia a su “prilis kreativni”.
Mame 3r a typovo to zatial vidim asi na ENTP a ENFP. Ked sme chodili do pravidelnych montessori herniciek, privadzali tu ucitelku do pomykova. Vsetky ine deti tam boli tichucko, na koberceku si spravili a dokoncili aktivitu, odlozili a pomalicky si vyberali dalsiu. Moje dve tornada stravili 1-3minuty pri kazdej a nasledne sa 30min hrali na Piklerovej trojuholniku a kaslali na pomocky 🙂
Šárka z Teorie Typu
Díky moc, Martino, za vaši reakci. A konkrétní příklady, jak s takovým dítětem uplatňujete Montessori principy doma 🙂 Šárka
Katerina Torova
Dobry den, Sarko, syn necelych 5 let, NT typ, co se tyce pomucek, staci si vse predstavit, hlavne nechtejte, abych se jich snad dotknul, proste NT klasika?. S cim ale nevim, jak nalozit, je to riziko neuspechu, ktere mu brani zkouset nove veci. Mate nejake tipy/postupy, jak takovou prekazku snizit? Nejen v Montessori pedagogice, ale i obecne v zivote.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Kateřino, díky moc za Váš komentář. To, že NT dítě nechce zkoušet nové věci, většinou znamená, že kromě tlaku, který vyvíjí samo na sebe, cítí ještě tlak z okolí. Tlak očekávání, tlak na výkon… ze strany rodičů, učitelů… A malý prostor pro rozhodování, jestli chce nebo ne něco zkusit – „Záleží jenom na tobě, jestli to chceš zkusit… je to tvoje rozhodnutí.. možná tě to neláká to zkoušet, to je v pořádku..“ Pak taky můžete komentovat to, že je to nové a je normální mít obavu, a nabídnout pomoc, ale velmi, velmi opatrně: „Je normální mít obavu z toho, co jsme ještě nikdy nezkoušeli (mluvit obecně, ne „ty máš obavu“)… věřím, že si to zkusíš, až budeš sám připravený to zkusit.. kdybys mě k tomu potřeboval, stačí říct..“ – je potřeba opravdu volit slova opatrně, abychom nezpochybňovalo kompententnost. A ani při tom moc nerozebírat pocity (ty máš strach, že – z toho si dítě akorát zase vezme, že je nekompetentní). Záleží ale taky na tom, jaký konkrétní typ dítě je – jestli jde skutečně o strach ze selhání nebo třeba jen potřebu si to pořádně prohlédnout, promyslet… což mívají INTP typy. Tak aspoň takto obecně, bez znalosti vašeho dítěte a vaší výchovy (popř. situace ve školce) se mi víc těžko radí 🙂
Marcela Pěčková
Diky Vam, ze uvadite vse na spravnou cestu…jsem 60ti letá INFJ…dovedete si jiste predstavit, jak potlacena byla moje kreativita a individualni rozvoj systemem skolstvi, kterym jsem prosla…krome jeslí vse vcetne vysoke skoly…az se svymi detmi jsem objevila waldorfskou pedagogiku a to pro mne bylo uzasne…ac lekarka, vystudovala jsem predskolni pedagogiku a ve skolce, kterou jsme zalozili, se snazila o “ jinou skolku“, nez jsem poznala ja….myslim, ze byste mela vzdelavat ucitelky MŠ i ZŠ v teorii typu…nejlepe v ramci sablon 🙂 Dekuji Vam.
Šárka z Teorie Typu
Moc děkuji, Marcelo, za vaši zkušenost. Waldorská pedagogika je pro INFJ děti myslím vhodnější, ale zase nemusí vyhovovat jiným typům dětí. Samozřejmě hodně záleží na průvodcích, ale to vy samozřejmě dobře víte 🙂
Učitele vzdělávám, docela často chodí na mé semináře 🙂
Mějte se krásně, Šárka
hana
Dobrý den, mám trochu pocit , že Montessori přístup trpí právě díky neustálým interpretacím a domněnkám proč a pro koho. Montessori si prostě všimla ( díky vystudované medicíně ) jak se dětem vyvíjí mozek, a protože byla doktorka a měla přístup k materiálům kolegů / zájem, chtěla sdílet jako vědkyně na co přišla,. popsala vše tak důkladně, že ve spojení s pomůckami pro děti s odlišnostmi, dokázala zacílit a prohloubit to o co děti přirozeně projevují zájem. To, že si půlíme jablka, počítáme kroky nebo házíme kameny do vody není žádná věda. Ona proste byla citlivá a měla vědecký přístup záznamu a správný pohled na omyl ve vědě. Až si tohle uvědomíme, tak přestanete fabulovat a začneme Montessori aplikovat. Protože to má prostě smysl.
Petra
Milá Šárko,
ze srdce děkuji za tento článek.Moc mi pomohl a vlastně se mi i dost ulevilo.😊 Téměř každý hlasá, že Montessori je pro všechny děti….je velice úlevné číst od zkušené psycholožky, že tomu tak být nemusí. A také jako vše, je to hlavně o osobnosti „učitelek/průvodkyň“.
Díky za Vaši práci.😊
Petra
Šárka z Teorie Typu
Moc děkuji, Petro, to jsem ráda, že vám můj článek pomohl. Mějte se hezky, Šárka
Lucie
Dobrý den. Chtěla bych se zeptat, jak je to s fantazií u předškolních dětí. Projevují se už v tomto věku rozdíly mezi dětmi různých typů v této oblasti? Ptám se kvůli tomu, že váhám nad typem osobnosti u 4,5 leté dcery. Z hlediska vztahů má v sobě hodně rozvinutou potřebu harmonie a je takový opravdu „usmiřovač“ v rodině. Má taky velkou fantazii a hravá si na různé postavy a zvířátka. Z čehož jsem usuzovala, že by mohla být NF typ. Nicméně, v poslední době se u ní dost začala projevovat potřeba řádu a dělání všeho tak, „jak se má“ a přemýšlím tedy právě nad SJ typem a vyhovuje jí řízený program ve školce.
Přemýšlím tedy, jestli ty své fantazijní hry nekopíruje od bratra (NT typ), protože se hodně učí nápodobou. Čeho bych se prosím měla v tomto případě „chytit“, abych dobře určila její typ osobnosti? Právě nad tím uvažuji i s ohledem na vzdělávací styl, který by jí nejlépe vyhovoval. Děkuji předem za odpověď.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Lucie, 4,5 staré SJ dítě si taky může hrát na postavy a zvířátka, ale bude hodně kopírovat realitu, neboli hrát si na to, co zná, opakovat to ve svých hrách. SJ děti mají taky problém s volnou hrou – rozehrát si vlastní příběh třeba s domečkem pro panenky – příběh, který realitu věrně nekopíruje. Zároveň NF děti velmi dobře vyciťují, co se od nich očekává, a snaží se zavděčit – zejména INFJ a ENFJ děti, plní očekávání – tedy dělají věci tak, jak se má. SJ děti ale potřebují, aby se věci dělaly opakovaně stejným způsobem, potřebují určitou míru stereotypu, pravidelnosti. To NF děti nemají – že by k tomu samy tíhly. Což ale neznamená, že v tom nemohou fungovat, může jim to i do jisté míry vyhovovat, když vidí, že si tím zaslouží lásku, pochvalu atd. Šárka
Mariann Manhertz
Sárko, Montessori je opravdu zalezi na vycvuku, na ucitele a jak opravdu umi pozorovat a pripusobit k detem. Zaroven co si popsala o Montessori to je to privni rozvoji faze 0-6 let. Elementary vek: 6-12 ma upelne jine charakteriky. Fakt ty pomucky jsou na to aby sami deti objeveli gramatiku, matemateckych pravidel. Tam je spousta pribehu skrz toho ucime, zkoumame svet a vesmir. Videla jsem tam deti ruznych typu (NT, NF, SP i SJ) 😉 upelne spokojene – ucim tam uz 10 let. Mam pocit ze vetsina lidi nerozumi hlavni pointa Montessori principy. :-).Rada se tebou o tom pobavim osobne. A Moc ti doporuciji hlavne prijit a podivat a pozorovat k nam do tridy. (Omlouvam za cestinu:-) pro me psani je porad velka vyzva)
Šárka z Teorie Typu
Ahoj, Mariann, máš pravdu, psala jsem hlavně o školce. V mnoha Montessori školách jsem byla a vím, že tam je to jinak – tam se naopak klade velký důraz na samostatnost, sebeřízení atd. Což zase může být náročné pro jiné typy dětí 🙂 Znovu opakuju – nemám nic proti Montessori systému, jen vysvětluji rodičům, jejichž dítě do něj (zpravidla kvůli pedagogovi) nezapadlo, že nemusí být problém na straně dítěte. Že dítě nemusí být „divné“ 🙂 . A tvoje čeština se pořád zlepšuje!! obdivuju tě 🙂 Šárka
Jana
Dobrý den, Šárko, zajímavý článek a naprosto sdílím Vaše přesvědčení, že nakonec jsou nejdůležitější pedagogové a ne systém. Po osobní zkušenosti bych ale celý problém obrátila. Domnívám se, že Montessori systém je s respektem k dítěti v základu vhodnější pro širší škálu dětí, než „běžný“ systém, kde tento respekt často chybí. A to mám zkušenost s řekla bych poměrně „milou a laskavou“ školkou (respektive její nižší třídou, protože ta předškolní s uřvanou učitelkou, která děti „shazovala“, byla jedním z důvodů, proč jsem hledala jiné řešení). Ten rozdíl byl enormní. To nejdůležitější na Montessori, jak ji znám já, je vstřícný a respektující přístup k dětem, a ten se hodí pro kohokoliv. Já bych tedy spíše doporučila „běžnému“ školství, aby vycházelo v přístupu k dětem z Montessori principů. A nemusí použít jedinou pomůcku, to není to nejdůležitější. Jsem přesvědčená, že je to totiž přesně naopak, než Váš článek naznačuje – jsou to běžné školky, kdo se děti snaží naformovat podle předem daného vzoru a nikoliv Montessori, tam skutečně zůstává prostor pro dítě. Váš text se soustředí na způsob vzdělávání, přístup k dítěti je však na prvním místě a v tomto směru je Montessori systém jednoznačně napřed před „běžným“ školstvím.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, Jano, děkuji za váš komentář. Mně nešlo o to porovnávat Montessori a „běžné“ školství. To bych si netroufla, protože by to bylo strašně zobecňující. Jak píšu v tomto článku – nakonec záleží na učiteli/průvodci. Znám velké množství úžasných učitelů na „běžných“ základních školách, kteří přistupují k dětem s obrovským respektem a přitom děti využívají čas ve škole naplno, aby se učily i socializovaly. Šárka Miková
Lubica
Dobrý deň, skvelá téma. Som rodič dieťaťa, ktoré vôbec nie je prototypom pre montessori škôlku. Zároveň som nadšený čitateľ toho, čo M. Montessori napísala. Už len kvôli tomu, že zatiaľ sa pedagogikou nezaoberal nikto iný tak do hĺbky a v takej miere komplexnosti a praktickosti ako ona. Uvítam prípadné iné tipy :). Vychádzajúc z tohto všetkého, iste, nedajú sa všetky deti napasovať do jednoduchej šablóny „klasickej“ montessori škôlky. Ale to neznamená, že Montessori metóda je zlá, ale veľakrát zle aplikovaná.
K tej fantázii, môj osobný názor je, že dieťa do 6-7 rokov má byť naozaj ukotvené v realite. A fantázia je niečo „importované“ do detského sveta, podľa mňa nepatrí medzi detské potreby. Deťom, ktoré sa stretávajú iba s reálnymi vecami, fantastické veci nechýbajú. Pokiaľ sa s nimi stretnú, zneisťuje ich to a oberá o pocit bezpečia, ktorý deti tak potrevujú. Na druhej strane, ak sa s nimi stretávajú, nejako sa s nimi vedia vysporiadať, ako v podstate so všetkým, ale je otázka, či je to pre nich prínosné.
Šárka z Teorie Typu
Dobrý den, děkuji za váš komentář. Já mám s dětskou fantazií jinou zkušenost, než vy. Mám tři děti intuitivního typu (dle TT) a všechny měly velmi bohatou fantazii mnohem dřív než v šesti letech. A nikdo jim ji neimportoval, samy si vytvářely různé fantazijní světy. S reálnými věcmi se samozřejmě potkávaly, ale i při práci s nimi „utíkaly“ do své fantazie. A myslím, že to pro ně přínosné bylo. Skvěle se rozvíjel jejich způsob myšlení, který propojuje zdánlivě na první pohled nepropojitelné informace do nových souvislostí. Dneska jsou dospělé, takže mohu posoudit, jak užitečné jim to bylo nejen tenkrát, ale i pro budoucnost. Šárka Miková
Monika
Děkuji moc za článek 🙂 Jsem rodič aplikující Montessori přístup od narození syna. Moje GURU v tomto byla a stále je Irča Kubantová! Změnila mi pohled na dítě a to zavčas:) Jelikož jsem chtěla vědět víc a víc, tak jsem absolvovala certifikované mezinárodní kurzu u AMI pro 0-3 a 3-6 let a myslím, že zde člověk najde hodně odpovědí na dané vývojové období z pohledu nejen Montessori. České kurzy jsou taky fajn, ale je zde riziko toho překrucování apod., což škodí. Jsem zastánci názoru, že Montessori je pro každé dítě, ale né pro každého rodiče:) Se synem jsme chodili do Montessorri centra v Brně a já byla nadšená a synovi se tam líbilo. Měla jsem možnost sledovat ostatní typy rodičů a pak jejich hodnocení daného přístupu v centru:)
Moc se mi líbí Vaše Teorie typů. Že díky ní lze k danému typu dítěte či dospělého přistupovat podle „jeho jazyku“ 🙂 A myslím, že v Montessori pedagogice toto probíhá také, neboť každé dítě má jiné potřeby, které se naplňují jiným způsobem. Montessori = pozorování…A to pozorování se člověk učí-pokud chce být dobrý pedagog, tak musí absolvovat mnoho a mnoho hodin „jen“ pozorováním…a je to dřina.
Děkuji za Vaši práci! Pěkný den.
Kateřina
Dobrý den, Šárko,
moc díky za váš článek. Mnoho let jsem pracovala jako Montessori průvodce ve školce i na prvním stupni. Jako NF typu mi velmi vyhovovalo harmonické prostředí a principy Marie Montessori jsem považovala za skutečně velmi důležité.
Ale s výchovou SP/NF syna se učím tak rychle, jak nikdy předtím.
Velmi jste mě potěšila odstavcem o fantazii v předškolním věku, protože to bylo u nás velké téma, ve kterém jsem se musela otevřít a změnit přístup. Opravdu jsem byla přesvědčená, že děti do šesti let se mají pohybovat jen v realitě. Ale syn mě už od svých dvou let ukázal, že to tak není a jsem velmi ráda, že jsem brzy rozpoznala, že jeho faktazie a hraní si na „něco“ jsou v pořádku. Užíváme si teď spolu hodně legrace právě díky tomu, že jsem přestala lpět na dogmatických pravidlech a vypozorovala, jak to má on.