Letní tábor – posílí odolnost nebo způsobí stres?

Letní tábor může být v dnešní digitální době skvělou příležitostí, jak dítě vtáhnout víc do reálného světa a posílit jeho odolnost tím, že vykročí ze své komfortní zóny. Přitom ale musí být rodiče velmi opatrní. Hranice mezi tím, kdy je první účast na dětském táboře zvladatelným stresem, který posílí odolnost dítěte, a toxickým stresem, který spíš zvýší jeho zranitelnost a od podobných aktivit ho odradí, je velmi individuální.

Mně se stýská!

Mnohým menším dětem se na táboře intenzivně stýská a sebelepší program tento nepříjemný pocit nepřekoná. Zažívají takový smutek a úzkosti, že se kvůli tomu nemohou do táborových aktivit naplno zapojit a pobyt na táboře si užít. Není třeba tyto děti nutit, aby se „co nejdřív otrkaly“. Zvyšovat svou odolnost mohou např. kempováním s rodiči a odpoutat se od nich naučí v o něco pozdějším věku. Některé děti mají navíc potíže někde přespat bez rodičů – v takovém případě jsou určitě lepší příměstské tábory.

Letní tábor a první zkušenosti

První zkušenost s pobytem na letním táboře může být náročná pro všechny děti, ale některé si ji pak rády zopakují kvůli dobrodružství a vzrušení, které zažily, zatímco jiným nesedí příliš organizovaný režim nebo kolektivní hry, kdy mohou něco druhým zkazit, a znovu jet na tábor nechtějí. Pokud jede dítě na tábor poprvé, je dobré se na situaci podívat skrze čtyři faktory, které obecně lidem způsobují stres – novost, nepředvídatelnost, ohrožení ega a nedostatek pocitu kontroly. Různé typy osobnosti dětí mohou stresovat různé faktory, mnohdy se jedná o jejich kombinaci. Rozhodně bychom je ale neměli brát na lehkou váhu.

Novost

Nové místo, neznámí lidé a nejasný program jsou stresující pro mnoho dětí. Ideální je proto na letní tábor jet s někým, koho dítě zná, zjistit co nejvíc informací dopředu o programu a místě. Ideálně dítěti ukázat fotky nebo se na místo přímo zajet podívat, případně si popovídat se starším dítětem, které už na táboře bylo. Některé typy osobnosti mají obrovskou fantazii a co neví, to si vymyslí, aniž by se zeptaly. Prožívají pak úzkost kvůli něčemu, co se v realitě vůbec nemůže stát. Takového dítěte je dobré se ptát, jak si to na táboře představuje. Nesmát se mu, ale laskavě vysvětlit, jak to v realitě bude.

Nepředvídatelnost

Bavte se s dítětem na téma „co můžeš dělat, když…“ a připravte scénáře pro nenadálé situace. Dohodněte se s dospělým či kamarádem, na kterého se může dítě v případě nouze obrátit, a ujistěte dítě, že s tím daný člověk počítá, nebude se na dítě zlobit. Některé děti mohou potřebovat trénink v tom, jak konkrétně si mohou o pomoc říct. Je výhodné, pokud má dítě zdravou sebehodnotu a zná své silné stránky, aby důvěřovalo tomu, že nové situace může zvládnout, že má potřebné schopnosti. A pokud se tábor osvědčí, tak se ho držet. To pak pomáhá i předvídatelnosti – dítě už ví, co ho čeká, a jiný program než loni může přijímat jako fajn výzvu.

Ohrožení ega

Tento stresový faktor může u některého dítěte znamenat obavu, aby si na táboře vědělo rady, aby při různých aktivitách neselhalo. Pomůže, když bude vědět, jaký typ her a soutěží na táboře bude probíhat, a že ho vedoucí podpoří a zajistí, aby se mu nikdo nesmál. Ego může být u jiných typů osobností ohroženo spíš v sociálním smyslu. Dítě se bojí, že se mu bude stýskat po rodičích, nebo se obává, že si nenajde kamarády, nebude si rozumět s dětmi v chatce, vedoucí oddílu bude nepříjemný člověk apod. Pobyt na táboře s cizími lidmi, které dítě pozná až na místě, může pak být pro určité typy dětí velmi náročný. Nemají žádný jasný opěrný vztah, vše se buduje až na místě a hrozí, že dítě nezapadne a zažije mnoho vztahových zklamání. To většinou nehrozí u táborů organizovaných skautem či sportovním oddílem, kde má dítě kamarády, které vídá celý rok, a dospělé, kterým může důvěřovat.

Vnitřní pocit kontroly

Vnitřní pocit kontroly má dítě ve chvíli, kdy může ovlivňovat to, co se ho týká, když není pouze ve vleku událostí. V opačném případě zažívá pocit bezmoci, který je jedním z největších stresových faktorů. Dítě by proto mělo mít možnost ovlivnit, na jaký letní tábor pojede. Nemělo by mít pocit, že ho tam rodiče dávají jen proto, že nemají v létě hlídání. Mělo by také vědět, co může udělat, když se mu bude stýskat nebo se bude v noci bát.

Typ osobnosti je zásadní

Pro některé typy dětí může na táborech odrazovat příliš organizovaný režim, od kterého si o prázdninách rády odpočinou, jiné nemají rády kolektivní aktivity, kdy mohou druhým něco zkazit. Nové prostředí a nové lidi na táboře některé děti nadšeně vítají, nemají problém o něco požádat nebo druhým vyprávět, zatímco pro jiné je to velký stres. Typy osobnosti, které mají vrozeně potřebu kompetentnosti, prožívají stres, když se jim něco nepodaří, když ve svých očích selhaly. To netrápí děti s potřebami svobody a okamžitého dopadu, které jdou do různých činností s tím, že prostě „zkusí a uvidí“. Typy s potřebou hlubšího smyslu a jedinečnosti stresuje neverbální komunikace, tón hlasu, kterou si berou hodně osobně. Ve vztazích s dětmi i s dospělými si mohou situaci samy komplikovat tím, že si reakce druhých vykládají jinak, než jsou míněny.

Než se rozhodnete, zda a případně na jaký tábor dítě pošlete, vyplatí se znát jeho typ osobnosti. O typech se více dozvíte v knize Milovat nestačí.