Nenarušte sebehodnotu akčních dětí (SP typů)

„Zkusím a uvidím!“ je základní přístup k životu dětí, jejichž vrozenými potřebami jsou TEĎ A TADY, SVOBODA a OKAMŽITÝ DOPAD. Nenarušte sebehodnotu těchto dětí tím, že je budete za jejich přirozené projevy trestat. To, co dneska vnímáte jako testování hranic a roztěkanost (popř. ADHD), se v dospělosti stane jejich nejsilnějšími stránkami – ze všech typů budou nejlépe číst situaci, adaptovat se na nové podmínky a improvizovat.

Co narušuje sebehodnotu u SP typů?

Pro část rodičů je těžké vyrovnat se také s tím, kolik smyslových podnětů a fyzické akce tyto děti potřebují. Dítě pak často slyší, že je hlučné, impulsivní, hyperaktivní. Jenže by takové nebylo, kdyby mělo dost podnětů a prostoru na ně svobodně reagovat.

Těžko přijatelné bývá pro rodiče SP dětí také to, že se později než jiné typy učí domýšlet dopady svého chování. Když něco chtějí udělat, udělají to hned, nechtějí čekat a promýšlet varianty a důsledky – situace vyhodnocují až zpětně. Rodiče je pak vnímají jako svéhlavé, nezodpovědné nebo dokonce bezohledné, pokud svým chováním nechtěně ublíží druhým lidem.

SP děti u rodičů často nenacházejí pochopení také pro svou potřebu svobody. Dítě neposlouchá jejich příkazy, dělá si věci po svém a zkouší hranice, což v rodičích vyvolává obavy, jak bude fungovat ve školce či škole a co z takového dítěte může vyrůst. Místo aby rodiče dali dítěti více svobody a nechali ho zažívat důsledky jeho voleb, ve svém autoritativním přístupu ještě přitvrdí. A dítě se o to víc brání a jde do vzdoru nebo tiché opozice. SP dítě pak skutečně rodiče „neposlouchá“ a „dělá naschvály“, ale jenom proto, že k tomu bylo rodiči dotlačeno.

Rizika pro budoucnost

Některé SP typy (zejména ISFP a ESFP) se mohou naučit potlačovat své potřeby, aby je druzí měli rádi. Neuvědomují si, jak silná je jejich potřeba svobody a v dospělosti mohou narážet, když se v zaměstnání musí držet přesně daných postupů nebo je partner omezuje v jejich individuálních aktivitách.

Typy ESTP a ISTP se mohou stát extrémně přecitlivělé na omezování svobody a v dospělosti mohou mít potíže se začlenit do nějakého systému nebo se bránit vztahům, které s sebou přinášejí určité závazky.

Protože SP děti většinou na naše výtky reagují vztekem, zásekem nebo udělají něco naschvál či natruc, můžeme si snadno udělat dojem, že jsou vnitřně silné a vůči narušování sebehodnoty odolné. Není tomu tak – i když to navenek nedávají znát, negativní hodnocení jejich chování je zraňuje a nesou si ho až do dospělosti.

Co pomáhá?

Prevencí narušení sebehodnoty u SP typů je naplňování jejich vrozených potřeb, kterými jsou TEĎ A TADY, SVOBODA a OKAMŽITÝ DOPAD.

Hanka (ESTP, psycholožka): „Pokud jde o sebehodnotu SP typů, tak bez svobody to nepůjde. Vidím to kromě sebe i u svých dětí (ISTP a ESFP). Je to skoro jako nějaké kouzlo – čím víc svobody mají, tím jsou zodpovědnější, protože jen nepřijímají instrukce, ale víc přemýšlejí a uvědomují si, co vlastně dělají, a jsou ochotny to pak i případně měnit. A já jsem jako rodič ochotna přijmout i nějaké to riziko pro svobodu, kterou mé děti potřebují k tomu, aby mohly poznávat a rozvíjet hodnotu sebe sama.” 

Dávat svobodu neznamená nechat dítě dělat si, co chce. Musí se naučit vnímat a respektovat hranice a uvědomovat si dopady svých aktivit. Jak na to? Přináším několik tipů z knihy Milovat nestačí.

• Chcete-li, aby dítě zažívalo svobodu, a přitom se bojíte důsledků jeho nebezpečných akcí: Sami mu připravujte zkušenosti, ze kterých může příště čerpat a (částečně) se z nich poučit. Nechte ho spadnout do takové řeky, kde ho neodnese proud, ale zažije, co znamená jít domů v mokrém oblečení. Nechte ho spadnout z malého stromu. Nebuďte překvapení, pokud se mu taková zkušenost bude líbit anebo pokud ho neodradí od nového šplhání po kmeni.
• Starším dětem pokládejte otázky, které zaměřují jejich pozornost, zpřesňují odhad a učí je bezpečnému řešení situace: „Vidíš, že ty kameny na které skáčeš, jsou mokré?“, „Kam případně seskočíš, když ta suchá větev spadne?“
• Připravte se na to, že toto dítě na tlak a přílišné omezování našimi požadavky může reagovat podrážděně či útočně. Můžeme si ho představit jako řeku – nemá smysl ho zcela zastavovat, protože „vyteče“ někde jinde nebo někdy jindy. Hledejte spíš způsoby, jak může dítě danou činnost dělat bezpečněji pro sebe i okolí. Když například švihá do živých větví stromu, ptejte se: „Můžeš jít sešvihat tamty suché kopřivy?“ Pokud na to dítě nereaguje, můžeme přidat výzvu: „Kopřivy jsou vojáci, kteří na nás útočí.“ Případně stručně vysvětlit, v čem ubližujeme živému stromu a že suché stvoly kopřiv se stejně rozpadnou.

Mnoho dalších konkrétních doporučení, jak naplňovat vrozené potřeby SP dětí a nenarušovat jejich sebehodnotu naleznete v knize Milovat nestačí v kapitole Vrozené potřeby SP dětí.