Nevěřte soudům okolí!

„Je takový proto, že nemá hranice a ty nejsi důsledná.“
„Je tak ustrašená, protože jsi ji vždycky moc ochraňovala.“
Jak může někdo něco takového říct! Jak to může vědět?

Neobviňujte se, že dítě „zlobí“, protože ho špatně vychováváte. I když vám to okolí vnucuje. Zkuste neřešit, jak být „dobrá máma“ na základě toho, co vám máma nebo tchýně vnucuje. Nevyčítejte si, že dítě je takové kvůli tomu, co jste v minulosti udělala špatně.

Důvodů chování dítěte je vždy mnohem víc a je třeba se na situaci dívat z mnoha úhlů pohledu. A i tak nenajdete jasnou souvislost „příčina => následek“. Celý kontext, ve kterém dítě vychováváte, je totiž tak složitý!

Vy a vaše osobnost. To, jak jste byla vychovávaná. Váš partner a jeho osobnost. Váš vztah. Sourozenecká konstelace. Mohla bych pokračovat. Klíčovou roli ale hraje vrozená osobnost dítěte.

Vaše okolí nemůže vědět, jak těžké je vychovávat dítě, které hranice neustále testuje a posouvá, i když se snažíte být sebedůslednější. Kdo nevychovával dítě s potřebou svobody a akce teď a tady, by se měl zdržet jakýchkoli komentářů.

Vaše okolí nemůže vědět, jaké obavy z nových situací si ve své hlavě dokáže vyrobit vaše dítě! Jedno takové jsem vychovávala, tak vím, o čem mluvím. Už v porodnici byla hodně lekavá a bylo zřejmé, že tenhle svět je jiný, než si ho představovala J. Ještě v jejích 11 letech jsem ji doprovázela až k vlaku, když už všichni ostatní noví spolužáci osmiletého gymnázia šli bez rodičů. Chtěla, abych šla s ní. Tak jsem šla. Vloni (ještě jí nebylo 19) zvládla naprosto sama cestu do Indonésie a zpět. Tři týdny tam pomáhala zachraňovat mořské želvy.

Věřte víc vrozeným potřebám svého dítěte než soudům okolí. Objevit je můžete pomocí knihy Nejsou stejné.