Šťastné Vánoce? Nebo spíš konflikty a deprese

Chceme šťastné Vánoce, ale realita je často jiná. Věci nejsou tak, jak jsme si je vysnili, druzí se chovají jinak, než očekáváme, a místo radosti prožíváme smutek nebo dokonce depresi. Proč tomu tak je a co s tím?

Vánoční deprese?

Pro to, že Vánoce jsou statisticky významným obdobím z hlediska nárůstu klinických depresí, sebepoškozujících tendencí nebo dokonce sebevražd, neexistují vědecké důkazy. To neznamená, že se všichni o Vánocích radujeme. Období konce roku přináší zhoršení psychického stavu především u lidí, kteří dlouhodobě citově strádají, prožívají pocity ztráty a osamělosti. Vybavují se jim vzpomínky na dobu, kdy trávili Vánoce s blízkými lidmi, v médiích vidí výjevy šťastných rodin a navíc se blíží konec roku, který obecně lidé berou jako čas bilancování a přemýšlení o budoucnosti. Neměli bychom však zaměňovat špatnou náladu s termínem „deprese“. Smutky a citové frustrace mohou samozřejmě ke klinické depresi vést, ale na rozdíl od deprese, kterou je potřeba léčit, se můžeme na špatnou náladu dívat spíše jako důsledek stresu, se kterým můžeme sami aktivně pracovat. Většinou si za něj totiž můžeme sami.

Spíš přetížení ze stresu

Většina z nás totiž dlouhodobě ve stavu tzv. kognitivního přetížení. Žijeme v nejisté době a jsme přehlceni informacemi, zážitky a úkoly, které nestíhá náš mozek zpracovávat. Naše mysl se nedokáže pořádně uklidnit, jsme neustále ve střehu, očekáváme podvědomě nějaké ohrožení, na které reaguje neustále ve stavu mysli, která očekává ohrožení, snadno zareagujeme akutní stresovou reakcí a času, kdy by se mohl náš mozek opravdu uklidnit a regenerovat, se nám nedostává. A do toho přijdou Vánoce, na které se sice hrozně moc těšíme, ale zároveň jsou pro nás, kvůli dlouhodobé přetíženosti, jen dalším zdrojem stresu.

Štěstí není totéž co potěšení

Máme představu, že vánoční svátky jsou obdobím, kdy máme být šťastní. Koneckonců reklamy v médiích i příspěvky na sociálních sítích vytváří obraz Vánoc, kdy jsou „všichni lidi šťastni“. A tak se snažíme dělat všechno proto, abychom byli i my. Pocit štěstí je sice zásadním faktorem, který je prevencí i lékem na chronický stres, ale když si ho dáváme jako cíl, usilovně se ho snažíme dosáhnout, může být sám o sobě zdrojem velkého stresu. Pokud totiž neodstraníme stresory, se kterými se běžně potýkáme, pocitu štěstí nedosáhneme. Ani o Vánocích.

Štěstí je dlouhodobý pocit spokojenosti, potěšení je krátkodobé – smyslové zážitky či tělesné požitky nám v dané chvíli dodají dopamin, jenž způsobí pocit radosti. Na těchto drobných potěšeních si ale snadno vytvoříme závislost. Dát si cigaretu nebo zákusek ve chvíli, kdy se necítíme nejlépe, je sice krátkodobé řešení, ale neodstraňuje příčiny dlouhodobého stresu, například problémy ve vztazích nebo vyčerpanost z práce.

O Vánocích jsme víc spolu, ale…

Během vánočních svátků se většina z nás potkává s širší rodinou a většinou se na to moc těšíme. Pocit sounáležitosti s blízkými je zásadní prevencí chronického stresu. Nicméně ne vždy probíhají setkání příbuzných v klidu a pohodě. Vánoce se opakují každý rok a na základě zkušeností z minulých let si představujeme, jak to bude letos. Někteří z nás už dopředu očekávají podobné problémy jako každý rok a jsou ve stavu jakési ostražitosti. Nejen že se obávají, co se stane, oni nepříjemné situace přímo vyhlížejí a mnohdy je svým vlastním chováním sami spouští. Mnozí ale neřeší tolik minulost a spíš idealisticky doufají, že letos to bude lepší. Že přece všichni chceme být šťastní, tak nejen my, ale i ostatní budou k druhým ohleduplnější, budou se víc snažit. Nároky na chování druhých lidí máme v důsledku toho větší, než v průběhu roku, a nenaplnění našich idealistických představ nám způsobuje velké zklamání a stres.

I o Vánocích myslete na rozdílnost vrozených potřeb

Narodili jsme se s různým vrozeným nastavením mozku, ze kterého vyplývají naše vrozené potřeby.
Pokud náš mozek vyhledává především stabilitu, očekáváme, že věci budou o Vánocích probíhat stejně, jako každý rok. Ale ne vždy tomu tak je. Potřebujeme-li svobodu a akci, vadí nám, když nám někdo říká, co „musíme dělat“.
Lidé s potřebou logiky a kompetentnosti často nechápou tlak na to, že přece všichni musíme být o Vánocích šťastní, a dotýká se jich, když někdo dává najevo, že něco dostatečně nepromysleli či nezvládli.
A máme-li potřebu hlubšího smyslu a jedinečnosti, vše kolem Vánoc si pravděpodobně idealizujeme a doufáme, že letos se konečně budeme mít všichni rádi. Ale přitom si sami komplikujeme život, když si z neverbální komunikace odečítáme záměry a názory jiných lidí, které tam ve skutečnosti vůbec nejsou.

Co nám bere energii?

Kromě našich vrozených potřeb hraje důležitou roli také to, jakým směrem plyne naše energie. U extravertů směrem ven, k tomu, co se kolem nich děje, a poněkud lépe snášejí ruch a větší množství lidí. Introverti se sice rádi vidí se svými blízkými, ale velké množství lidí na malém prostoru, kdy všichni mluví jeden přes druhého, hraje televize a běhají děti, navíc když se to opakuje několik dnů po sobě, je vyčerpává. Jejich energie totiž plyne dovnitř a snadno jsou přestimulovaní, vyčerpaní a v důsledku toho mohou být i nepříjemní na ostatní.  Je dobré si tohle uvědomovat a dopřávat si chvíle o samotě, ale také si o ně umět říct, obhájit si před ostatními své potřeby. Zároveň bychom jim my ostatní neměli vyčítat, že přece „…rodina má být o Vánocích pohromadě a ty se separuješ!“

Více o tom, proč (nejen) o Vánocích ve vztazích narážíme, se dozvíte na miniwebináři „Jak být sám sebou i mít dobré vztahy“. Registrujte se na něj zdarma a získáte velmi konkrétní rady, co si v komunikaci pohlídat, abyste měli „šťastné Vánoce“.