Styly učení u různých typů dětí

Chcete, aby se vaše dítě dobře a rádo učilo? Pomůže vám znát jeho typ osobnosti – různé typy dětí mají totiž různé potřeby a styly učení. Vyplývá to z jejich vrozeného nastavení mozku. Odhalte, co potřebuje právě vaše dítě – jaký způsob učení je pro něj přirozený, co ho motivuje a co mu chuť do učení bere. Učení doma i ve škole bude snazší a dítě bude moci lépe rozvíjet svůj potenciál.

Styly učení u SJ typů

Jak se nejlépe učí?

SJ typům vyhovuje  strukturovaná výuka s jasným plánem. Od učitele očekávají, že bude konkrétní ve svých požadavcích a nebude měnit věci za pochodu. Potřebují přesné zadání – pokud je volné či málo konkrétní, dožadují se podrobností a upřesnění.  Preferují úkoly, u kterých mohou použít osvědčené postupy, vyjít z minulých zkušeností. Při nutnosti hledat novou cestu k řešení problému pociťují nejistotu.

Nejlépe se jim pracuje, mohou-li ukončit jeden ucelený úkol a teprve pak pokračovat na něčem jiném, nesvědčí jim „honit několik zajíců najednou“. Tyto děti přirozeně věnují pozornost detailům, zajímají se spíše o faktické vědy, rády pracují s informacemi, vyhledávají je ve zdrojích. K abstraktnímu učivu se musí propracovat skrze konkrétní příklady –  potřebují začínat u toho, co je jim blízké ze života, co vychází z jejich zkušeností.

Na co dbát při zpětné vazbě?

SJ typy potřebují především potvrzení, že výsledek jejich práce odpovídá zadání a že je v pořádku. Nejlépe ze všech typů reagují při poukázání na chybu – ctí totiž autoritu a přirozeně plní její očekávání. Pokud se jedná o upozornění v průběhu práce, jsou rády, že mohou chybu napravit a dostat se co nejdříve k výsledku. Pokud nemají v dané oblasti ještě dost zkušeností, je důležité jim poskytnout podporu, aby se dostaly ven ze slepé uličky – například doporučit postup nebo navést, jak si mohou poradit.

Styly učení u SP typů

Jak se nejlépe učí?

SP typy se nejlépe učí, mohou-li přímo zapojit své smysly a své tělo. Ideální je, když se neučí „o TOM“, ale mohou si na TO přímo sáhnout nebo TO alespoň vidět. Učivo potřebují zhmotnit a nové dovednosti se učit přímým děláním. Tyto děti nechtějí dlouze poslouchat, jak by měly postupovat – chtějí si činnost rovnou zkusit. Potřebují nejdřív praxi, teprve potom teorii – např. ve fyzice zapojit elektrický obvod bez návodu, a z toho, jak funguje, teorii vyvodit. To, co nelze přímo dělat, je nutné alespoň vizualizovat – např. v dějepise pomocí filmů či historických komiksů (málo textu, příběh, historky ze života) a učivo vždy vztahovat k realitě – aby věděli, k čemu jim to v životě JE (nikoliv BUDE – to je pro ně příliš vzdálené). Pasivní poslouchání výkladu bez prostoru pro vlastní aktivitu vede k odpojení nebo hledání způsobu, jak se zabavit (pro okolí ale „zlobí“).

Na co dbát při zpětné vazbě?

SP dítě se pro příště nejlépe poučí skrze přímou vlastní zkušenost, ideálně v činnosti, kterou si samo vybralo. To neznamená, že se jeho chyba či selhání nebude opakovat. Nemusí si ji totiž pamatovat nebo vnímá situaci příště jinak, a tak to znovu zkusí. Zpětná vazba ze strany učitele či rodiče by se měla týkat nejen výsledku – dobré je také ocenit energii, s jakou dítě překonávalo překážky či se nebálo riskovat. Tím spíš, pokud je výsledek neúspěšný. Je dobré poukázat velmi stručně a konkrétně na to, co bylo špatně, a vyjádřit naději, že při příštím pokusu to bude lepší. Rozhodně je dobré se vystříhat delších analytických či moralizujících rozhovorů. Ty zpravidla dítě stejně nevnímá a pro budoucnost si z nich nic moc nevezme.

Styly učení u NT typů

Jak se nejlépe učí?

NT typům vyhovuje výuka, kde mají příležitost aktivně zkoumat, vytvářet hypotézy a pátrat po vysvětleních, samostatně nalézat odpovědi a učit se informace v širším kontextu (bez důrazu na pamatování si izolovaných faktů). Rády se učí nové věci, nevyhovuje jim, když se učivo rozmělňuje a omílá dokolečka. Když pochopily princip, chtějí jít dál, ne opakovat a trénovat. Výjimkou jsou situace, kdy je učivo nezajímá nebo mají obavu ze selhání – pak do učení vkládají jen nezbytně nutné úsilí.

Vyhovuje jim, je-li prezentované učivo opřeno o fakta a logická zdůvodnění, milují intelektuální debaty a spory, mají schopnost nazírat na vše z různých hledisek, zvažují pro a proti, klady a zápory. Pokud je téma zajímá, kladou otázky jdoucí do podstaty věcí a nespokojí se s povrchními odpověďmi – vyžadují logická a konzistentní vysvětlení. Při zadávání úkolu nemají rády příliš mnoho podrobných pokynů a velmi ocení možnost volby.

Na co dbát při zpětné vazbě?

Tyto typy si rády vyhodnocují kvalitu své práce samy. Pokud se jim něco nepodařilo nebo udělaly chybu, zpravidla to vědí a nechtějí, aby se k tomu vyjadřoval někdo další – i když je to autorita. Měli bychom jim proto vždycky dát prostor, aby si samy práci vyhodnotily podle kritérií či našly chyby, teprve potom jim poskytli externí zpětnou vazbu. Opatrní bychom měli být také v návrzích na opravy či vylepšení – opět by měly tyto děti nejdřív navrhovat samy. Pokud chceme něco ocenit, měli bychom být opatrní, aby naše zpětná vazba nebyla příliš emočně podbarvená a postrádající skutečnou znalost toho, k čemu se vyjadřujeme.

Styly učení u NF typů

Jak se nejlépe učí?

NF typům svědčí výuka, ve které vidí hlubší smysl (dopad na okolí, zlepšení vztahů apod.), nemají rády učení se izolovaným faktům. Více jim vyhovují projekty, ve kterých mohou propojovat znalosti do většího celku a uplatnit svou kreativitu. Mají rády možnost volby ve způsobech zpracování, příliš podrobné pokyny je mohou demotivovat. Když se však cítí v dané oblasti nejisté, uvítají pomoc (doporučení, jak postupovat) nebo podporu v podobě povzbuzení a ujištění.

NF typy vítají možnost sdílení a diskuse ve dvojicích či malých skupinkách, preferují kooperaci před soupeřením. Záleží jim na tom, aby se všichni zapojili a měli možnost přispět svým dílem. Zároveň jsou ale rády, když si učitel všímá jejich jedinečnosti (vyzdvihuje originalitu jejich nápadů nebo to, jak pečují o dobro ostatních) a vytváří si s nimi osobní vztah (největším „trestem“ je pro ně odmítnutí či nezájem).  Jsou rády, když se do výuky zařazují aktivity vedoucí ke stmelování kolektivu – např. co koho zajímá, co nedávno zažil či jak se aktuálně cítí. Musí přitom být ale bezpečná atmosféra.

Na co dbát při zpětné vazbě?

Zpětná vazba je pro NF typy důležitá jako důkaz, že druhého člověka zajímají a je ochoten jim věnovat pozornost. To uděláme nejlépe tím, že vyjádříme pochopení pro jejich úmysly a pocity, či vyzdvihneme kreativitu jejich nápadů. Chtějí s námi sdílet svou radost z toho, co se jim dařilo, a očekávají, že trochu „zlehčíme“ jejich neúspěch, pokud k němu došlo. Tyto typy jsou nejvíce ze všech zraňovány negativním hodnocením – i když se jedná o věcnou kritiku, berou si ji téměř vždy osobně a bojí se, že je učitel už nemá rád. Upozornění na chybu by proto mělo být doprovázeno ujištěním, že to nemá co dělat s naším vztahem k nim.

Různé styly učení v jedné třídě

Není samozřejmě možné, aby učitel v každou chvíli zohledňoval všechny styly učení. Je ale rozhodně dobré vědět, jaký typ osobnosti učitel je. Jeho vrozené potřeby totiž výrazně ovlivňují styl, jakým vyučuje. A je možné, že výuka je kvůli tomu jednostranná. Díky znalosti vlastního typu osobnosti a různosti stylů učení u žáků mohou učitelé myslet na to, aby zařazovali do výuky i takové činnosti, které jim osobně nejsou tak blízké, a ve výuce je střídat. Mohou tím svou výuku dělat rozmanitější a zvýšit šance, že zohlední různé styly učení – tedy, že budou žáci motivováni a budou se efektivně učit. Mohou také například dávat dětem možnost volby (např. chceš to zpracovat formou tabulky, myšlenkové mapy nebo navrhneš něco sám?).

Co dalšího z osobnosti hraje při učení roli?

Uvedená doporučení mířící na jednotlivé styly učení se vztahují k takzvaným typům temperamentu (dle Teorie typů). Každý typ zahrnuje ještě čtyři „podtypy“. Každý z nich má při učení svá specifika – styly učení lze tedy ještě dále konkretizovat. Chcete-li svému dítěti opravdu dobře porozumět a také vědět, jakým profesním směrem by se mohlo dále ubírat, přečtěte si o typu vašeho dítěte v knize Milovat nestačí.