Různé děti mají různé potřeby

Odesláno od dne v Články

     Potřebujete něco vyřídit na úřadě, musíte s sebou vzít dítě (které tam s vámi nikdy nebylo). Spěcháte, jdete pozdě. Nechcete se zdržovat čekáním na výtah, a tak popadnete dítě do náruče a vynesete ho do prvního patra. Dítě se už v průběhu vzpírá – brečí nebo se vzteká. Zrovna teď byste ale potřebovali, aby bylo dítě v klidu. Chcete vědět, jak reagovat?
     Nejdřív byste měli vědět, na co vlastně reagujete – co je příčinou pláče nebo vzteku právě vašeho dítěte. Univerzální výchovné postupy nefungují, protože děti nejsou stejné. Už od mala u nich hraje významnou roli typ osobnosti, který je dán vrozeným „nastavením mozku“. To se odráží v potřebách dítěte a do značné míry určuje, jak reaguje v různých situacích. 

Proč se dítě vzteká nebo pláče, jaká je jeho vrozená potřeba? Zde je pár příkladů (vrozených potřeb je mnohem více): 
     Potřeba kompetentnosti,
tj. „chci zvládat sám to, co jsem si vytknul jako výzvu pro sebe“. Pokud je tou výzvou aktuálně „zvládání schodů“ dítě protestuje, protože tím, že ho vyneseme, mu nedáme příležitost jeho kompetentnost prokázat, a větou „když tě vynesu, bude to rychlejší“ v očích dítěte o jeho kompetentnosti (schopnostech) navíc pochybujeme. 
     Potřeba být teď a tady
, tj. „chci svobodně a akčně reagovat na podněty, které přitahují moje smysly“. Dítě chtělo schody vylézt po čtyřech, protože v tom vidělo příležitost k akci, nebo ho před vstupem do budovy zaujal kámen na chodníku, který jsme ho ale nenechali zvednout a hodit. 
     Potřeba opory o minulou zkušenost
, tj. „potřebuju se držet toho, co už znám“. Tyto děti nevnímají nové věci, lidi a prostory jako vzrušující výzvu k objevování. Ve své „knihovně zkušeností“ hledají něco stejného nebo podobného z minulosti. Kromě toho, že se v novém prostředí cítí nejisté, může se jim taky z minulosti vynořit negativní zážitek – nereagují pak na to, co se děje teď, ale na negativní emoci, kterou v nich jejich vzpomínka vyvolala. 

     Když víme, jaká potřeba je pro dítě klíčová, můžeme předejít mnoha problémům. Můžeme předvídat, co bude dítěti vadit, a situaci tomu uzpůsobit. Např. dát dítěti cíleně příležitost jeho kompetentnost prokázat, umožnit mu nějakou dobrodružnou akci předtím, než potřebujeme, aby bylo chvíli v klidu, či ho připravit na to, co se bude dít a jak to tam bude vypadat. 

     Když se situace přesto vyvine tak, že jde proti klíčové potřebě dítěte, měli bychom alespoň vyjádřit, že jeho potřebě rozumíme. 
Věřím, že jsi dost schopný / velký na to, abys ty schody vyšel sám,“ nebo „Vím, že bys teď chtěl zkusit vyjít schody úplně sám, ukázat sobě i mně, že už to zvládneš.“ (potřeba kompetentnosti) 
„Hodně tě lákalo vzít si ten kámen a hodit s ním.“ (potřeba být tady a teď) 
„Vím, že jsi tady ještě nikdy nebyl. Možná ti to připomíná, když jsme byli … a tam se ti to nelíbilo.“ (potřeba opory o minulou zkušenost)

     Jak objevit klíčové potřeby dítěte?  Někdy stačí se dívat. Pozorovat, ale zároveň vědět, co je třeba sledovat, na co se zaměřit. Některé věci nám unikají, ačkoli je máme každý den na očích. 
     Více o klíčových potřebách dětí a jak je objevit se dočtete v knize
Nejsou stejné: Jak díky Teorii typů porozumět dětem a sami sobě. Díky stovkám příkladů konkrétních situací odhalíte, jak reagovat právě na vaše dítě. Kniha vychází na konci března a bude možné si ji objednat na www.teorietypu.cz 

0

Komentáře

Kniha NEJSOU STEJNÉ již brzy k prodeji

Jak díky teorii typů porozumět dětem i sami sobě

 

Přihlaste se na úvodní seminář do teorie typů

 

Vytváříme dlouhodobé vzdělávací programy